Kráľovná

Třeba jen v devatenácti minutách a na jednoduchém tématu - přípravě na karneval - lze ztvárnit nesvobodu dítěte a zároveň upřednostňování vlastních zájmů u rodičů. V jedné ze scén můžeme sledovat několikaminutový záběr na obličej hlavní hrdinky, která je česána a v pozadí, mimo záběr kamery, probíhá plytká debata kadeřnic. Vztah mezi česanou dívkou a kadeřnicemi působí až mrazivě odtažitě. Tento film má samozřejmě i obecnou platnost. 80%. MFF KV. (12.07.2014)

Královny to měly vždycky těžké, zvlášť ty, které chtějí vítězit v kráse. Navíc, pokud chtějí vlastně vítězit jejich rodiče... (11.07.2014)

Memi jakožto dívka, která se stala výstavní trofejí svých rodičů a na své hlavě nese jejich křišťálovo pozlacení úděl. Film je na svou metráž poutavou esejí na téma nenápadného týrání dětí, sobectví, rodičů kteří v záchvatu tradic a sebeprezentace ztrácejí zdravý rozum. (12.07.2014)

Hlava malé královny karnevalu není zatížená jenom váhou samotné korunky (v podobě křišťálového lustru). Je zatížena hlavně svým předurčením, díky kterému musí žít v nesvobodě. Nikdo se jí neptá, jestli se chce promenádovat vymóděná mezi tanečnicemi, je to automatické. Reprezentuje rodinu. Náhled do jednostranného světa posedlých matek by mohl být působivým testem, jak dlouho člověk vydrží koukat na nenápadné, ale o to účinnější týrání dětí. Přesně tím všechny tyto předčasné soutěže krásy jsou. Na dokument je využito kamery pozoruhodně zachycující detaily (míčky rozházení po tenisovém poli apod.), vyprávěcí linie však není dotažení do konce. Dívka vyprávějící mimikou, výrazem ve tváři nastupuje do koloběhu karnevalu, ale to mi už nevidíme. Neříkám, že film potřebuje uzavřený konec, ale myslím, že by bylo vhodné nakonec vyprávět i to, jak poté probíhá samotný karneval s hlavní protagonistkou, mučednicí. Pro mě téměř nejdůležitější část filmu chybí. (11.07.2014)

Senzační krátkometrážní snímek, který je jakýmsi portrétem "ubohé ovečky". S mladou Memi je manipulováno v době karnevalu za účelem stvoření tzv. královny festivalu. Tímto procesem prochází dívky již od útlého věku po generace. Pan Manuel Abramovich se věnoval detailnímu záběru na tvář dívky, která trpí svou nemožností odporovat rodině při slavnostní tradici. Je ověnčována řadou doplňku, na hlavě nese čtyř kilogramovou korunu, sledujeme její česání, stahování vlasů. Film sám o sobě promlouvá pozadím a tím si mě naprosto získal. Obě vyobrazené roviny nadšení a bezmoci mě uchvátily a mě mrzí, že jsem si nemohl vychutnat více času a prostoru v tomto zajímavém filmovém materiálu. Jedinou vadou na kráse je pro mě to, že hlavní hrdinka mluví. Její výraz totiž vyjadřuje daleko více. Z mého pohledu must-see na poli krátkometrážních filmů. (10.07.2014)