Charlieho krajina

,,Můj domov, je moje země. Žil jsem ve svém domově, v klidu a míru než přišla policie aby mně vyhodila.K tomu už není co říct... ''' ------------------- Já nevím jak to ti Australáci dělají, ale skoro co každej jejich film to skvost a to napříč žánry. Smekám před Rolfem de Heerem, který se rozhodl natočit film se zrovna né moc populárním tématem. Tím je integrace původních australských obyvatel do civilizované společnosti. Ovšem integrujte se někam, když ti ke kterým by jste se měli integrovat vám vzali domov, vzali tradice a kulturu. Ano jistě, pokrok a civilizaci nelze zastavit a všude na světě válcuje původní národy a kmeny... Přesto by se to mohlo myslím odehrávat kapku civilizovaněji, s respektem a tolerancí. Charlie i vás od prvopočátku získá i jeho přátelé. Jejich smích je nakažlivý a drobných škodolibostem bělochům se budete smát s nimi. Zároveň si však uvědomujete, že Charlieho svět už skončil a on spolu s ostatními je poslední hrstkou, kteří ještě pamatují dřívější časy, znají tance a písně svých předků a buš berou jako svůj domov. Bohužel ač by sami chtěli, natrvalo v ní žít už nedokážou. Film mně dostal tím jak si nebere servítky, Australákům sebereflexe rozhodně neschází! David Gulpilil mně svým smutně hloubavým pohledem opravdu dostal (stejně jako ve Stopaři) Neskutečná věc!!!! Dávám za 5 cigaret hozených do ohně a dal bych i šestou. Tak moc se mi to líbilo! A po Rolfovi de Heer teď začnu tvrdě jít - tedy po jeho filmech! * * * * * (30.07.2017)

Sázka na jistotu. Klišé. Neschopnost invenčně přistoupit k mnohokrát probranému tématu. Možná bych toto vše režisérovi odpustil, na filmu mne však kromě nudy vadila černobílost, s jakou k postavě režisér přistoupil. Charlie není nesympatický, alespoň zpočátku, jenže se ukazuje, že je velmi pasivní a obviňuje (a filmař s ním) přistěhovalce z toho, že mu sebrali půdu/zemi, práci atd atd, aniž by cokoliv aktivně podnikl pro zlepšení svých podmínek. Film se nijak kriticky k takovému pasivnímu a reaktivnímu postojí nestaví, naopak v závěru sází na patos a několik silných slov a vět a dlouhý pohled do tváře ústředního hrdiny. (13.07.2014)

Dost drsný zrcadlo postavení Aboriginců v současné australské společnosti. Sice film vytvořil celou řadu otázek a na žádné nepřinesl odpovědi, ale za to ukazuje světu skutečnost, kterou si nikdo z Australanů nedovede, byť jen, připustit. Přiznám se, že jsem po skončení filmu googlil a zjišťoval, jestli to v Austrálii opravdu je tak špatné, jak tento film prezentuje. A možná, že je to tam ještě horší. Nicméně nám, nezaujatým, je vše naprosto jasné, ale vysvětlete to těm všem, kteří v dnešní Austrálii žijí. Snad jen nezbývá nic jiného, než doufat, že Australská vláda najde cestu právě k Aborigincům a pokusí se je zachránit od takové situace, ve které v dnešní době žijí. Těžko se k tomuto filmu hledají jiná slova... (15.06.2015)

S Australskou kinematografií se zatím jen nesměle očicháváme, ale i tak jsem už viděl docela dost filmů (3) od Rolfa De Heer, vlastně se dá říct, že pokud se dívám na australským film je velká pravděpodobnost, že je od Rolfa. Tenhle chlapík se ve svých filmech zaměřuje na původní obyvatelstvo Austrálie a nejinak je tomu i v Charlieho zemi. Pro pocit smutku a deprese se stačí vžít do pocitů a srdce Charlieho a je vystaráno. Příjemný pokoukání to rozhodně není, když si uvědomím, že někdo žije od nepaměti ve své zemi, pak do ní přijede někdo jiný a vnucuje tomu původnímu bez absolutní pokory a respektu svůj styl života. Charlieho mě bylo líto a docela by mě zajímaly ohlasy bílých Australanů na tento film. (09.02.2019)

Příběh svérázného Aborigince Charlieho následuje nejen kroky této vtipné postavičky v určité fázi jeho života, ale je zároveň hlubokou sondou do problémů soužití komunity Aboriginců a současných Australanů. Jak už to tak mezi naprosto rozlišnými povahami národů bývá, dochází zde k mnohým nepochopením a neschopnosti respektu k odlišnostem druhých, ty jsou však naštěstí - tak nějak po australsku - řešeny v klidné podobě pouze na individuální bázi. Rolf de Heer se snaží přimět diváky k pochopení obou pohledů situace a ač je pro Evropany mnohem jednodušší přijmout pohled "přistěhovaných" Australanů, jež musí zdánlivě nepracujícím Aborigincům poskytovat sociální dávky, domy a oni přesto chtějí těchto věcí víc a víc, věty jako Charlieho "Máš práci, dům...a co mám já? V mojí zemi..?", berou slova... Sympaticky zpracovaná otázka určitě stojí za zhlédnutí i zamyšlení, uvítala bych ale o dost kratší stopáž a snad i trochu více děje... (05.07.2014)