Vyššia moc

Vôbec som nevedel, čo od toho čakať, ale napokon som viacmenej spokojný. Naozaj veľmi dobrá konverzačka, ktorá napriek svoje častej statickosti so sebou prináša oveľa viac drámy a zlomov ako mnohé dynamické filmy. Lavína síce utíchla skôr ako stihla privodiť reálnu katastrofu (fyzicky), no spustila ešte väčšiu lavínu, a tá bola veru omnoho katastrofálnejšia (psychicky). Práve takáto situácia odhalila skutočné inštinkty manželov, ktorí prišli na dovolenku ako milujúci pár - no po tomto odhalení sa spúšťa lavína pochybností, ktorá dôsledne preverí emocionalitu celej 4-člennej rodinky. Podľa mňa to malo vynikajúci koncept, len škoda, že niektoré fázy boli tak trochu hluché, a tým pádom viacmenej zbytočné. No a ten koniec, očakával som nejaké smerodajnejšie zakončenie - z toho som zostal trochu zarazený, že to skončilo takto zamlčane. (26.01.2015)

Na tento snímek musíte být opravdu hodně artově naladěni, abyste ho dokázali zvládnout a plně docenit. Lavina spustí lavinu událostí, která bude mít dopad na aktéry Vyšší moci. Nádherné zimní lokace horského střediska dávají neskutečný prostor, na němž by se dalo po obsahové stránce doslova vyřádit. Ruben Östlund však pracuje velmi minimalisticky a úsporně s příběhem, postavami, i jejich emocemi. Pokud je však takový přístup zbytečně roztažen do 120-ti minutové stopáže, může nastat zádrhel. Prostor dvou hodin daného času totiž režisér nevyužívá naplno. Spousta scén mi přišla téměř bez smyslu, zbytečně dlouhé, nic se v nich vlastně nedělo. Pokud by se jednalo o nějaký emocionální nápor postav a scéna by se zaměřovala na jejich citové pochody, toto by bylo na místě. Ale to jediné, co mě v tomto případě zaujalo, byla okolní příroda, zasněžené hory a klid, jen občasně "narušen" dramatickými tóny Vivaldiho "Four Seasons". Chování postav mi přišlo občas podivné, rozmazlená děcka, nalepená s ksichtem na mobilech (na tento jev jsem v dnešní době velmi alergická) tomu také moc nepřidala. Herci jsou sice výborní, ale celkově mám ze snímku dojem, jako by se v divákovi pokoušel vzbudit nějaké emoce, ale přitom k tomu nedával příliš prostoru. (14.01.2018)

"Já sám jsem obětí svých instiktů." Herci odvedli dobrou práci a myslím, že víc prostoru prostě neměli, kameraman je též hoden ocenění. Režiséra bohužel už pochváliti nemohu...snažil se dostat do filmu příliš mnoho, cítila jsem jeho velkou snahu zaujmout a na můj vkus tlačil na pilu moc. Zvláště poslední scénou s autobusem mě doslova už naštval. Představte si, že lyžujete..krásná zasněžená krajina, pěkný počasí, kopce bez lidí, klid....a vy mechanicky střiháte oblouky, sem tam si řeknete to je paráda, večer si zajdete do baru.....a nebo se zkusíte naladit na přírodu a na ten kopec co je pod vámi, poslouchat co ticho říká, co říká hora, co je pod vrstvou zmrzlého sněhu...to je zkrátka úplně jiný zážitek....myslím že k pravdivosti stačí skutečně málo, ale chápu, že to "málo" je téměř nadlidský úkol najít...někdo to umí a Ruben to není (zatím). (07.10.2014)

Zajímavá vztahovka natočená jako psychologické drama rodiny vytržené ze stereotypu domácí rutiny a vystavené zkoušce důvěry. Nedá se jí upřít smysl pro atmosféru daný střihem a výběrem hudebních motivů, stejně jako slušné herectví neokoukaných herců ze severu a konec konců ani schopnost místy tnout do živého. Čtvrtou hvězdičku ale nakonec přece jen nedám, protože místy se Östlund ztrácí v intelektuálních tezích, místo aby věcně charakterizoval problémy partnerského života. Někteří diváci včetně mě budou tak trochu tápat, co chtěl dejme tomu autor sdělit pěším sestupem hotelových hostů serpentýnami z hor vstříc civilizaci. Pokud je celý konflikt postaven na historce s lavinou, pak režisérovi uniká mnoho z lidské psychologie i z toho, co tvoří fundament partnerských vztahů. Podobná příhoda patří do kategorie těch, co dokážou naštvat, ale tak jako klesne zvířený lavinový sníh, opadnou záhy i emoce a střízlivě uvažující člověk se jim bude jenom smát. Mnohonásobně větší nebezpečí pro partnerskou soudržnost tvoří hysterický výlev sebelítosti, malosti a pohrdání sebou samým, jaký předvedl filmový hrdina tváří v tvář manželce. Patří k těm, co můžou navždy změnit pohled na partnera a snadno zničit perspektivu dalšího soužití. Mimochodem, i z hlediska dramatické stavby bylo pro film mnohem lepší nechat diváka balancovat v jeho sympatiích pro aktéry příběhu a nechat ho na vážkách, na čí stranu se nakonec přiklonit. Do zmíněné scény snímek nutil k přemýšlení, pak už jen k zaujímání postojů. Pokud bych byl ochoten pohlížet na lavinovou historku jako na katalyzátor dlouhodobě doutnající nespokojenosti, kdy stokrát nic umořilo osla a jedna jiskra dokáže nečekaně zapálit sud prachu, dávaly by mnohem víc smysl reakce i skutky všech členů rodiny. K tomu mi ale Östlund nedal žádné indicie a patrně to myslel přesně tak, jak to natočil. Celkový dojem: 60 %. (07.10.2014)

První 2/3 pro mě byly jedním z nejsugestivnějších a nejútrpnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu.. Poslední třetina, ve které Oslund nechal to utrpení dohrát zprvu hystericky, pak smířlivě a nakonec satiricky, to z mého pohledu poněkud podkopala. kdyby to bylo zakončeno otevřeně, někdy cca okolo řevu v horách, ocenil bych to více (ikdyž by mě to asi o to déle střašilo ze spaní :D ). (01.04.2023)