Vyššia moc

První 2/3 pro mě byly jedním z nejsugestivnějších a nejútrpnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu.. Poslední třetina, ve které Oslund nechal to utrpení dohrát zprvu hystericky, pak smířlivě a nakonec satiricky, to z mého pohledu poněkud podkopala. kdyby to bylo zakončeno otevřeně, někdy cca okolo řevu v horách, ocenil bych to více (ikdyž by mě to asi o to déle střašilo ze spaní :D ). (01.04.2023)

Tak tohle je vztahová depina jak hroší prdel a jako na potvoru se mě trefila do takový divný vztahový situace, takže fakt mám chuť na pelyňěk, abych si trošku osladil náladu. Pokud jde o děj, tak mě teda absolutně neseděl, nebo pokud by si objevil ve vztahu nejěkej výser, tak by si k sobě vzal pomalu cizí lidi a všem říkal (a) ty duševně nejintimnější věci s tím, že budeš zranovat sebe, svýho partnera a přivádět do rozpaků ty lidi ? Jestli jo, tak já teda asi žiju na jiný planetě. A vůbec co scéna to pitomost, třeba s tím sněhem ke konci co to mělo jako znamenat. To je běžný, jít lyžovat když je sněžná mlha ? To si zase jednou vzala pitomost korunu a šla vládnout do filmu, ale ta atmosféra se musí filmu nechat, to každopádně. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 9. (05.04.2015)

Katastrofický film s intimní, ale pořád ničivou katastrofou. Östlund se chce ptát a chce, abych zaujal postoj a projektoval sám sebe do jednotlivých postav. Chce, abych si vybral stranu a tu obhajoval, jenže jakmile si ji vyberu nesu s sebou i nevoli a nevyřčenou výčitku strany druhé. Tudíž je nejlepší rolí zůstat venku jako údržbář/divák a čučet na rozpad zpovzdálí. Jakmile se začnu ptát sám sebe lavina jde skrz kamery i ven. Takhle teda jo. Psychologické cvičení s premisou "co, kdyby" namixované s tématikou genderu, přirozenosti a viny za svou přirozenost. Dokud se Östlund ptá, je bez chybnej. (21.08.2016)

|| Scenár: Ruben Östlund | Hudba: Ola Fløttum | Distribúcia: TriArt Film | Štúdio: Beofilm Coproduction Office, Film i Väst, Motlys, Plattform Produktion, Rhône-Alpes Cinéma, Société Parisienne de Production | Rozpočet: ? $ | Tržby: 1,2 milióna $ | Ocenenia: Golden Globes - 1 nominácia: Cudzojazyčný film. Spolu: 28 výhier a 26 nominácií || Možno som sa na to zle vyspal, ale v deň zhliadnutia mi to prišlo ako anekdota o velkom hovne a deklarácia zväzu posraných občanov 21. storočia. 118 minút (!) (SPOILER:) sa rieši (v priemere v 5 minútových záberoch z diaľky) to, že vďaka lavine, ktorá ľudí na terase hotela minula, sa životy "poškodených" nadobro zmenili, a objavia sa psychické problémy sebazáchovného otecka, ktorý niekoľko desiatok týchto 5minútových statických záberov prekňučí, ako človek, ktorého najväčšie doterajšie trauma v živote bolo ženiné NIE na každodenný orál. Áno, dá sa polemizovať o tom, že ho zdrtilo vlastné chovanie voči svojej rodine (mimochodom má prečo), a že sa to nedá súdiť do doby, kým človek neprežije to isté. O to tu ale nejde, pretože tu nie je problém s tým, že kto a ako reagoval či nereagoval správne, ale o to, že ten film je nudný, nekonštruktívny, bez akéhokoľvek náznaku uchopenia spomenutých psychických problémov alebo činov. A to už nehovorím o konci s autobusom, pri ktorom som nevedel, či sa mám smiať, alebo plakať nad faktom, že som tejsto sračke venoval dve hodiny svôjho života. 1 hviezda preto, pretože film má očividne potenciál rozpútať morálne otázky a diskusiu, a tiež očividne vedel zaujať mnoho ľudí, čo nikomu neberiem. 10% | FullHD, THX, DTS | (29.03.2015)

Parádna zápletka sľubovala ťažkú psychologickú drámu, no nakoniec z toho bola iba filozofická paradigma v ktorej sa v konverzáciách rozoberalo prečo hlava rodiny reagovala na blížiace sa nebezpečenstvo tak ako reagovala. Či to, čo otec spravil bola hrozná sebecká a zbabelá vec alebo či matka nereagovala precitlivene a nezveličovala danú situáciu. V podstate silne realistické zobrazenie so mnou však nejako nepohlo, neviem, čakal som niečo iné, tak trocha. (25.10.2017)