Réžia:
Ruben ÖstlundScenár:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHudba:
Ola FløttumHrajú:
Johannes Bah Kuhnke, Lisa Loven Kongsli, Clara Wettergren, Vincent Wettergren, Kristofer Hivju, Fanni Metelius, Karin Myrenberg Faber, Brady Corbet (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Štvorčlenná švédska rodina cestuje do francúzskych Álp, aby si popri lyžovaní oddýchla a nerušene spolu strávila pár vzácnych voľných dní. Dovolenkovú idylu s hrejúcim slnkom a zasneženými veľkolepými horami však naruší mohutná lavína, rútiaca sa počas obeda na otvorenú reštauráciu na terase. Ebba chráni svoje vydesené deti a zúfalo volá na svojho manžela Tomasa, ktorý však v panickom strachu uteká do bezpečia. Lavínová katastrofa sa nakoniec nekoná, no zo vzniknutej snežnej hmly sa postupne vynára zahanbenie, neistota a výsmech. Manželstvo Tomasa a Ebby i pokojný život rodiny visí na vlásku a Tomas vnútorne bojuje s vlastným zlyhaním a všemožne sa snaží obnoviť svoju naštrbenú úlohu otca.
Vyššia moc predstavuje existenciálnu drámu o tradičných rolách muža a ženy v rodinnom živote a ich vzájomných očakávaniach, ktoré z nich vychádzajú. Östlund za ňu na MFF Cannes v roku 2014 obdržal Cenu poroty a nomináciu na Hlavnú cenu v sekcii Un Certain Regard, kde sa režiséri uchádzajú o cenu za najoriginálnejšiu výpoveď a výrazovú poetiku.
(Film Europe)
Videá (8)
Recenzie (246)
Katastrofický film s intimní, ale pořád ničivou katastrofou. Östlund se chce ptát a chce, abych zaujal postoj a projektoval sám sebe do jednotlivých postav. Chce, abych si vybral stranu a tu obhajoval, jenže jakmile si ji vyberu nesu s sebou i nevoli a nevyřčenou výčitku strany druhé. Tudíž je nejlepší rolí zůstat venku jako údržbář/divák a čučet na rozpad zpovzdálí. Jakmile se začnu ptát sám sebe lavina jde skrz kamery i ven. Takhle teda jo. Psychologické cvičení s premisou "co, kdyby" namixované s tématikou genderu, přirozenosti a viny za svou přirozenost. Dokud se Östlund ptá, je bez chybnej. ()
Tato švédská hanekovina pouze smutně ukazuje, že není všechno Haneke, co se třpytí. Námět filmu je zajímavý, ale zbytečná snaha o artové zpracování s nadužíváním dlouhých záběrů statickou kamerou dělá z filmu snobskou záležitost. Kdyby byl natočen trochu konvenčněji, na působivosti by mu to neubralo a nebyla by taková řehole ho dokoukat do konce. A to jsem nezmínil nejtrapnější složku filmu - hudbu, kterou tvoří výhradně Vivaldiho Léto (zřejmě pokus o ironii), které se ozývá asi 20x na náhodných místech filmu a je značně otravné. ()
„Jsme na dovolený, nebudeme si to kazit. Tohle už je za námi. Přišla lavina, vyděsilo nás to, ale nic se nestalo. V pořádku?“ - „Ano.“ Tak ne. Selhání muže, „hlavy“ rodiny, je v tomhle filmu totiž až příliš fatální. Neschopnost přiznat slabost postupně narůstá od obludných rozměrů. Počínající lehké dusno se mění v těžké, atmosféra houstne. Třeba takové stupňování trapnosti při posezení s přáteli byla dost síla. Ale i přes všechnu tu hořkost jsem se musel smát, jak moc trapně mi jako pozorovateli bylo, naštěstí zcela záměrně. Snímek není jen sondou do rozkladu vztahu, ale též výpovědí o mužích a ženách současné společnosti, jak dokresluje i výpověď na konci komentáře. Škoda podivného závěru, ten jakoby ani nepatřil ke zbytku filmu. Celkově dávám silné 4*. „Ale nemáš někdy strach, že tě opustí, že zůstaneš sama?“ - „Jo, člověk má strach, že zůstane sám. Ale mám kolem sebe spoustu jiných lidí, co pro mě hodně znamenají. Nemám jen manžela a děti. Nemůžu si budovat sebevědomí jen na tom, že jsem něčí žena nebo matka.“ ()
"FORCE IRRACIONALES" -------------- Slovo cringe už takmer vôbec nepoužívam, za posledné dva roky bolo tak moc využívané a zneužívané 15 ročnými YouTuberskými deťmi, až stratilo svoj význam, nuž ale čo sa dá robiť, treba ho použiť teraz v jeho pravom význame, pretože tento film bol čistokrvný, ultimátny cringefest. Ak je Snow Therapy psychologickou sondou, tak psychológom je potom každý, kto počúva patetické náreky manželských párov tesne pred rozvodom. O tých ženských kecoch nehovoriac. Na tie potrebuješ okolo mozgu poriadne hrubý pancier. Hudba bola fajn, no jej zasadenie až tak moc nie. Podľa nej majú vo filme teda prednejšie miesto pár-sekundové zábery na odpaľovanie lavíny ako "silné" témy v rozhovoroch. Ale aby sa len v zlom nekydalo, našlo sa aj niečo dobré. Kamera bola fantastická, skvelé scenérie, super záberovanie počas dôležitých, ale aj všedných scén, plynulý mix rôznych jazykov a to, čo sa mne vždy a najviac páči - dlhé zábery a minimum strihu. To jednoducho úplne žeriem a tu to bolo dokonané na maximum. ()
Vlastně zatím u žádného podobně laděného švédského a/nebo dánského filmu se mi po jeho skončení nestalo, že bych byť i jen na moment pochyboval o věrohodnosti libovolném segmentu odvyprávěného děje. Chápete? Seveřani prostě tyhle ryzí seriózní dramata umí podat tak, jako že se všecko to hnusný fakt stalo, jen to zrovna náhodný kolemjdoucí bezchybně natočil na kameru. ()
Galéria (17)
Fotka © Magnolia Pictures
Zaujímavosti (3)
- Horské cesty v poslednej scéne s autobusom sú v skutočnosti priesmyk Stelvio v severnom Taliansku. (misterz)
- Režisér Ruben Östlund získal inšpiráciu pre niektoré scény v scenári zo skutočných záberov na YouTube. (misterz)
Reklama