Divoké historky

Aniž bych si četl, o čem snímek bude, očekával jsem, že všechny příběhy se v závěru nějakým způsobem propojí ve stylu 21 gramů či Babel, ovšem brzy mi bylo jasné, že se bude jednat o povídky, které bude spojovat pouze námět různých křivd a nespravedlností, což nakonec uvádí i místní obsah. Některé příběhy jsou zajímavější, jiné méně, ale nejslabší pro mě byl asi ten se sraženou těhotnou ženou. Naopak nejvíce mě zaujal předtitulkový příběh v letadle, mafián v restauraci, neslušný řidič, který v sobě měl vedle brutalitiy i něco humorného, povídka o špatném parkování byla poměrně předvídatelná a pravděpodobně nejsilnější, co se působivosti týče, byla svatba. (13.06.2015)

Mnohé filmy mají třeba buď škaredou prdel, nebo nevzhledné kozy, rozplizlé bradavky, chlupaté nohy, přerostlého bobra, křoví v podpaždí, mezi nohama srolovaného vykuchaného netopýra, jsou duté jak frýšop, unyle funí, špatně kouří, nechtějí se nechat vylízat, líně přirážejí či prostě jen čpí jako dveře od hajzlu na rybářské lodi. Opravdový a intenzivní divácký orgasmus se vším všudy proto prožívám tak maximálně jednou až dvakrát do roka, protože objevit dokonale estetický, chytrý a ultimativně zábavných kousek, to je jako se do zblbnutí hrabat rypákem v bordelu, abyste jednou za sto přeoraných kubíků narazili na opravdového lanýže. A tihle patagonští Bakaláři na mě vskutku zapůsobili jako kus perfektně středně propečené argentinské svíčkové s dokonale zlatavými kroketami mezi jetou připálenou flákotou z nuceného výseku s prošlým bramborovým salátem. Skvostně natočeno, famózně zrežírováno, úžasně zahráno a navíc se skvělými dialogy a pointami. Jako vždy se nechci nikoho ani slůvkem dotknout, avšak myslet si můžu, co chci, a zrovna teď si myslím, že méně než čtyři tomu může dát jen naprostý pičus nebo ve vlastní důležitosti se utápějící sebestředný bukanýr. Ale to se odehrává jen v mé hlavě poté, co jsem si přečetl pár „erudovaných“ hlenů zdejších artových teplometů, a ventilovat to rozhodně nikde nebudu. A teď mě omluvte. Když jsem dnes divoce brázdil městský okruh ve své vytuněné Škodě 120 GLS, míjel mě ten tlustý vysolárkovaný tunelář s pedikůrou od vedle a ukazoval na mě fakáče. Je čas posrat mu Kvésedmičku. (04.03.2015)

Poviedky "Audi vs. redneck" a "zrazená tehotná" su majstrštykové - prvá atmosférou a formálnou nápaditosťou, druhá dialógmi a zabijáckym vypointovaním už tak pekelne vyhrotenej situácie. Úvodná predtitulková scénka taktiež skvelá, s nezabudnuteľným prechodom do názvu filmu. Ostatné historky slušné, iba posledná mohla byť kratšia, chvíľami sa v sebe zbytočne utápa. Ako celok pocitovo i formálne nejednotné, ale vždy dostatočne zábavné. Konečne niekto tak trefne sfilmoval naše každodenné spoločenské úzkosti a nesúhlasy so systémom. (23.07.2014)

Až banka omylem vydá úspory z mého prasátka nějakému hackerovi, až za mou práci shrábne odměnu šéfův synek, až zamindrákovaný týpek zaparkuje raketoplán na mém dvorku a až mne bude chtít otrávit nějaká zhrzená slečna z dávné minulosti, tak já se budu smát. Jednak proto, že vyznávám druhou dohodu, takže si neberu nic osobně a hlavně proto, že jsem v tomto snímku viděl, kterak lze boj s větrnými mlýny jednoduše prohrát či zvítězit pouze dle odkazu slavného Pyrrhy. Zkrátka musím konstatovat, že bych nechtěl hrát hlavní roli ani v jedné z Divokých historek, ale z hlediska vrozené škodolibosti mne sledování tohoto snímku poměrně dost uspokojilo. (17.03.2015)

Argentinské bakalářské historky opatřené krvavým nátěrem, občas šíleně křečovité (úvodní Pasternak sotva obstojí jako televizní skeč, i když autoři Pečeného sněhuláka by Szifronovi ruce utrhali), náběhy na sociální kritiku zabité do plytkých moralitek (jBombito a storka s bouračkou), veškeré limity charakterové, strukturní a ideové obhajitelné tím, že jde přeci o "historky" a k těm podobná reduktivnost patří. Proti tomu se nedá nic namítat, já jen tvrdím, že jde o film nevyrovnaný, spíš k pobavení než skutečně zábavný a ve svých ambicióznějších momentech vysloveně plytký. Skutečně "divoká" je tak jen závěrečná svatba, ale i při ní střídá úsměv lehce zdvihnuté obočí. Čistě natočené, divácky přítulné, ale jinak naprosto spotřební zboží. Lze odůvodnit tím, že (ne)všední absurdita existence mi splývá spíš s filmy Roye Anderssona, jehož pronikavosti a vidění nesahá Szifronův film ani po kotníky. [60%] (10.09.2014)