Divoké historky

První má tragikomickou pointu, další nekompromisní závěr, následuje výtečný „zločin z vášně“ a tak dále, a tak dále.. Tvůrci si nesmírně umně hrají. S náladami, charaktery postav, postavením kamery, s absurdními momenty. Někdo možná řekne, že je to vykalkulovaný kus, který s divákem okatě soucítí v případě kritiky systému, já si spíš užíval příběhy lidí, kterým ruply nervy a v cynickém balení představují několik absurdit za sebou. Režisér a scenárista Damián Szifrón je, a toho si cením především, často velmi trefný. Chlapská ješitnost, skrytá agrese, partnerská nevěra, moc peněz, byrokracie systému při odtažení auta – prostě situace, které se nedějí ve vesmíru, ale mezi námi, s našimi přáteli, při našich návštěvách úřadů.. Tvůrci natahují následky konfliktů, ženou je do šílených rozměrů, které často končí katastrofou. Mezi tím pociťujeme spolu s protagonisty šesti příběhů malá vítězství, vzápětí ještě hlubší pády. Každá povídka přistupuje k naštvání a pomstě jinak. Každá z nich se může poplácat po ramenou za dialogy, za herce, za nápad. Nenápadnou černou komedii z Argentiny, produkovanou Pedrem Almodóvarem (naštěstí není cítit) nelze, než vřele doporučit. Z alfa samců na silnici a z prohození slečny zrcadlem jsem byl mile mimo!! (09.03.2015)

Ouch. Wild Stories je velmi temná, extrémně reálná a neuvěřitelně zábavná smršť 6 povídek, ve které ani jeden není Outsider. Musím říct, že už dlouho jsem neviděl, tak excelentně zahraný a reálně natočený film, ve kterém v jednu chvíli zažíváte záchvaty smíchu a vzápětí jste šokování perfektní pointou. Za mě vyhrává povídka číslo tři- Násilný hixploitation, kde z malé blbosti může vzniknout tragédie. Druhé místo získává pátá povídka kde už od první minuty číhá něco nepříjemného a depresivního ve vzduchu, vskutku silné drama se šokujícím závěrem. Třetí místo: 6 povídka na svatbě, skvěle vymyšlená, po většině času zábavná a v závěru až nervy stahující a bramboru získává čtvrtá povídka o smolaři, který dojde až na strop lidského limitu trpělivosti a doslova vybouchne. Potěší samozřejmě i úvodní, kraťounká povídka s letadlem a perfektním nápadem či hned následující povídka o pomstě. 100% Bezchybná záležitost. (21.10.2014)

Sestava několika filmových povídek, které spojuje pouze téma a to spíš formálně,někde je víc grotesky, někde zas není humor vůbec, ale vzhledem k faktu, že povídkových filmů je jako šafránu a ještě je méně těch dobrých, asi se to nedalo udělat o moc líp. Jen škoda, že poslední dvě povídky byli příliš dlouhé, kratší stopáž by pomohla. Během psaní tohoto komentáře chcípla jedna moucha. Prostě mi přistála na klávesnici a zřejmě pošla stářím. Budiž ji odpadkový koš lehký (18.11.2018)

Strhující rozjezd, dechberoucí balancování na ostří únosnosti point, čemu se ještě lze sebeironicky smát, a dokud to vypadalo, že u těch bezmála jízlivých, ale upřímných konců zůstane, schylovalo se k nekompromisnímu majstrštyku. V půlce se ale linie zlomila, režisér neudržel břitvu filmu na hrdle společnosti, dílo se vysmeklo a stal se z něj neškodně šimrající perořízek. Happyendy zkrátka s vážně míněnou (sic) ironií nejdou dohromady. (02.10.2014)

Argentinské bakalářské historky opatřené krvavým nátěrem, občas šíleně křečovité (úvodní Pasternak sotva obstojí jako televizní skeč, i když autoři Pečeného sněhuláka by Szifronovi ruce utrhali), náběhy na sociální kritiku zabité do plytkých moralitek (jBombito a storka s bouračkou), veškeré limity charakterové, strukturní a ideové obhajitelné tím, že jde přeci o "historky" a k těm podobná reduktivnost patří. Proti tomu se nedá nic namítat, já jen tvrdím, že jde o film nevyrovnaný, spíš k pobavení než skutečně zábavný a ve svých ambicióznějších momentech vysloveně plytký. Skutečně "divoká" je tak jen závěrečná svatba, ale i při ní střídá úsměv lehce zdvihnuté obočí. Čistě natočené, divácky přítulné, ale jinak naprosto spotřební zboží. Lze odůvodnit tím, že (ne)všední absurdita existence mi splývá spíš s filmy Roye Anderssona, jehož pronikavosti a vidění nesahá Szifronův film ani po kotníky. [60%] (10.09.2014)