Kdyby byly ryby

Hned na začátku byl bigbít, za který by se styděla i studiová pohádka 80. let, pak se konal jakýsi dialog "jo, to přepadávání pocestných už není co bývalo. Jojo, už to není co bývalo. Vůbec ne" nebo co to tam dotyčný plácal a třikrát zopakoval, aby se vešel do času vymezeného na scénu. Pak jsem zaslechl ještě něco o rybím tuku a pak už jsem to nevydržel a přepnul na Někdo to rád horké. Chudost ducha toho, kdo psal dialogy, byla přímo na mrtvici. (26.12.2014)

Nepřirozená civilnost jednadvacátého století se již stala součástí prakticky každé novodobé české pohádky, plus úplná absence dramatu či dokonce hororu, což jsou nepochybně úplné kořeny českých pohádek. Dnešní tvůrci sázejí vše na humor, což se samozřejmě dělo i dříve, nicméně vždy to mělo nádech dramatu a humor byl skutečně legrační, u československých pohádek se lze od srdce zasmát. Dnes to ve většině případů nefunguje, viz pohádky s Mádlem apod. Ryby ovšem srandovní jsou, až na občasné zabřednutí do stupidity (Vilhelmová - Vetchý hrůza...), jsem se upřímně bavil, skoro mi až přišlo líto, že se tvůrci rozhodli do toho zamíchat tisíckrát omílaný prázdný příběh o skromné princezně, nuceném sňatku s podvodníkem a vyvoleném charakterním Boková a Plesl vynikající, Taclík - Holy Motors hadr :). Každopádně i všechno dobré zde funguje tak maximálně jednou. (07.07.2017)

Komoří je pěkný všivàk, Liška je bohužel stejný jako vždy, hraje tu svoji jedinou roli a už značně nudí. A tak díky za Zuzanu Bydžovskou a především za roztomile laxního kata Norberta Lichého. Nejvtipnější mi z celé pohádky přišel odmítavý zvuk z MS Windows, když proutek odmítal vykonat nějaký příkaz, což je trochu málo. (21.02.2020)

Svěží a aktuální politická satira a fraška, nenuceně převlečená za pohádku s klasickým dramatickým obloukem (princezna a království ve svízelné situaci, kletba a falešný a pravý zachránce a nadpřirozené bytosti) a ve výsledku i jako pohádka vtipnější, přiléhavější i ctnější než většina současných pokusů o (post)moderní pohádku, které si další cíle ani nekladou a utápějí se často ve vlastní vyprázdněnosti. ***** Takhle ošidný mix pohádky s politickou a společenskou satirou je bruslením po tenkém ledě a tančením po ostří meče, ale tohle byla jízda jako po rybím tuku, aniž by se to někdy sesmeklo k trapnosti. Zvlášť oceňuju kadenci, jak rychle odsýpaly obraty v situacích, vybroušené žerty a ostrovtipné pointy, a hravou a promyšlenou práci s jazykem a také skvělé vedení dobře vybraných herců a řemeslnou poctivost a kvalitu - a samozřejmě nenápadnost všudypřítomného nadhledu a tvůrčího pobavení i v tom všem (nejen Taclík, Liška a Bydžovská, ale i všichni další herci si role napsané na tělo vyloženě užili, i s tím, že si z nich jejich role přiznaně i dílem utahovaly). Řekla bych, že jediný, a evidentně těžko překonatelný problém je, že k takovému rozmarnému, neotřelému, byť fanstasticky fungujícímu prolnutí žánrů ještě nedorostlo vespolné divácké očekávání a nesmířilo se s tak troufalým počinem dost, aby v klidu a soustředěně naskočilo a užilo si spolujízdu. ***** Ale za sebe vím jistě, že mně to teda neva, a navíc mě to i dost ba. *~~ (15.12.2017)

Tvůrci sice pozapomněli na to nejdůležitější, tj; pro koho jsou v prvé řadě pohádky určeny, ale nutno podotknout, alespoň se snažili téma uchopit jinak, tj; odlišit se od té přehršle nudných neoriginálních pohádek, které nám jsou v posledních letech servírovány ( všechna čest všem vyjímkám). Pravdou sice je, že po celou dobu jsem nechápavě kroutil hlavou resp. si ji lámal, jak a kde scénáristé, potažmo celý štáb, sbírali své nápady, abych následně došel k jedinému možnému závěru. Po večerech ( k podpoření můzy) tekl proudem přepálený absinth, mocně podpořený sněhobílým práškem (Jarda Plesl se bez něj nakonec neobešel už ani na place) aby, s blížícím se koncem a tenčícími se zásobami, někteří vzali za vděk i lahodným koktejlem dvacetiprocentního blatouchu a osmdesátiprocentního lekníku (samozřejmě nitrožilně) a před první ranní klapkou, se tak nastřelovali do nového natáčecího dne. Výsledek podle toho sice taky tak vypadá, ale díky jisté neoddiskutovatelné originalitě, sympatickému hereckému obsazení, všudypřítomnému nadhledu (závěrečná píseň budiž jasným důkazem) a mé dávné slabosti pro tyhle němé blázny, nekonečné hodiny vysedávající bez jediného záběru u vody, jednoduše tuhle netradiční pohádku nedokážu a nechci potopit. KUKU.... 65% [Souhlas viz kolega Fíkus. Jediné, co se dá vytknout, je to poměrně nešťastné načasování. To je ale chyba těch, co mají na starosti programové schéma v ČT. Nevidím tedy důvod, trestat za to tvůrce samotné....] Edit: po druhé projekci, musím chtě nechtě přitlačit. Tohle je skutečně vodvaz "hurá, hurá, on jí neva....". Navíc, ač se to na první pohled nezdá, inteligentní. 75% (26.12.2014)