Iracionálny muž

Všechny postavy, které vytváří, mají hluboký vnitřní rozměr. Každou svou (často rozpolcenou) roli prožívá, na každou se celé měsíce pečlivě připravuje. Prvně jsem si říkal, proč mu maskéři udělali takový pupek, pak bylo evidentní, že je jeho. I tady mi Joaquin Phoenix jednoduše sedl. Woody Allen za kamerou už tolik ne. Filmy točí jak na běžícím pásu, což mnohé vytáčí. Protože to dělá poslední roky tak nějak stejně. Leckterou myšlenku o pár vteřin později zopakuje voice-over tak zbytečný, že je to divákovi až líto. Nechci ale bilancovat a zdůrazňovat, jak se Allen opakuje. Prostě si užívám jeho nový kousek, kde znovu zkoumá morálku obyčejného člověka. Akademik Phoenix je cynik, který si rád přihne a studentům osobitě přednáší o filosofii. Okouzlí kolegyni, stejně tak studentku v kouzelném podání Emmy Stone, kterou nelze nemilovat. Obě jsou tak trochu unuděné poklidnými vztahy. A pak Phoenix divákům jen tak mimochodem představí svůj mrazivý plán, který ho má nakopnout do života. Výsledek sice působí monotónně, ale herecky je to síla, dialogy jsou slušné a některé scény snad až rafinované. A já prostě nejsem jedním z těch, jenž by vyrukoval s argumentem, že Allen pouze parafrázuje sám sebe a své starší filmové výlety. Díky i za tenhle. Ač za dietní čtyři. (02.02.2016)

Raskolnikov v novodobém hávu, střihnutý znuděně-otráveným, protože exšarmantním, profesorem filozofie. Vypadalo to, že to Phoenix skoro ani nehraje (překvapilo mě, že ve skutečnosti je mu teprve 41, v té roli bych mu hádala klidně i o 15 víc). Pro mě dokonalé (i napínavé) od začátku až do konce. Kdybych to nevěděla předem, vůbec bych si na Woodyho netipla - po jeho obvyklé ztřeštěnosti ani stopy (Match Point sice také nebyl ztřeštěný, ale i tak). Na konci mi jen chybělo, jak to vlastně dopadlo s tím neoprávněně obviněným - jestli ho z toho ta morálně rozhořčená Jill vůbec dostala. Ale jinak po dlouhé době konečně film, z kterého jsem si mohla vypsat alespoň pár zajímavých vět. (10.07.2016)

Třígrošová allenovská historka, která svým zpracováním připomíná spíše divadelní představení než filmové dílo. Předpokládám, že šlo jen o takovou oddychovku, kterou Allen sepsal za dva večery a natočil za dva týdny. Filosoficky je to naprosto debilní, to zkrátka musím říct natvrdo. Nesouvislé povrchní debaty, otírající se o Kierkegaarda či Heideggera, mají nejspíš simulovat vnitřní muka vyhaslého profesora. Ale kdoví, možná to byl záměr, nezatěžovat mysl diváka, ale jen se zlehka nést na vlnách banality a klišé a dát větší prostor pro základní námět. Po psychologické a vztahové stránce to totiž není o nic lepší, takže dost možná nakonec půjde jen o ten samotný závěr. O ten vtipný mysteriozní ornament trvající sotva dvě vteřiny, a který nakonec celé tohle představení spasí. (24.02.2016)

No… já vás mám opravdu rád, pane Allene, ale takovou zbrklou hovadinu, kterou jste umístil zhruba do prostřední části filmu, bych od vás tedy nečekal. Do poloviny dobrý, Phoenix hláškuje jako o život a dává filosofování vale s allenovskou grácií, i ta děvčata se víceméně snaží držet krok s vtipem, ovšem ta vražda, ta to zabila. Tenhle žánrový kočkopes se zkrátka moc nevyvedl. Slabší tři, scénka s výtahovou šachtou byla doslova vysvobozením. (25.09.2015)

Ach ach, ty emocionální pustiny jsou tak deprimující a tak Abe žije ze dne na den, jako by ani nežil, nezáleží mu už vůbec na ničem a najednou šup, do jeho života vstoupí dvě ženy, což ho nějak extra netankovalo, kdyby si jednou nezašel do hospůdky s Jill a tam se nestal svědkem jednoho rozhovoru. A ejhle už tady máme muže jak víno, kterému je zcela jasné, jaký je smysl jeho života a pak už to jede jako dráha. I ten sex s Rituškou ho najednou naplňuje, jen to všechno směřuje zvláštním směrem a to slůvko "iracionální" nabývá obrovských rozměrů. Phoenix byl svůj, jako by tu první polovinu ani nehrál, to byl zkrátka on, bezvadný jako vždy. A Emma byla prima, baštila jsem tu její počáteční naivitu i to postupné prozření se vším všudy. Pravda, konec byl trochu předvídatelný, ale zamhouříme očko a ten čtvereček jim ráda dám i když je malinko průhledný. (01.02.2016)