Učiteľka

Dvanáct rozhněvaných rodičů podle Hřebejka a Jarchovského si zaslouží jak odsuzující ohlasy, tak i ty pochvalné. Stoprocentní příklon k vykonstruovanému dobovému příběhu na jednu stranu slouží k rozehrání divácky vděčné totalitní podívané ve smyslu „takhle to doopravdy bylo“, na tu druhou zavání příliš vykalkulovaným útokem na diváckou branku. Co dělá z Učitelky jeden z nejpozoruhodnějších snímků Hřebejkovy filmografie od Musíme si pomáhat, však není přitažlivá retro estetika ani výkon Zuzany Mauréry, ale sebevědomá struktura vyprávění. (15.01.2017)

Moje první setkání s panem Hřebejkem a s panem Jarchovským a hned, velice pozitivně a to je myslím dobře, ono mně to pak nakopne na další jejich počiny. A já osobně, vítám každý film na téma škola, šikana a komunismus, tyhle tři věci sou ve filmovém žánru, tak trochu zastrčeny. A to, že se všechny, tyhle témata sešli v jednom filmu, to byla pro mně pozvánka, která se neodmítá. Mária Drazdechová byla ale řádná svině, její manipulace, ovlivňování a zastrašování dětí a rodičů, bylo ve filmu vyloženě hmatatelné a výborně ukázáno. Možná mohli tvůrci, o trošičku i přitvrdit, ale jasně nechtěli z toho udělat nějakou kovbojku, navíc to bylo ze školního prostředí. Za velkou pochvalu a pozornost stojí, to jak se příběh vypráví, tenhle styl vyprávění se takhle často nevidí, ale mně líbil a byl pro mně zajímavým. Je dobře že to pro ty tři rodiny/děti dopadlo, tak jak dopadlo, těm sem to přál a co se týče konce, no někdy se zákeřná svině nepoučí a stále zůstane zákeřnou sviní. (22.12.2016)

Už samotný námet otvára prúd myšlienok a silnú vnútornú polemiku. Hŕebejk sa so svojim dvorným scenáristom zhostil úlohy veľmi dobre, v duši diváka dokázali rozpútať predagogický thriller, keď každého vyprovokovali dať si zásadnú otázku: podpísal by som..? Sprvu ma rozprávačský štýl iritoval, čoskoro som však pochopil zámer tvorcov a prijal ho. Zuzana Mauréry bola v úlohe učiteľky vynikajúca, jej opakované repliky, že je po manželovej smrti sama, akoby sa chcela ospravedlňovať za svoje následné činy, posobí až démonicky. Umelecké mapovanie časov dávno minulých, ale na ktoré si dobre pamatám, tak pokračuje a dúfam, že ešte neskončí a tvorivé duo opať dokáže nájsť tému, ktorá zaujme. (04.12.2016)

To se to kritizuje a pomlouvá a přehání, když už nic nehrozí. Což takhle hrdinové natočit něco o problémech současného školství? Témata se nabízejí skoro denně. :-) Pupendo nebo Učitelka - obojí klasicky hřebejkovská době poplatná filmařská prostituce ve stylu primitivně černobíle (rudomodře) pojímaného antikomunismu pro mateřské a základní školy. Pamětníci vědí své a mladší ročníky mají při použití jiných, nezávislých zdrojů informací, dostatek prostoru k přemýšlení. Nějak si nemůžu pomoc ale po 25 letých zkušenostech s pravdoláskovým mafiánským režimem, se Hřebejkovy agitační filmy nějak míjejí účinkem. Ale je fakt, že finančně jsou vyjimečně dodovány (granty, které platí danový poplatník!) a "umělci" mají žně, ostatně na některých je to i vidět, jak mají krásně naducané tváře. Jinak Hřebejku nazvat voliče Zemana, rudohnědá prasata to není zrovna dvakrát košer ty jeden demograde, to ti poměrně značná část obyvatelstva nikdy nezapomene a neodpustí. Teď ale jistě budeš loudit u těch "prasat" aby šli na ten tvůj film a pokladna se plnila, jak jinak! 51st Kviff - viděno asi omylem, čistě ze zvědavosti a víceméně z donucení.. (06.07.2016)

Odpad naprosto s čistým svědomím. Marigold to napsal za mne. Herecké výkony křeč, asi dvacet lidí ve třídě je jen stafáž, zbytek hraje škatule a škatulky. Scénář je tak nápaditý, že po asi pěti minutách jsem si řekl, jak to dopadne a skončí, a ono to tak dopadlo a skončilo. Pravda, poněkud mne vylekal ten odposlech před barákem, ale naštěstí je scenárista vrtal a nijak s ním dál nepracuje, jen jako s veselou historkou. Přitom by mne docela zajímalo, zda skutečně všichni soudruzi by po takových odposleších s postojem soudružky učitelky souhlasili, byť měla sestru v Moskvě.Ono totiž, milé děti, i mezi soudruhy probíhal mocenský boj, a taková manda učitelka by se někomu politicky moc hodila. Ale jak říkám, to by scenárista musel umět používat mozek a přemýšlet dál a do hloubky, a vědět o svých postavách daleko víc, než je nutné pro panoptikální divadýlko z toho fuj fuj hnusného období totality. Hele, my měli na škole tři kované soudruhy, a jeden byl skvělý češtinář a mnohé mne naučil, ta druhá byla docela přísná, ale spravedlivá, když jsme nehaněli veřejně systém, a ta třetí sice byla mstivá, ale tak nějak na vlastním, malém písečku obsahujícím maximálně dva žáky celé školy, kteří jí navíc provokativně říkali paní učitelko, místo soudružko. U filmu se dokonce nudila i má manželka, která Hřebejkoviny docela může a k novým českým filmům má velmi, až někdy nezdravě tolerantní postoj. I když filmům - tohle byla regulérní slovenská televizní inscenace roztahaná na mnoho nudných a plochých minut. Během promítání jsem si vzpomněl, jak mne syn varoval, že tam bude asi hřebejkovský a jarchovský inťošsský humor. Byl tam. Inťošské vtipy, které v celém, spíše poloprázdném kině (v den premiéry!) pobavily akorát tu mladičkou dívku s brýlemi, co seděla za mnou. Jinak film začal docela dobře - prolínání dvou děj v jedné třídě, odhalování tajemství, co se stalo, ale odhalení přišlo příliš brzy a bylo takové... pitomoučké. Pak už jen sledujeme cimrmanské defilé postav, jež každá oddeklamuje svoje a jde si sednout, bez chuti, bez zápachu, bez napětí, bez větších vrcholů. Citové vydírání diváka přes dítě působí jak pěst na oko. Psychologicky zcela nezvládnuté, motivace postav nevysvětlené nebo nedovysvětlené, o paní učitelce vlastně nevíme vůbec nic, jen to, co tvrdí ona. Někteří rodiče určitě víc klouzali na hraně, kdy se nechtěli nechat vydírat a učitelku nemuseli, ale zas mysleli na své děti. Ti však žel nedostali slovo. Mno, už vidím ten slet intelektuálních mudrců, co v tom budou hledat paralely, symboliku a jinotaje. Přitom je to jen blbý. (21.07.2016)