Učiteľka

Dvanáct rozhněvaných rodičů podle Hřebejka a Jarchovského si zaslouží jak odsuzující ohlasy, tak i ty pochvalné. Stoprocentní příklon k vykonstruovanému dobovému příběhu na jednu stranu slouží k rozehrání divácky vděčné totalitní podívané ve smyslu „takhle to doopravdy bylo“, na tu druhou zavání příliš vykalkulovaným útokem na diváckou branku. Co dělá z Učitelky jeden z nejpozoruhodnějších snímků Hřebejkovy filmografie od Musíme si pomáhat, však není přitažlivá retro estetika ani výkon Zuzany Mauréry, ale sebevědomá struktura vyprávění. (15.01.2017)

Ďalší film dua Jarchovský-Hřebejk, ktorý môže zaujať nanajvýš divákov narodených po "revolúcii". Ďalší film tohto dua, ktorý sa vracia do bezpečných dôb minulosti napriek tomu, že smutný osud súčasného školstva poskytuje námet na množstvo zaujímavejších a potrebnejších filmov, než akým je Učiteľka. Nielen vo velebených a nedotknuteľných Pelíškoch, ale aj v tomto filme ma poburuje nepresný (a v prípade, že ide o zámer aj falošný) obraz doby. Zažil som obe doby a viem, že to bolo inak. Keď už tvorcovia dokázali pozháňať dobové predmety a vytvoriť tak presné dobové reálie, mali si dať pozor aj na vyjadrovanie a správanie sa postáv. Opätovne tá istá schematickosť, šablónovitosť, opäť figúrky pohybujúce sa podľa čudných pravidiel, opäť množstvo epizód, ktoré netvoria celok. Nemá zmysel oceňovať zopár veľmi slušných hereckých výkonov, ani mudrovať nad tým, či bolo nutné nechať pobehúvať po byte nahého zápasníka, posielať zvuk výstrelu do viacerých uší alebo záverečnými zmienkami o ďalších osudoch žiakov navodzovať falošný dojem, že ide o autentické osoby a ich osudy. Zmysel má iba vyjadriť celkový dojem z filmu, že tak, ako si Hurvínek představuje válku, tak si Hřebejk s Jarchovským predstavujú šesťdesiaty ôsmy aj osemdesiaty tretí rok. To im však nemožno zazlievať, každý máme právo na nejaké predstavy. Len keby na tie svoje predstavy neodčerpávali prostriedky použiteľné na iné a lepšie projekty a keby nimi nevytvárali v pohodlných mysliach mládeže upravený obraz o dobách minulých. (22.12.2016)

Jsem moc rád, že tu kvalitu Honza Hřebejk v sobě pořád má. Tím pádem ale nechápu, proč je ona kvalita v jeho posledních filmech jak na trní. Jednou se dočkám nečekaně dobrého filmu, podruhé mám pocit, jak kdybych koukal na film někoho úplně jiného. Přitom režie je stejná a scénář s Petrem Jarchovským vlastně taky. Nicméně přestanu už zoufat, protože bych se tu moc rád rozplynul nad tím, jak dobrý nápad Honza měl, když se rozhodl svůj film Učitelka natočit převážně se slovenskými herci. Zuzana Mauréry svojí učitelku hrála naprosto dokonale odporně a tehdejší doba jí k odpornosti ještě dost přidávala. To Peter Bebjak tu na druhou stranu hraje tak nenápadnou postavičku, ale jakmile Vám promluví o manželce, tak si uvědomíte, že v tu chvíli na plátně vypustil duši. V první půlce jsem si na příběh chviličku zvykal, ale druhá už byla plná tak silných emocí, že ze mě po skončení filmu těžce prchaly ven. Hodně dobrý film. (16.11.2017)

Jarchovský s Hřebejkom sa boja o počet divákov v kinách, takže sú doslovní tam, kde by stačil iba náznak. Keď napríklad pani, pardon sučka úča hovorí riťolizkám, že nie je pomstychtivá, ale je iba citlivá žena, tak sa máme cítiť chytro, pretože vieme, že je to presne naopak. Alebo portrét prezidenta v triede v záverečnej scéne treba zabrať v (polo)detaile, namiesto toho, aby sme si tento obrázok vybrali ako jeden z mnohých v mizanscéne a docenili chytrosť tvorcov. Takto to má presne opačný účinok. Páči sa mi, ako je retrospektívne vystavaný scenár, v ňom samotnom mi ale chýba nejaké ozvláštnenie, ktoré by príbeh vytiahlo z predvídateľnosti a ako už mnohokrát v súvislosti s Učiteľkou padlo, z tézovitosti. (20.12.2016)

Zdrcující portrét kardinální svině, které pomáhala nechutná doba... která pro jí podobné vlastně nikdy nekončí, pokud s tím něco neuděláme, respektive nebudeme dnes a denně něco dělat. Zuzanu Mauréry jsem měl až do Učitelky v paměti jako laskavého divadelního anděla z (jinak naprosto brutálního) Děvčátka Se Sirkami Studia Dva - o to víc mě fascinovala, jak se převtělila v onu soudružku, které se nehnusilo likvidovat nevinné dětské duše, tím méně životy jejich rodičů. Řekněme že to bylo asi jako sledovat veskrze sympatického Ondřeje Malého v roli poručíka Antonína Rusnáka v Poutech. Hřebejk navíc (s Jarchovským, samozřejmě) obratně šponuje koncovku tak, že několikrát překlopí celé vyznění filmu, a TO je teprve jízda. A samozřejmě je to precizně odvedená práce po stránce řemeslné od kamery po kostýmy. Takže ano, ode mě poctivě zhrozených 90 %. (21.08.2019)