Réžia:
Jan HřebejkScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Zuzana Mauréry, Csongor Kassai, Zuzana Konečná, Tamara Fischer, Martin Havelka, Éva Bandor, Oliver Oswald, Peter Bebjak, Richard Labuda, Ina Gogálová (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Príbeh Učiteľky sa odohráva v roku 1983. V jednej predmestskej základnej škole sa stretáva riaditeľka s rodičmi detí jednej z tried. Hľadá spolu s nimi spôsob, ako sa zbaviť učiteľky, bezdetnej vdovy po vysokom armádnom dôstojníkovi. Z priebehu rodičovskej schôdzky postupne vyplynie, akým spôsobom si učiteľka podrobuje rodiny svojich žiakov a manipuluje celým okolím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (633)
Tak toto bolo pre mňa príjemné prekvapenie, opäť jeden Hřebejk, ktorý ma po dlhšom čase dokázal výraznejšie zaujať. Výborná sonda do duše patologicky chorého manipulátora so všetkými možnými dôsledkami. Zuzanu Mauréry síce nemám moc rád, ale tu uznávam, že to hrala výborne, klobúk dole. Bavil som sa celú dobu, a možno to bolo aj trochu poučné. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Karty sú výborne rozdané a prvá polovica je skvelá. Škoda tej doslovnosti a prílišnej čierno/bielosti v polovici druhej. Mauréry pozitívne prekvapila a Hřebejk s Jarchovským pri svoje (ne)forme z minulých rokov vlastne tiež:) Btw, my už takéto "učiteľkovanie" zažívame aj v škôlke, doba nehrá rolu:) 3,5*/5 ()
70% Zaujímavo odrozprávaný príbeh. 12 ROZHNEVANÝCH MUŽOV na ZRPŠ... Ide tu hlavne o scenár, ale film v závere zaujímavo pracuje s akousi esenciou humoru, napriek tomu, že ide skôr o mrazivý film. Film, ktorý imho vôbec nie je o komunizme či o minulosti, je o ľuďoch a o ich pokrytectve, zbabelosti a pretvárke... ()
Odpad naprosto s čistým svědomím. Marigold to napsal za mne. Herecké výkony křeč, asi dvacet lidí ve třídě je jen stafáž, zbytek hraje škatule a škatulky. Scénář je tak nápaditý, že po asi pěti minutách jsem si řekl, jak to dopadne a skončí, a ono to tak dopadlo a skončilo. Pravda, poněkud mne vylekal ten odposlech před barákem, ale naštěstí je scenárista vrtal a nijak s ním dál nepracuje, jen jako s veselou historkou. Přitom by mne docela zajímalo, zda skutečně všichni soudruzi by po takových odposleších s postojem soudružky učitelky souhlasili, byť měla sestru v Moskvě.Ono totiž, milé děti, i mezi soudruhy probíhal mocenský boj, a taková manda učitelka by se někomu politicky moc hodila. Ale jak říkám, to by scenárista musel umět používat mozek a přemýšlet dál a do hloubky, a vědět o svých postavách daleko víc, než je nutné pro panoptikální divadýlko z toho fuj fuj hnusného období totality. Hele, my měli na škole tři kované soudruhy, a jeden byl skvělý češtinář a mnohé mne naučil, ta druhá byla docela přísná, ale spravedlivá, když jsme nehaněli veřejně systém, a ta třetí sice byla mstivá, ale tak nějak na vlastním, malém písečku obsahujícím maximálně dva žáky celé školy, kteří jí navíc provokativně říkali paní učitelko, místo soudružko. U filmu se dokonce nudila i má manželka, která Hřebejkoviny docela může a k novým českým filmům má velmi, až někdy nezdravě tolerantní postoj. I když filmům - tohle byla regulérní slovenská televizní inscenace roztahaná na mnoho nudných a plochých minut. Během promítání jsem si vzpomněl, jak mne syn varoval, že tam bude asi hřebejkovský a jarchovský inťošsský humor. Byl tam. Inťošské vtipy, které v celém, spíše poloprázdném kině (v den premiéry!) pobavily akorát tu mladičkou dívku s brýlemi, co seděla za mnou. Jinak film začal docela dobře - prolínání dvou děj v jedné třídě, odhalování tajemství, co se stalo, ale odhalení přišlo příliš brzy a bylo takové... pitomoučké. Pak už jen sledujeme cimrmanské defilé postav, jež každá oddeklamuje svoje a jde si sednout, bez chuti, bez zápachu, bez napětí, bez větších vrcholů. Citové vydírání diváka přes dítě působí jak pěst na oko. Psychologicky zcela nezvládnuté, motivace postav nevysvětlené nebo nedovysvětlené, o paní učitelce vlastně nevíme vůbec nic, jen to, co tvrdí ona. Někteří rodiče určitě víc klouzali na hraně, kdy se nechtěli nechat vydírat a učitelku nemuseli, ale zas mysleli na své děti. Ti však žel nedostali slovo. Mno, už vidím ten slet intelektuálních mudrců, co v tom budou hledat paralely, symboliku a jinotaje. Přitom je to jen blbý. ()
Správně, Hřebejk Jarchovský. Taky jsme na gymplu (zač. 1993) měli angličtinářky bývalé kádrovačky s měkkoučkým přízvukem. Šedivý socialismus, o který se tak vehementně snažil Fair Play, zešedl definitivně až tady. Otřesete se hnusem, že tahle doba skutečně byla. Zdá se to jako přeháňka, ale je to pěkně reálné a základní premisa je neuvěřitelně jednoduchá. Zkuste si sebe představit v té SRPŠ třídě řekněme ve skupině těch, co celou dobu mlčeli a šoupali patama. Jste tam? Já jo. Ještě že jsem nemusel chodit na třídní schůzky, já byl tehdy teprve předmět doličný. Lepší Hřebejk, a snad si pan Honza uvědomí, že hlavně proto, že tam není Geislerová. Csongor Kassai k nepoznání od dob Polívkova Žida a čerta. Havelka výbornej. Výborná práce s časovou osou, jakkoliv si to prvních 15 minut myslet nebudete. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (16)
- Okrem scén z telocvične, takmer celý film vznikal v budove slovenskej televízie. (JančiBači)
- Přepravovat letecky buchty do Moskvy byl ve skutečnosti úkol Jarchovského matky. V té době pracovala na Ruzyni. (klukluka)
- Historku o proviantu pro partyzány si scenárista filmu Petr Jarchovský od nenáviděné učitelky skutečně vyslechl, výrokem: "Danke schön" ji vyšperkoval spolužák, který se stal v dospělosti taxikářem. (klukluka)
Reklama