Voľný pád

(49th KVIFF) Bizarní, ale ve více směrech nedotažená zábava. Už po dvou dnech mám problém dát dohromady, o čem jednotlivé "povídky" vlastně byly. Vzít sedm nápadů, "něčím" je obalit a pak to jen tak "splácnout" dohromady je na celovečerní film bohužel trochu málo. Ale nenudil jsem se. (12.07.2014)

Jsem rád, že po letech Pálfi natočil opět něco ve stylu Taxidermie, ale toto je jen slabý odvar. Půlka segmentů je úplně o ničem (je den po projekci a jednoho segmentu se už nemohu dopočítat), a těch pár geniálních nápadů to nezachrání. Ale, koukat se na film ve Velkém sále Thermalu a poslouchat reakce nic netušících diváků - k nezaplacení! (11.07.2014)

Nutno uznat, že je to fakt hodně absurdní a to přirovnání k Taxidermii není úplně mimo, jenže na rozdíl od ostatních mi tohle sedlo víc, jelikož to nesází jen na šokující scény, ale naopak se ty nápady snaží mít něco hlubšího v sobě. V Taxidermii sice pár hlubších scén bylo, ale Volný pád se nesnaží působit celistvě a tak jeho výpovědi fungují líp. Teda někdy. Některé segmenty jsou naprosto dokonalé (igelitový pár), některé ujdou, ale jejich vyznění z toho nevzejde zrovna nejlíp (ústřední se stařenkou), některé jsou nedotažené nebo mají více (protichůdných) interpretací (kráva) a i nějaká ta nechutná a šokující se zde najde (porod naruby - jako doslova). Igelitový pár žijící v extrémně sterilním bytě to u mě asi vyhrál snad už jen asi nejoriginálnější sexuální scénou všech dob, ale bavil jsem se i u jiných segmentů - a u jiných zase ne. Dojmy z toho mám průměrné, takže takové dám i hodnocení, nicméně špatné to není a po tom otřesném filmu Nejsem tvůj přítel si u mě Pálfi naštěstí zase zvýšil reputaci. S jeho nejlepšími filmy se ale Volný pád nedá srovnávat ani náhodou. 3* (15.04.2022)

Možná je to hlavně tím, že jsem byl Pálfiho tvorbou dosud nedotčen a tudíž nemohu srovnávat s jeho předchozími snímky, ale mě Volný pád hodně bavil. Za doprovodu dramatické hudby s rockovými prvky zabírala kamera detaily jednotlivých dveří a násobila tak divákovu zvědavost jaká že další bizarnost se za nimi skrývá. Určitě nejzvrácenější byl příběh s gynekologem. V každém příběhu Pálfi nějakým způsobem zobrazil aktuální témata dnešní společnosti. To vše samozřejmě s velkou uměleckou imaginací. Jednotlivé příběhy mi hodně připomínaly můj oblíbený nizozemský komediální seriál "Co kdyby". 80%. MFF KV. (12.07.2014)

Voľný pád je ďalší bizarní film celosvetovo uznávaného Maďarského režiséra Györga Pálfiho. Nečudo, keď práve tento tvorca v roku 2006 natočil jeden z najčudnejších filmov vôbec. Jeho Taxidermiu nájdete hádam v každej topke experimental/bizzare/disgusting movies of all time ktoré obliehajú internet. A tento mu hanbu takisto nerobí. Ešte kým ho začnem opisovať, nedá mi to a musím opísať pod akými podmienkami tento projekt vznikal, pretože to mu dodáva ešte väčší šarm. V roku 2013 sa Pálfi zúčastnil jedného filmového festivalu v Južnej Kórei (JIF). Jeho tvorbu ešte z ďalšími dvom režisérmi ocenili a darovali mu 100 000 dolárov na nový film, ktorý mal však doslova vojnové podmienky. Za 100 litrov musel nakrútiť celovečerný film a musel byť hotoví do 5 mesiacov. Takže si to rozdelil, mesiac písal scenár, mesiac sa natáčalo, ďalší mesiac postprodukcia a ostatné úpravy. Film stál samozrejme viac ale tá námaha za to stála. Snímka má niekoľko príbehov ktoré sa odohrávajú za dverami bytov jedného paneláku. Sledujeme ich počas toho ako jedna babička, vďaka pokazenému výťahu, pomaličky cupitá poschodiami a dostáva sa pred dvere každého bytu kde sa dejú veľmi čudné veci. Táto stará pani býva spolu aj zo svojim manželom, ide o taký klasický pár ktorý zostal o samote, každodenná rutina ich otravuje ako ich samotná existencia. Takto sa raz večer babička rozhodne, že spácha samovraždu. Vylezie na strechu ich paneláku a aj zo svojou taštičkou, akoby išla iba na bežní nákup, skočí. Pád je nádherne a neskutočne realisticky nasnímaný. Čo však čert nechcel, Babka pád z asi 8 poschodia prežije, pomaličky vstane pozbiera si svoje veci a opäť cupitá k sebe do bytu. Počas toho cupitania sa dostávame k ostatným príbehom. Za také najzaujímavejšie považujem igelitový pár a pôrod naopak. Igelitový pár rozpráva príbeh o dvoch milencoch ktorý majú strach z baktérií. Žijú v neskutočne sterilnom prostredí a panicky sa boja čo i len náznaku nejakých bacilov. Sledovať ich sex bolo veľmi čudné, celí sa obalili do igelitov aby sa náhodou nedotkli jeden druhého alebo či by si nebodaj nevymenili tekutiny. Pôrod naopak je zase niečo na čo s veľmi ťažko pozerá. Ono tam v podstate nič neuvidíme ale tá pochmúrna atmosféra gynekologickej ambulancie ma doslova roztápala z vnútra, musel som si to niekoľkokrát zastaviť. V tejto časti išlo o to, že bábätko doktor vrátil späť do brucha matky. Ide o geniálny počin plní narážky na zvrátenú ľudskú dušu, všetky tie príbehy mi prišli také ako by išlo o grotesku nejakých úchyliek či neduhov ľudskej mysle. Čo dodať na záver? Ide o ďalší skvost Maďarskej kinematografie. (27.02.2016)