Réžia:
Jan MudraHrajú:
Petr Hapka, Michal Horáček, Otomar Krejča st. (a.z.), Lucie Bílá, Juraj Herz, Richard Müller, Petr Rada, Hana Hegerová (a.z.), Zdeněk Rytíř, Věra Plívová-Šimková, Mario Klemens, Kryštof Hanzlík (viac)Obsahy(1)
Režisér Jan Mudra odkrývá v dokumentu z roku 1999, jehož natáčení trvalo tři roky, Hapkovu posedlost tvorbou, jeho neuvěřitelnou energii a přehršle nápadů. Připomíná jeho rodinné zázemí, jeho studia na herecké konzervatoři a první role v českých filmech. V šedesátých letech Petr Hapka jako skladatel začínal. Již tehdy začal psát pro Hanu Hegerovou, s níž, jak říká, uzavřel hudební manželství, jež trvá dodnes. Ve filmu vzpomínají na práci s Hapkou jeho tři hlavní textaři – Petr Rada, Zdeněk Rytíř a Michal Horáček. Pro mnohé diváky bude možná překvapením, že Petr Hapka byl autorem hudby i ke třem slavným divadelním představením Divadla Za branou: Provaz o jednom konci, Zelený papoušek a Hodina lásky atd., na což ve filmu vzpomíná režisér Otomar Krejča. Je také autorem hudby k několika filmům. Dalším významným počinem jsou Hapkova alba, na mnohých se podílel i jako zpěvák, společně s Hanou Hegerovou, Michaelem Kocábem, Richardem Müllerem a jinými. Napsal také řadu písní pro Václava Neckáře, Helenu Vondráčkovou, Waldemara Matušku, Hanu Zagorovou, Lucii Bílou nebo Janu Kirschner. (Česká televize)
(viac)Recenzie (4)
Velmi působivý dokument o jednom z nejlepších českých skladatelů všech dob. Neslyšela jsem od něj snad žádnou melodii, která by mi přišla jako kýč, nebo píseň, která by se mi nelíbila. ()
Charismatický skladatel, bohém a individualista... ()
Jedna z mála Person, která si uměla od života všechno vzít, ale také mu všechno ze sebe dát. Jeden z mála člověčích Člověků, který nebyl zbytečný a nežil zbytečně, nýbrž věděl, jak se má žít. Jen on uměl se svými dvorními soukmenovci pomilovat svými texty a hudbou. Můj český idol, který díky blízkosti našich povah uměl číst z mé duše. Veliká národní a nenahraditelná ztráta. ()
O pracovním manželství s Hanou Hegerovou, o svých třech textařských králích, o začátcích před filmovou kamerou, o bohémském životě "upíra", o zpívajících textech, o největším buranovy v penzionu Svět, o Kocábově profesorství a Müllerově herectví, o zázemí, inspiraci, spolupráci.....zkrátka o profesním (i soukromém) životě s velkým mužem (a to nejen centimetry) a nejen jím. Medailonek nebo chcete-li životopis na své diváky působí stejným dojmem jako samotný Petr Hapka, osobnost která když prohlásí, že hudba k Hezrově Devátému srdci nešla zkomponovat lépe, tak z toho není cítit narcistické chvástání, ale upřímná radost ze své práce. Nonšalance, moudrost, bonvivánství, laskavost.......to je Petr Hapka jako člověk a to je Petr Hapka jako dokument. ()