Šťastné údolí

Řada nešťastných příhod, kniha čtrnáctá. Na jedné straně je mi sympatická verva, s kterou se scenáristka Sally Wainwright pustila do obžaloby násilí páchaného muži na ženách. Na druhé straně mne téměř exploatační vytěžování fyzické i psychické ženské bolesti iritovalo (při zobrazování násilí páchaného na mužích jsou tvůrci podstatně méně názorní). Téměř jako v nějakém biblickém podobenství nebo v téměř libovolném filmu od Larse von Triera (ovšem bez jeho ironického pomrkávání) přijímá Catherine jednu ránu osudu za druhou. Sama víceméně bez poskvrny (za nevhodné chování se na rozdíl od ostatních dokáže omluvit), funguje jako hromosvod cizích hříchů. Skutečné vyšetřování zločinů přitom vedou muži, jí se pouze několikrát poštěstí být náhodou ve správnou chvíli na správném místě (šťastné náhody scénář dávkuje stejně štědře jako ta nejobehranější klišé policejních seriálů). Podřízené postavení žen je konstatováno jako nezměnitelný fakt. Protagonistka se zkorumpovanému systému může buď poddat, nebo vzdát. Aktivní vyjednávání, které ukazuje jiné temné britské krimi s feministickým podtextem The Fall, jí není umožněno. Zvýšený zájem o utrpení zlomených a nalomených žen se odráží také v postupné žánrové proměně z procedurálního krimithrilleru v drásavé, částečně mateřské, částečně „kitchen-sink“ melodrama s hysterickými postavami. Není to sice na škodu, neboť silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech dokáže Wainwrightová napsat lépe než scény něčím napínavé či překvapující (napětí je zde vzhledem k vševědoucímu vyprávění vůbec poskrovnu), jenomže poslední dvě epizody (které neodhalují mnoho nových informací a hlavně rozmazávají starší i novější traumata a prohlubují smutek a depresi hlavní postavy) a vyústění celé série jsou kvůli tomu v kontextu předchozího dění poněkud neuspokojivé. Přepnutí žánru totiž působí jako snaha nastavit čas o další dvě hodiny, spíše než jako reakce na potřeby vyprávění. Přes zvýšený zájem o vnitřní svět postav jsou hrdinové pozoruhodně neměnní a předvídatelní. Máme jistotu, že nevystoupí ze svých stereotypních škatulek. Cokoli udělá Tommy, bude ve své podstatě úchylné a zlé, cokoli udělá Catherine, bude správné. Na podobnou jednostrannost doplácí také snaha vytvářet atmosféru světa, z něhož vymizely skoro všechny pozitivní hodnoty a láskyplné mezilidské vztahy. Autorka moc tlačí na pilu, všechno je jenom temné, a může být jedině temnějším. Humor se, na rozdíl od námětově blízkého Farga, nepřipouští. Příliš urputná snaha o ponurost má ve výsledku opačný efekt – stává se úsměvnou. Oproti jiným britským a skandinávským krimi alespoň nejsou směšné příběhové zvraty, které scénář po většinu času udržuje ve sféře uvěřitelného. Společně s vynikající Sarah Lancashire jde o jeden z mála plusů série příliš ploché, aby mohla stát na postavách a zároveň málo našlapané dějem, aby byla uspokojující jako detektivka. 65% (04.12.2014)

Podobné překvapení jako byl loni seriál Broadchurch, navíc Happy Valley jde, co do vykreslení charakterů, věrohodnosti počínání postav a hlavně co do emocionálního napalmu, ještě dál. Protože tohle je, vážení milovníci serošů z produkce BíBíSí, neskutečná pecka! Sarah Lancashire je ode dneška můj největší hírou a Happy Valley strčí, co do krásy, do kapsy celej Londýn, Manchester a Edinburgh dohromady. Navíc ten přízvuk, Aj fokn lov it :-) Jinak čsfd zase jednou klame, těch dílů není tři, ale naštěstí jednou tolik. Za druhou řadu bych se vůbec nezlobil, protože tohle byl nejlepší seriál letošní sezóny (ano, lepší i než novej Doctor). (02.09.2014)

Srovnám-li novější minisérie ještě donedávna jsem si nedovedl představit hlavní charakter, který by měl strastiplnější život než Luther. Nicméně seržantka Catherine to ale lehké také nemá. Plno (ne)příjemně bezvýchodných situací, úmyslný ale až trochu levně přepálený důraz na nehezkou lidskost, přesně nastavené tempo, přesvědčivé výkony a máme tu krimi-drama jako řemen. (06.06.2014)

Ešte pred časom som k sledovaniu seriálov pristupovala so značným skepticizmom, pretože som mala pocit, že sú všetky v zásade rovnaké a fungujú len v niekoľkých základných modelových líniách. Toto prestalo platiť v momente, keď som natrafila na britské minisérie. Veľmi rýchlo som odhodila spomínanú zaujatosť a oplatilo sa, pretože zatiaľ nech som siahla po ktorejkoľvek sérii bola som nadšená. Toto platí aj pre tento seriál, ktorého námet v úvode môže pripomínať námet filmu Fargo avšak tam sa podobnosť začína aj končí. Miniséria v 6 epizódach popisuje vyšetrovanie prípadu únosu. Nie je to však seriál len o vyšetrovaní, ale hlavne o tom, ako naše rozhodnutia dokážu ovplyvniť náš život. Je to seriál o ľuďoch, o ich skrytých charakteroch, ktoré sa odhalia až vo chvíli, keď sa dostávajú do vypätej životnej situácie. Skutočne odporúčam všetkým milovníkom kvalitnej seriálovej tvorby. (14.08.2014)

Zpočátku nepříliš zajímavý příběh se postupně rozvine do působivého dramatu. 1) Široký záběr od vlastního vyšetřování přes soukromý život policistů i pachatelů vypovídá více o zúčastněných postavách, než o příběhu samém. To považuji za velké plus, aby bylo jasno._____ 2) Přirozené až naturalistické zobrazení běžného života i práce ve "šťastném" yorkshirském údolí je další předností snímku._____ 3) Temný až ponurý život hlavní postavy - policistky, plný depresí a nespravedlností, zajímavě kontrastuje s příjemnou celou, v níž tráví svůj čas odsouzený vrah - televize, knihy, stavebně oddělený sprchový kout s WC, slušivé tepláčky, časté návštěvy, telefonní hovory..._____ 4) Výstižné obsazení vrcholí hlavním padouchem: hraje ho 29letý absolvent teologie (!) v Cambridge přitažlivý James Norton (vrah Tommy Lee Royce). Další pěkní kluci: 32letý Karl Davies (syn seržantky Cavoodové Daniel), 30letý Shane Zaza (policista Shafiq Shah, Ind), Luke Williams (partner zabité policistky Ollie)._____ 5) Věk herců uvádím k datu vzniku první řady._____ 6) Psáno po dvou řadách._____ 7) Zajímavý koment: Ekdahl****. (21.02.2018)