Šťastné údolí

Řada nešťastných příhod, kniha čtrnáctá. Na jedné straně je mi sympatická verva, s kterou se scenáristka Sally Wainwright pustila do obžaloby násilí páchaného muži na ženách. Na druhé straně mne téměř exploatační vytěžování fyzické i psychické ženské bolesti iritovalo (při zobrazování násilí páchaného na mužích jsou tvůrci podstatně méně názorní). Téměř jako v nějakém biblickém podobenství nebo v téměř libovolném filmu od Larse von Triera (ovšem bez jeho ironického pomrkávání) přijímá Catherine jednu ránu osudu za druhou. Sama víceméně bez poskvrny (za nevhodné chování se na rozdíl od ostatních dokáže omluvit), funguje jako hromosvod cizích hříchů. Skutečné vyšetřování zločinů přitom vedou muži, jí se pouze několikrát poštěstí být náhodou ve správnou chvíli na správném místě (šťastné náhody scénář dávkuje stejně štědře jako ta nejobehranější klišé policejních seriálů). Podřízené postavení žen je konstatováno jako nezměnitelný fakt. Protagonistka se zkorumpovanému systému může buď poddat, nebo vzdát. Aktivní vyjednávání, které ukazuje jiné temné britské krimi s feministickým podtextem The Fall, jí není umožněno. Zvýšený zájem o utrpení zlomených a nalomených žen se odráží také v postupné žánrové proměně z procedurálního krimithrilleru v drásavé, částečně mateřské, částečně „kitchen-sink“ melodrama s hysterickými postavami. Není to sice na škodu, neboť silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech dokáže Wainwrightová napsat lépe než scény něčím napínavé či překvapující (napětí je zde vzhledem k vševědoucímu vyprávění vůbec poskrovnu), jenomže poslední dvě epizody (které neodhalují mnoho nových informací a hlavně rozmazávají starší i novější traumata a prohlubují smutek a depresi hlavní postavy) a vyústění celé série jsou kvůli tomu v kontextu předchozího dění poněkud neuspokojivé. Přepnutí žánru totiž působí jako snaha nastavit čas o další dvě hodiny, spíše než jako reakce na potřeby vyprávění. Přes zvýšený zájem o vnitřní svět postav jsou hrdinové pozoruhodně neměnní a předvídatelní. Máme jistotu, že nevystoupí ze svých stereotypních škatulek. Cokoli udělá Tommy, bude ve své podstatě úchylné a zlé, cokoli udělá Catherine, bude správné. Na podobnou jednostrannost doplácí také snaha vytvářet atmosféru světa, z něhož vymizely skoro všechny pozitivní hodnoty a láskyplné mezilidské vztahy. Autorka moc tlačí na pilu, všechno je jenom temné, a může být jedině temnějším. Humor se, na rozdíl od námětově blízkého Farga, nepřipouští. Příliš urputná snaha o ponurost má ve výsledku opačný efekt – stává se úsměvnou. Oproti jiným britským a skandinávským krimi alespoň nejsou směšné příběhové zvraty, které scénář po většinu času udržuje ve sféře uvěřitelného. Společně s vynikající Sarah Lancashire jde o jeden z mála plusů série příliš ploché, aby mohla stát na postavách a zároveň málo našlapané dějem, aby byla uspokojující jako detektivka. 65% (04.12.2014)

Druhá séria sa mi lúbila viac, ako prvá, avšak neuveriteľne ma vytáčali stretnutia Frances a Tommyho Leeho v base. Ona má nejakých päťdesiat rokov a vypadá skôr ako jeho matka. No a z tých ich nežných dotykov ukazovákmi ma išlo poraziť! P.S. Naozaj, už dlho ma nesral záporák tak, ako Tommy Lee Royce! (05.02.2017)

Jeden z najlepších televíznych seriálov, ako som kedy videl, v prvotnom nadšení dokonca asi zápis do osobnej TOP 10. Sarah Lancashire podáva asi najlepší herecký výkon v TV projekte vôbec, takto hrať vo filme, tak zbiera všetky Oscary, Glóbusy a Bafty. Brilantný scenár s dokonale psychologicky vystavanými postavami. Začne to ako mierne vtipné "anglické Fargo", ale postupne sa to premení na nesmierne brutálnu a drásavú policajnú drámu, vedľa ktorej sú veci ako True Detective alebo The Night Of večerníčky na dobrú noc. (09.09.2016)

I když tato minisérie má šest dílů a plyne poměrně v pomalém tempu, tak přesto nepostrádá celou dobu napětí a zvědavost na vyvíjející se průběh vyšetřování i když karty jsou rozdané hned v prvním díle. Celkově je to film, který se line v psychologické a dramatické rovině skoro víc, než v samotné kriminální zápletce. Nejen, že výběr postav do hlavních rolí byla trefou do černého, ale všechny postavy byly tak dokonale charakterově vykreslené, že mně nedělalo vůbec řádné problémy se nejen s těmi postavami sžít, ale stala jsem se obrazně obyvatelkou tohoto malého městečka, kde byli mými sousedy, sestrou, či kolegy v práci a podobně. V tom se zračí dokonalá práce Eurose Lyna. Mluvím hlavně o postavě Catherine, kterou hrála Sarah Lancashire. Nepatří zřejmě mezi známou, horní hereckou garnituru, ale tady hrála velmi přirozeně, naprosto dokonale a svým hereckým projevem se mně stala velmi blízkou. A tak bych mohla pokračovat ve výčtu dalších výborných hereckých výkonů, kde například Steve Pemberton hrál svého zbabělce Kevina taky zcela uvěřitelně a bezchybně. Za zmínku stojí i Lewis, vyplašený kluk, který se pral se svým svědomím, vykutálený Ashley, hajzlík Tommy, kterého si střihnul James Norton taky bezvadně a rozhodně nechci vynechat ani sestru Catherine, Siobhan Finneran (Clare), kde jsem jim to jejich sourozenecké pouto bezezbytku věřila. Já byla velmi spokojená a myslím, že milovníci britských minisérií budou také. Celkově to shrnu tím, že Happy Valley neurazí intelekt žádného diváka a já ho rozhodně velmi ráda doporučím.- Po druhé sérii jsem nadšená zcela totožně jako z první a Sarah má napevno místečko v mém srdečním filmovém koutečku ! A jsem natěšená na třetí sérii....... mám ji také za sebou se stejným nadšením. (08.07.2014)

Další naštvaný nýmand, který chce vylepšit svou finanční situaci a tak se svěří nepředvídatelnému hajzlovi s naivní vírou, že se všichni napakují, ale nikomu se nic nestane. Ano, jde o takový malý únos. Těm z vás, kterým to něco připomíná přihodím navrch ještě jednu všetečnou a velice všímavou policistku...A tady veškerá podobnost končí. Tohle není černohumorná hříčka, ale krutá realita, která semele každého, kdo je v dosahu. Jsme totiž v anglickém seriálu, kde se hraje trochu jiná hra. Hra, ve které se o zúčastněných postavách dozvíte informace, které vás nutí přemýšlet a zvažovat, jak málo někdy stačí k tomu, aby se váš život odebral někam...někam, kde rozhodně neměl být. Samotný příběh graduje ve čtvrté části. To, co následuje pak, je jasným důkazem toho, že šťastné konce mají velice často hořkou příchuť. (19.02.2015)