Pod zemou

Kedysi dávno bolo v Paríži kvôli epidémii toľko mŕtvych, že museli MILIÓNY tiel nahádzať do podzemia dlhého X kilometrov, čím sa vytvoril údajne najväčší masový hrob na Zemi. Okolo tohto pozoruhodného miesta je omotaná podozrivá, čudácka a nehororová zápletka o hľadaní kameňa mudrcov, ale keďže Harry Potter do Francúzska zásadne necestuje, hrdinov nemá kto zachrániť a ich podzemné dobrodružstvo sa okamžite komplikuje a z fantasy sa mení na horor. Prichádzajú prvé znamenia, zranenia, hádky, úmrtia, prízraky. Poznáte to. Film je síce občas drsný (dievča ubité doslova na smrť), ale to nestačí. Samotná atmosféra nie je zlá, avšak dosť jej podkopávajú nohy (s výnimkou hlavnej hrdinky) nesympatické postavy + čudný scenár. Je v ňom všetko, od duchov detí cez výčitky svedomia až po šialencov, nestarnúce rytierske mŕtvoly, po horiace autá a zostupovanie čoraz hlbšie, až do pekla. A keď je v niečom všetko, to tiež nie je dobre. (25.12.2016)

"Underground Horrors" miluju a na As Above, So Below jsem se hodně těšila. Námět v sobě skýtal velké možnosti a je proto velká škoda, že jich využil pouze tak z poloviny. Nekonečné a neprobádané temné a děsivé katakomby Paříže jsou už samy o sobě místem, které v sobě má patřičnou "hrůznou" atmosféru. Atmosféru se daří budovat i ve filmu, ale samotný příběh mi přišel jaksi... nedotažený, rozkouskovaný, neúplný. Místy mi přišlo, jako by si tvůrci řekli, točíme horor odehrávající se v podzemí, tak tam narveme všechno možné, hlavně, aby to budilo hrůzu a zapůsobilo to na lidi. Nějak jsem tam neviděla nějakou jasnou vizi toho, co se to v katakombách vlastně nachází. Ale i tak, dialogy slušné, obsazení též. Rozhodně zdařilý příspěvek do žánru, který však nedokázal využít veškerý svůj potenciál a možnosti a raději zůstal jen u jednoduché formy, do které naházel všechny osvědčené ingredience, které ve výsledku působily však jaksi přeplácaně. (24.01.2015)

"Jediná cesta ven je dolů." Zasraná klaustrofobie! Původně jsem chtěl dát kvůli posledním dvoum minutám o hvězdu míň, ale když tak nad tím přemýšlím, už si nedokážu vybavit, kdy jsem byl u filmu naposled takhle posranej a fóbicky vydrásanej. Navíc se z filmu dají pochytit opravdu skvělá mravní ponaučení, jako třeba nevěřit krtkům, nezvedat zaprášené telefony, nepanikařit, když se prodíráte úzkou chodbou plnou kostí kde Váš krysy koušou do prdele, neopětovat pohledy podezřelým prsatým slečnám, jenž provozují sabaty v hlubokých temných chodbách a spousta dalších. Bezpochyby found-footage roku. (14.12.2014)

Musím se přiznat, že při vstupu na tento film jsem byl naprosto smířený s tím, že se bude jednat o další sračku typu Blair bitch a podobných hysterických snímků, které nenabídnou jediný kloudný záběr. Proto jsem byl ze začátku hodně nadšený. Bohužel čím se film blížil závěru, tím mé nadšení klesalo. A ten závěr? Nejsem prostě zastánce mrtvol vylézajících ze stěn a podobných hovadin. 3*, 12.9.2014, kino (13.09.2014)

Je třeba zvolit úhel pohledu, kterým budeme na peklo nahlížet a pochopitelně i zohlednit pevnost svého svěrače. Kupříkladu taková Dorota Máchalová by jistě raději pětkrát strhla Heřmánkovi váhu, než aby zažila pět minut v pařížském podzemí, opačně by se cítil hrdina pekla kulhánkovského, ten by tuto kanálovou exkurzi bral jako romantický výlet s partou kámošů, kdy má občas někdo smůlu. Já, jakožto znalec obou zmíněných pekel a bonusově též pekla werichovského, kdy Čupera, tedy převtělený svatý Pytlík, bojuje s démonem alkáčem, musím konstatovat, že peklo je zkrátka věc neuchopitelná a pro každého má diametrálně jiný význam, což je v pořádku, je třeba se něčeho bát. No, a já se bál, vskutku. Vlastně hned na začátku, kdy se parta vnořila do katakomb oblečena jak na motejly a s jednou čutorou, ale s třemi kilometry lana, po kterém se dostanete bez přírazu ze sto metrové studny rychleji, než výtahem do druhýho patra v paneláku v Novodvorské č.p.15. Co už... První půlhoďku jsem naprosto vážně myslel, že já vocas stáhnul jinej film. Horor? No, ani omylem. A když se konečníkově začalo dít to, proč se hrdinovi jako jsem já dostává záhadně prostěradlo do prdele, tak se už blížilo kvapem trošku nalblé finále, které to, chcát nechcát, malinko posralo. Ale co, při záplavě ultratupých krváčků to vůbec nebylo špatný, už vzhledem k tomu, že za tak evidentně nízký rozpočet by takovému Bredu Pičovi v cateringu nenamazali ani kedr s máslem. (15.12.2014)