Neutečieš

Leze, leze po šukajdě, nedá (to) pokoj blond rajdě. Režiséra Davida Roberta Mitchella pronásledovala tvůrčí originalita natolik, až svůj nezávislý horor protlačil i do (našich) kin. Film se zapomněl kdesi v osmdesátých letech. Tomuto retro stylu je dokonale uzpůsoben, včetně strašidelné hudby znějící na bázi syntezátorů. Hlavní blonďatou hrdinku Jaymie stihne jakýsi zvláštní druh prokletí, které se z osoby na osobu předává pohlavním stykem. Po koitu dotyčného pronásledují pomalu se pohybující cizí lidé, kteří se evidentně nechtějí moc kamarádit. Zbavit se jich lze tak, že se postižený tímto plíživým děsem vyspí s někým jiným. Tím by se měl prokletí zbavit, ale taky se může stát, že to nestihne a neznámá síla ho zabije. Následně se řetězec opět vrátí k tomu, kdo byl jeho předposledním článkem. Jaymie se spojí se svými přáteli, se kterými bude společně čelit nenadálé hrozbě. A jak se říká, v nouzi nejvyšší poznáš pomoc přátel nejbližších, tak tady to fakt platí, a i když se jedná o samé náctileté, je výhodou, že jim do toho neremcají žádní rodiče. I když by byli jistě prima, tady se po nich (z neznámých důvodů) slehla zem. Zem se slehla i po logice. Asi ze dvou třetin film nedává moc smysl a divně i laxně nastavená pravidla nefungují, jak by měla. Jaymie na začátku dostane prokletí od svého přítele, ale ten neobjasní jeho původ, avšak neomylně ví, jak se ho zbavit. Přesto si uprostřed filmu náhle stěžuje, že se toho prokletí asi úplně nezbavil, když vidí přízraky pořád dál(!). Nutno dodat, že ty osoby viděl pouze ten, kdo byl stižen kletbou. Kamarádi a známí takto stižených jedinců neviděli nic. Způsob, jak zničit sílu byl poměrně triviální. Opět nebylo jasné, kde vzala parta přesvědčení, že elektrický proud sílu zlikviduje, případně izoluje(!). Dalším nesmyslem bylo (patrně úmyslně) na sebe přenést prokletí tím, že se nevzhledný kamarád vyspí s Jaymie. I kdyby to byl stonásobný panic, a fakt na to vypadal, tak nikdo si nenechá, aby ho nějaký tajemný zmetek začal po jedné šukajdě pronásledovat, zvláště když nebylo jasné, jestli se Jaymie Zla nadobro zbavila. Asi to měl chlapec chytře promyšlené, jak se toho šmejdu v pozdější době zbavit, když pak následně projížděl autem kolem prostitutek. Film od počátku střídal působivé, pitomé a nesmyslné fáze a úseky, přičemž nejstrašidelnější a nejatmosféričtější byl ve své první třetině. Zde mě bavil nejvíc, pak to upadalo. Ve zbytku pak byl jen pitomý, nesmyslný a lacině natočený. Do kina bych s tímhle málo atraktivně natočeným hororem určitě nelezl. Nepříjemným faktorem bylo, že film dost šetřil s úmrtími. V celém filmu jsou jen dvě(!). První je téměř drastické, holka s vylomenou nohou vypadala gut, druhé úmrtí vyznívalo komicky. Není se co divit, když rozpočet ani nedovoloval, aby osoby, co pronásledují své oběti, byly nějak schopně namaskované. Jak se film zakecal, bylo zle. Dialogy příliš neuměly dát filmu chybějící spád i rytmus a spíše měly schopnost film brzdit. Ten velmi často vypadával z tempa. Neznámé herecké obsazení si nevedlo nejhůř, ale nepředvedlo ani nic extra. Maika Monroe alespoň zdatně plnila být erotickým pohonem pro diváka a na jejím spodním prádle se nešetřilo. Šetřilo se však nejen na filmu jako takovém, ale také jeho originální námět nebyl dostatečně propracovaný a podaný tak, aby si po celou dobu udržel diváckou pozornost. Reálně hrozilo, že divák uteče na jiný film. Minimálně od poloviny filmu to bylo krutě zabité pitomým stylem vyprávění. Bez napětí, i když ne úplně přímo nudné. Celému filmu chyběla vitalita vyprávění. Artovou notečku u hororů nemusím. Opravdu děsivý kino zážitek. Ještě teď se třesu hrůzou při představě, že bych tenhle divně natočený film viděl podruhé, to v případě, kdybych náhodou nedostatečně pochopil jeho podstatu. 40% (13.05.2015) (menej) (viac)