Réžia:
Mathieu AmalricKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Grégoire HetzelHrajú:
Mathieu Amalric, Léa Drucker, Stéphanie Cléau, Laurent Poitrenaux, Serge Bozon, Véronique Alain, Mustapha Abourachid, Olivier MauvezinObsahy(1)
„Řekni, Juliene, kdybych se rozvedla, rozvedl by ses taky?" „Prosím?" Muž a žena se tajně pomilují, přitahují se, touží po sobě, koušou se... Po milování si vymění pár bezvýznamných slov... Alespoň tak tomu věřil muž. Protože dnes je ve vazbě a před soudcem a policisty těžce hledá slova. „Když o životě mluvíme, vypadá najednou úplně jinak, než když ho žijeme..."Co se stalo, z jakého zločinu ho viní? (Festival francouzského filmu)
(viac)Videá (2)
Recenzie (13)
Nakonec jsem za konec musela přidat jednu hvězdu. Ze své podstaty nemám ráda nejednoznačné filmy, ale Modrý pokoj si s vyhýbavými odpověďmi poradil skvěle. Vlastně Mathieu Amalric si poradil skvěle. A musím dodat, že erotické dusno bylo v tomhle filmu skoro k zalknutí, neb chemie mezi nahým Julienem a jeho nahou partnerkou je jiskřivá. ()
Já se nakonec asi přikloním spíš k lepším 3*. Má to celkem solidně představené postavy, zajímavou kameru, jejíž experimentování zde ve většině případů není jen experimentováním, ale má svůj účel (a někdy i hlubší), hodně se mi líbila jemná a sotva patrná propojenost mezi různými scénami, líbily se mi i herecké výkony a ta krimi zápletka mě taky trochu zaujala, byť to tajení toho "jaký zločin se vlastně udál" mi přišlo trochu k ničemu, když se to dá dost rychle odhadnout. A teď když nad tím přemýšlím vůbec není vysvětlené, kde je teď jeho dcera. Těch nedotažeností by se v tom příběhu dalo víc, třeba to, kdo skutečně za tím zločinem stojí se nedozvíme (ačkoli mám vážné podezření, ale ruku do ohně bych za něj nedal). Chyběl mi v tom nějaký silnější dojem, ale zase to má příjemnou stopáž, takže na ni je tu celkem dostačující - ale není to zrovna velká chvála. Ačkoli to vůbec není špatné, zaujme to a v něčem je to dost povedené, i tak si to podle mě skutečně zaslouží spíš lepší 3*. Nebo mě aspoň zatím nenapadá důvod, za co přesně bych měl dát víc. Jedno zhlédnutí mi stačilo. Lepší 3* ()
Mathieu jako režisér, scénárista a současně si zahrál hlavní roli Juliena. Bravo, já tleskám tomuto počinu. Originálně natočená milostná zápletka s celkem předvídatelným koncem. Možná se to zdá klišé, ale umět to podat divákovi touto formou je umění. K tomu velmi vhodný hudební podkres a oči Delphine, které dodaly celému snímku tu správnou atmosféru, to nemělo chybu. ()
Mathieu Amalric sa mi síce moc do romantických a eroticko ladených filmov nehodí, no už v r. 2010 so svojim snímkom Turné dokázal, že točiť filmy vie, keďže s ním v Cannes vyhral cenu za najlepšiu réžiu. A svoje schopnosti dokazuje i v snímku La Chambre Bleue, ktorý sa taktiež môže pýšiť skvelou réžiou a zaujímavo koncipovanou dejovou linkou. Tá ma tu vôbec bavila najviac. Celý príbeh je riešený formou flashbackov a prostredníctvom Julienových rozhovorov s policajtmi, sudcom či psychológom. Takže to celé vyznieva sviežo a neotrepane, keďže veľa filmov s podobnou skladbou deja nie je. No pritom ale žiadna nuda nehrozí, všetko tu má svoj zmysel a jasne určený cieľ, za ktorým si režisér bez zaváhania kráča. Koniec príbehu sa mi však zdal trochu laxný, pretože vlastne sa tu divák ani poriadne nedozvie, čo sa presne udialo a ako bol onen zločin spáchaný. Je tu síce džem, je tu i jed, no na vinníkov nie je jasne ukázané prstom a celé to rozuzlenie je trochu zahmlené. Veľká chyba to ale nie je. Dôležitejší sa mi zdá morálny odkaz filmu - cudzoložstvo skôr či neskôr vinníkov postupne dostihne, takže potom už neostáva nič iné iba čeliť následkom (samozrejme nemyslím hneď vraždu). Nadpriemer. 75/100 ()
Vzhledem k tématu až příliš velkorysý snímek: z každého okamžiku čiší malost, sebestřednost, prázdnota. Tak chutná banalita, v níž se roztaví manželství, rodičovství i milostná touha. Nudně snímaná, trochu provokativní, místy psychologizující minulost dostává smysl až svou soudní evidencí: jako by ti všichni dotčení dosahovali nějaké hodnoty až svým proviněním. Jako by jejich hřích nebyl zločinem, ale zodpovědným vykročením z šedi zvyku, v níž svou existenci zakleli. Snad by tak tomu odkapávajícímu dramatu šlo rozumět, jen kdyby nevířil nevidomě, nevztahoval se ke groteskně nejsoucímu antihrdinovi… Kdyby z něj rostlo něco víc, než jiná, nová banalita. Jakkoliv snímek pointuje nejasnost, umožňující vznášet nová obvinění a usvědčovat jiné pachatele, nic to nemění na tom, že k banalitě již byli odsouzeni i ti, na něž právo nedosáhlo… ()
Galéria (12)
Zaujímavosti (1)
- Julien Gahyde u soudu jako datum narození uvádí 25. říjen 1969. Představitel jeho role Mathieu Amalric se ve skutečnosti narodil ve stejný den o čtyři roky dříve. (WernerDMZ)
Reklama