Mami!

Drama jak bič, ve kterém se poměr obrazu přelévá ze "čtverce" do klasického rozlišení podle toho, jaká nálada právě ve snímku vládne. Už jen tento fakt vás může hodně ovlivnit, agresivní Steve (no nebuďte takoví, s ADHD) jede na kole (nebo na skejtu nebo na nákupním vozíku), je šťastný a rukama odtlačí šířku obrazu do stran. Ale těch šťastných chvil tam zase není hodně, přece jen Xavier Dolan nenatočil romantickou komedii, ale poměrně realistické psycho s četnými vulgarismy, kde se jedna matka snaží přesvědčit své okolí, že může zvládnout svého syna sama. Může? (zhlédnuto ve filmovém klubu o pár lidech, vynikající atmosféra) (12.11.2014)

Velmi silná syntéza formy a obsahového vyjádření. Chápu, že pro někoho to bude příliš kýčovité a příliš uřvané. Já zůstávám ale fascinovaně zírat nad tím, jak dokáže Dolan pracovat s výrazovými přostředky a vzbudit ve mně silné emoce, které ale nevnímám jako laciné. Skvělé vedení herců, autentičnost podání jejich projevu skvěle spolupracuje se zvolenou formou a stylizací. Nádhera. 9/10 (14.02.2020)

Působivě natočený film o jednom ne zcela tradičním vztahu mezi matkou a synem, který stojí zejména na přesvědčivých hereckých výkonech a dobře napsaném scénáři. Tímto filmem si u mě Dolan po svém značně průměrném a rozpačitém snímku Tom na farmě opět šplhnul. Jediné, co bych filmu vytknul, je jeho stopáž, která mohla být kratší, ale zase nechci říkat, že bych se nějak nemile nudil. Anne Dorval a Antoine Olivier Pilon, co by milující matka a její nezvladatelný syn, se svých partů zhostili s vervou, a velice dobře jim sekundovala Suzanne Clément v roli duševně narušené sousedky. Celým filmem zní úžasné hudební hity, od Dido přes Ludovica Einaudiho až k mé oblíbenkyni Laně Del Rey, takže to byla vskutku symfonie pro uši. Zkrátka film, který se v rámci svého značně přeplněného a značně vyčerpaného žánru rozhodně neztratí. (19.03.2016)

Do nějaké 125. minuty jsem si říkala, že už se na "Mami!" v životě nepodívám; jedná se totiž typického zástupce filmů "na jedno zhlédnutí". Teď si ale říkám, že se případnému repete (např. prostřednictvím Filmového klubu, bude-li v něm ČT pokračovat) bránit nebudu, ba co víc, dokonce ho uvítám. S odstupem času si totiž stále více uvědomuji, jak silně na mě některé scény zapůsobily. Herecké výkony velmi dobré (na Kanadu:-)), postavy vám v jednu chvíli lezou na nervy a vzápětí jim upřímně fandíte, formát obrazu netypický a jeho změny načasované skvěle. Nejsilnější momenty: taneční večer, skupinové focení, karaoke, obchoďák, vysněná vize budoucnosti + vše od závěrečného "výletu"... Jo a co se výběru písniček týče, nadávejte si, jak chcete, ale mně se trefili do vkusu úplně maximálně.;-) (30.10.2014)

Herecky živelné, mateřsky nevyrovnané, uřvané!! Má to několik docela silných momentů, přesto se nedá říct, že by festivalovými fanoušky milovaný tvůrce důkladně zužitkoval možnosti, jež melodrama nabízí. Víme, že impulzivnost má blízko k agresi, víme, že mezi dvěma dominantními osobnostmi to bude vždycky vřít, víme, že na hysterii se nedá koukat víc než dvě a čtvrt hodiny. Občas se tu všichni (i ti za kamerou) až příliš předvádí, i tak si mě výsledek vlastně docela získal. (29.05.2015)