Jessica Jones

Latka bola Daredevilom možno nastavená až príliš vysoko. Jessica Jones je stále o úroveň vyššie ako ostatné doterajšie Marvelovské seriály (Agents of S.H.I.E.L.D., Agent Carter ...), ale v porovnaní s tým čo Netflix predviedol s Daredevilom je ich ďalší zárez do Marvel univerza predsa len sklamaním. Jessica Jones by chcela byť ako Daredevil, temná, jemne noir, napätá, ale na rozdiel od Daredevila nie je tak dobre napísaná. Hlavná hrdinka nemá toľko charizmy a skôr než by bola komplexnou postavou svoje konanie mení v závislosti od toho ako si to vyžaduje momentálne scenár, nemá natoľko charizmatické vedľajšie postavy s ktorými by chcel divák tráviť tých takmer trinásť hodín a náznaky atmosféry je badať iba v niektorých scénkach než by sa niesla celým seriálom. Mnoho načrtnutých tém nerozvádza a miesto toho sa sústredí na neraz zbytočné vedľajšie línie ktoré nikam nevedú a to ma za následok, že vo viacerých epizódach je tej vaty viac ako by bolo vhodné a celý seriál skôr než by sa hýbal vpred prešľapuje na mieste. Jessica Jones by chcela byť vážna, temná, prepracovaná, ale darí sa jej to iba tak z polovice, druhú polovicu vypĺňajú skôr nijako výrazné prvky, pre ktoré je tých trinásť epizód jednoducho priveľa. Na to, že to napísala scenáristka Twilightu asi okay, ale po vynikajúcom Daredevil predsa len značné schladenie očakávaní od budúcich marvel seriálov od Netflixu. CELKOVO: 3* (6/10) (04.12.2015)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)

Tohle mohla a měla být pecka. Marveláci už v Daredevilovi ukázali, že umí víc, než jen posílat kladná monstra na ta záporná a Jessica Jones v podání dokonale vybrané Krysten Ritter se zdála být z počátku tím správným ženským ekvivalentem slepého právníka z Hell´s Kitchen. Bohužel seriál ztroskotal na snaze natáhnout sérii. Antihrdinčiny cynické a egoistické rysy se tak ze svěžích stávají protivnými a honba za chyceným a opakovaně unikajícím Kilgravem působí únavně. Po nadšení, které přišlo se začátkem série, zůstala na konci pachuť průměrnosti. Ale přesto si myslím, že Jessica Jones je důkazem, že směr zvolili v Marvelu správný a tak doufám, že se dočkáme třeba Punishera a dalších neortodoxních hrdinů. 60% (05.12.2015)

Season 1: Jessici jsem se vcelku bál. Že se u ní unudím. Žena s větší sílou, nic víc, nic míň. Nakonec jsem se bavil neskonale. nebylo to však jen kvůli této postavě, bylo to kvůli všem postavám, co se v seriálu vyskytly. Celkově to působí uceleně, různé detektivní příběhy jsou naoko propojené, vše je depresivní, uvěřitelné, nejsou tu žádné místa pro "probůh proč XXX", prostě to všechno funguje. Hlavní záporák - David Tennant, naprostý opak z Doctora Who, zde působí naprosto děsivě. Je to vtělení zla přímo. Neuvěřitelně napsaný scénář k této postavě, kterou David zahrál na jedničku s hvězdičkou. Pokud bych se na Jessicu někdy znovu podíval, bude právě kvůli Killgrave-ovi. Takové představení se jen tak nevidí. A to zakončení... Neskutečné :-) Trochu uspěchané, ale líbilo. Ano, bylo tam pár hluchých míst, pár nezajímavých postav, ale... Celkový pocit nehroženě: 85 % (22.03.2017)

Netflix strikes agein. Spojení s Marvelem mu sedí, Daredevil mohl být jen samostatnou episodou kvality, Jessica ale ukazuje, že tomu tak není, navíc se snaží jít na to trochu jinak, například tvůrci pochopily, že akce, kde jsou někteří účastníci nadlidsky silní, se velmi, velmi snadno dokáže změnit ve frašku, proto s akcí šetří a místo toho se mnohem víc snaží házet na obrazovku detektivní prvky a snaží se o jakýsi komiks-noir a hle, daří se. Skvělé jsou postavy, které víc než záchrana světa a nedostatek hrdinských činů sžírá chlast, psychická traumata, drogy a případně kretenózní stalkeři, co dokáží slovem donutit kohokoliv k čemukoliv, což možná mohlo být více zábavně a zmagořivně využito (charisma a temnost páně Kingpina ovšem nepřekonána) a konec konců i většina vedlejších postav je dobře zahraných a nikdo není normální. Chyby? Pár jich je, možná by tempu pomohlo, kdyby to bylo o dva díly kratší a v některých momentech je děj moc překombinovaný a neustálé lapání Kilgravea působí místy i trošku směšně, stále je to ale velmi dobrá záležitost a díky velké přítomnosti Lukea Cage se o to víc těším na Defenders. A tři stupně lepší, než cokoliv seriálového od DC. (28.11.2015)