Něco se musí zlomit
Nånting måste gå sönder
VOD (1)
Obsahy(1)
Sebastian je androgynní dvacetiletý chlapec, snažící se v nehostinném prostředí současného Stockholmu najít lásku, nebo alespoň její iluzi, kterou si vytváří náhodnými známostmi na jednu noc. Sexuální dobrodružství ho často vhání do nebezpečných situací. Z jedné z nich ho vysvobodí Andreas, strážný anděl v koženém křiváku, v němž Sebastian spatří svou životní lásku, jíž se nemíní jen tak snadno vzdát. Od tohoto okamžiku se roztáčí kolotoč lásky, nenávisti a osudové přitažlivosti a začíná i téměř detektivní pátrání po vlastní sexuální a genderové identitě. Andreas je přesvědčen, že není gay, ale nedokáže se od Sebastiana odpoutat, a čím více se o to snaží, tím více Sebastian utíká ke svému ženskému alter egu jménem Ellie. Něžný a zároveň syrový příběh o lásce, sebepřijetí a vášni strhujícím způsobem kombinuje realismus dokumentárního přístupu se stylizací obrazů připomínající plátna barokních mistrů. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
Netradiční genderová romance 21. století. Saga Becker i Iggy Malmborg jsou skvělí, zvláště Iggy v té kožené bundě a s tou náušnicou je fakt sexy:) Téma krize genderové a sexuální identity je zde zpracováno osobitým způsobem a ukazuje, že láska a touha v tomto případě není vždy tak jednoznačná, a rozhodně už vůbec ne jednoduchá. Nenávidím a miluji. Potřebuji a odmítám. Podmanivý soundtrack skvěle dotváří celkové melancholické vyznění tohoto snímku. "V temnotě, mezi stíny, tam jsem volná. Tam můžu dýchat. Plivej na mě, mlať mě. Chčij mi do pusy, pokud mě pak budeš milovat. Přitul se ke mně jen na pár hodin. Lži a tvrď mi, že všechno bude v pořádku." ()
+2* Možná jsem moc kritický, ale tato festivalovka mě za srdce moc nevzala, i když možná dobře zobrazuje rozpolcenost osoby, která neví jak se má vlastně cítit. Tenhle vnitřní rozpor dokážu pochopit, ale asi ne u nezodpovědného floutka, se kterým se nedokážu ztotožnit. Kamera je slušná, herecké obsazení i ostatní filmařská práce, ale to je vše co dokážu pochválit a snad nic neprozradím, když napíšu že tu jde hlavně o emoce bez pevně ukotveného příběhu a pointy. Ve výsledku lehce poetická otevřená zpověď, která každému nesedne a tentokrát to není odvislé od sexuální orientace. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 // STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Do určitej miery mi to atmosférou pripomína ranné filmy Lukasa Moodyssona, ale táto romanca dvoch dvadsiatnikov je taká punkovejšia a miestami (hlavne v otvorených sexuálnych scénach) sa snaží šokovať až na doraz. Aj keď scéna pissingu, ktorá vyzerá jak spomalený zlatý dážď, je podaná skoro až umelecky. Takže namiesto znechutenia som mal chuť sa skôr smiať. Ústredné duo sa ale vydarilo dokonale a chémia medzi nimi funguje na jednotku. Je smutné a vtipné zároveň sledovať jak sú zo svojich citov zmätení a každý z nich sa im snaží vzdorovať po svojom. Z androgynného Sebastiana som bol zmätený aj ja, lebo aj keď viac fyzicky pripomína chlapa, tak sa správal celý čas neurčito. Ani ryba ani rak. Čo v slabých chvíľach riešil dosť nechutne. Záver bol relatívne nádejný. Pocitovo mám chuť hodnotenie 7/10 preklopiť skôr k trom hviezdičkám, ale keď tu vidím tie odpady a tie sračky, ktoré v komentoch niektorí ľudia píšu, tak aj keď to nemám rád, tak výnimočne budem vyvažovať a hodím tomu aj štvrtú hviezdu. ()
Setkání se Sebastianem, chlapcem, který teprve hledá sám sebe, svou vlastní identitu i svůj život patří k těm, které ve vás zanechá dojem. Lhostejno jaký. Pokus o šokující zpověď člověka z jakoby zvláštního, jiného světa, se zdá být naléhavějším, než si současná společnost dokáže připustit. Fakt, že i tito lidé žijí své všední života tady a teď, s nadějí, že budou alespoň na okamžik šťastnými a hrdými bytostmi, je nejen hlavním poselstvím tohoto vskutku neobyčejného filmu, ale také důvodem k zamyšlení. Nad těmi, kteří zůstávají uvězněni ve svém těle, toužíc přitom veškerou silou své vůle po jiné identitě, po jiném životě. ()
Sebastian - chlapec, co se stylizuje do dívky, na záchodcích dostává na budku za obtěžování chlapů a celý svůj život opatruje v krabičce od sušenek... a hlavně se hledá, ale zjevně ještě netuší, že kdo se neumí najít sám, nenajdou ho ani druzí. Pak příběh spíš, než touha po lásce, vyznívá jako neutěšené hledání sexuálních objektů, ochotných akceptovat nejasné pohlaví - mnohdy s nemilým překvapením, mezi poflakováním se po městě (prý nehostinném Stockholmu, by mě zajímalo, kde by byli hostinnější, snad v Sodomě a Gomoře? :-)) a ubohou zlodějnou. Jako nejrozumnější východisko z prekérní situace tak vidím Andreasův návrh, poněkud neohleduplně pronesený přibližně v šedesáté osmé minutě, který mně v posledním úseku Sebastianova, Andreasova i mého trápení přišel jako světlo na konci tunelu... otázka zní, zda-li se k němu vůbec chce dojít. A to ještě není všechno - celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že se dívám na švédskou variaci Roberta Pattinsona a Kristen Stewart :-O Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Reklama