Marvel's Luke Cage

Intro + Season 1 - Tak jsem se sem prihnal Luke Cage ohodnotit a najednou jsem se zastavil a uvedomil jsem si, ze vlastne ani nevim jak. Hrdina / herec je sympatak, zaporaci slabsi (s vyjimkou Cottonmoutha), sidekickove nic moc - detektivka mi nejak nesedla a Claire mi taky byla sympatictejsi jako epizodni cameo nez jako pritelkyne hrdiny. Silne cernossky obsazeny / orientovany odstartuje tenhle serial celkem slibne, ale zahy dojde stava a vlak se zpomali se zastavkama "z minulosti", "dovysvetlovani" a "vata", ktery cestujiciho (divaka) ubiji svoji pomalosti a predevsim nedulezitosti. Navic je v serialu rada nesmyslu a chyb (nenavazujici pohyby postav pri strihu, ultradebilni "operace" nebo xy najde v prizemi bombu, utece a zaber na vybuch nekde v 3. patre atd.). Mahershala Ali je posledni dobou videt a bude zajimavy, jestli se uchyti na trhu dal, ale s odchodem jeho postavy a prichodem hlavniho zaporaka ten serial ubral hodne na atraktivite. Davam tomu tak 65% (14.07.2019)

Začít hodnocení větou, že Luke Cage není až taková pecka jako Daredevil nebo Jessica Jones, není fér, protože se tu pořád bavíme o prvotřídní atmosferické komiksárně. Jessica Jones byla seriálem o ženách, tohle je seriál o černoších a jazzu. Právě tohle ladění dává sérii další rozměr navíc, už se nemůžu dočkat, čemu se bude věnovat Iron Fist. More Defenders, please! (17.11.2016)

// Bitva o srdce Harlemu, zhruba tak se dá shrnout první série Luka Cage. Bohužel došlo k tomu, čeho jsem se obával. Tvůrci si dali mnohem víc záležet na celkovém významu seriálu a zprávě, kterou tím vším chtěli vyslat a příběh, postavy a konečně taky komiksová estetika už jim byla volnější. Seriál doplácí na přílišnou roztahanost, slabé záporáky, slabé hrdiny, slabou story a celkově nezáživný vizuál. Nicméně jo, to poselství se tvůrcům povedlo. Komunita může jásat, komiksový fanoušci ale budou odcházet zklamaní... a já si nejsem jistý, jestli se s takovou cenou budu ochotný někdy smířit. 5/10 (01.10.2016)

S01: Začátek série slušné, ale postupně se to rozplyzne v nejuplakanějšího hrdinu ever. Hrozná nuda v posledních episodách pak vrcholí závěrečným soubojem, který jsem měl sto chutí vypnout. 2/5S02: Tak to už bylo jiné kafe, parádní temná jízda se skvělou hudbou (hlavně ten jazz v první půlce sezony). 5/5 (05.11.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)