Marvel's Luke Cage

Luke je sympaťák každým coulem své většinou neprůstřelné kůže. Rozjezd série nemá chybu, ať už jde o vykreslení jednotlivých postav nebo o způsob, jakým na jedné straně zatahuje Luka do událostí a současně poodhaluje jeho minulost. Výborný je i záporák Cottonmouth. Jenže pak se série přehoupne do druhé půlky a téměř všechno jde do kopru. Luke se motá epizodami, které bezradně tápou a netuší kudy kam, z všemocného superpadoucha se vyklube groteskní kašpárek s dětinskými motivy, a finále, kde bych jako divák měl napětím nedýchat, jenže místo abych ho prožíval, tak jsem ho prozíval. Škoda, po skvělé Jessice Jones jsem se na další sólovky Defenders těšil, zatím však ani jedna, i když nejde o vyložené slabé série, nenaplnila mé očekávání. Nad vodou tak, alespoň pro mě, drží sérii hlavně Simone Missick jako skvělá Misty, bezpochyby nejvýraznější postava. (03.12.2017)

Luke Cage je vlastně harlemský Superman, protože je správňákem od kosti, všechno chce dělat podle pravidel, takže i když má jednoho z padouchů na lopatě, snaží se ho za každou cenu dostat do kriminálu a i když je zdánlivě nesmrtelný, tak i tady je něco jako kryptonit. A samozřejmě je díky tomuhle poctivému přístupu adekvátně na pěst. Ne pořád, ale dost často. Ale to není jediný kámen úrazu. Když odhlédnu od toho, že černošské záležitosti zase tak moc nemusím, tak je tu nesmyslných třináct dílů, které, podobně jako u dalších dosavadních marvelovek, vyjma Daredevila, totálně pohřbívají tempo i další pozitivní věci, které se tu najdou. Nejvýraznějším plusem tak zůstává casting, ale z mého pohledu je tohle seriál vedlejších postav, protože představitel té hlavní mi vůbec neseděl. Nicméně záporáků i klaďáků tu kromě Luka Cage bylo víc než dost a tahají to alespoň na průměr. 50% (02.04.2017)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

Marvelovsko-netflixovský blaxploitation v podobě výtečné minisérie (s vynikajícím soundtrackem), která je však k vlastní škodě rozmělněna v neopodstatněně třináctidílném formátu. Především druhá polovina jde kvalitou dolů a veze se na přestřelené vlně nekorespondující s první polovinou. Cage s Místy to v mnoha slabých pasážích sice (u)táhnou, ale citelně jim chybí pořádný protihráč. Zdejší záporáci sice nejsou vyloženě do počtu a bez potenciálu, ale jsou buďto nijací (Cottonmouth) či pojatí proti mému gustu (Diamondback); a tuplem pak s Fiskem a Kilgravem v zádech. Špatné to ovšem rozhodně není, jen je to zatím nejslabší (byť stále solidní) příspěvek v "marflixovém" televizním univerzu. (02.10.2016)

Ono to není vůbec špatný, ale hrozně se to táhne a celou dobu vám přijde, že se tam vlastně nic neděje. Mě trvalo dost dlouho , než jsem to dokoukal až do konce, spoustu kouskování,prostě nevtáhlo mě to tak, jako třeba JJ nebo DD. Problém není v samotném Lukeovi což o to, ale spíš v samotných záporacích. Cottonmouth byl jen taková vtipná postavička, která měla jen na hubě ale vlastně pořádné koule nikde a Diamondback zas neměl pořádný charakter. Některé díly se hlavně věnují spíš všem věcím okolo, než samotnému "Power manovi". O druhou sérii, mám mírné obavy ale doufám že zvládne dotáhnout ty nedostatky, které měla její předchůdkyně. I'm about sick of always having to buy new clothes. (10.03.2017)