Necronomicon - Geträumte Sünden

Skvele navodená atmosféra vnímania succubusa, nemŕtveho démona, ktorý zvádza mužov a ženy. Cieľom je doviesť ich do náručia smrti, aby sa ukojil ich krvou. Atmosféra nesúca sa na vlne snovej, rozostrenej logiky, skvelej farebnosti a uletenej bizarnosti bohémskych večierkov uvoľnených 60. rokov. Vo filme sa spomína množstvo spisovateľov, básnikov, režisérov, maliarov a podvedomých asociácií na nich. Od markíza de Sada, cez Heinricha Heineho, Johanna Wolfganga von Goetheho až po Franza Kafku a Borisa Pasternaka. Variácie výrazu hlavnej hrdinky sú fascinujúce - od príťažlivej a zvodnej ženy, cez životom unavenú postaršiu dámu až po odpudivo vyzerajúcu príšeru, pripomínajúcu ohavného, zmaľovaného transvestitu. Tradične výborný soundtrack. (27.06.2021)

Taková snová fantazie s pseudopsychointelektuálnimi hrami mezi mužem a jeho sukubou. Pojem succubus označuje ženského démona, v podstatě upíra, který muže během jejich spánku okrádá o jejich sílu. Modelka Janine Reynaud zde jednu takovou hraje jako Lorna, striptérka a herečka v S&M nočním klubu, ze které se vyklube psychopatický zabiják. Její činy a celkové nasnímání filmu je však snové, fantazijní. Film podkresluje většinou jazz nebo piáno, k vidění jsou zajímavé a netradiční scény, slovní hry, poezie, drogy, erotika, např. mezi plastovými manekýnami. Film jsem viděl v anglickém znění s ruským rychlodabingem. Za pozornost stojí, že hlavním výtvarníkem filmu byl Karl Lagerfeld. České titulky zde http://uloz.to/xHs2xpT/succubus-necronomicon-dreamt-sin-1968-cz-titulky-by-retroman-srt (06.08.2012)

Cha, opravdu legrační pokus o těžce erotické, sadomasochistické (je fakt, že sám jsem si připadal masochisticky při sledování tohoto) a dekadentní drama, které nevím, zda se dalo brát vážně v roce vzniku (asi ano), ale po těch letech se stalo vlastní trapnou karikaturou. Problém je už v představitelce hlavní hrdinky, která zde nevypadá jako succubus (tedy ženský démon s takovým sexappealem, že přinutí muže k takové frekvenci tělesného obcování, že umírají vyčerpáním), ale jako bordelmamá. A ostaní herci jsou figury, co "hrají" jak dřevění panáci. Tedy, potvrdilo se, že "režisér" Jesús Franco je jako tvůrce naprostý sračkař. (17.09.2015)

Až křiklavě a kontrastně barvité, velmi vizuální, erotikou nabité mysteriózní psychologické drama občas se vydávající na samotnou hranici surrealismu s uzavřenější společností požitkářů a požitkářek bez morálních zábran. Transvestité, lesbičky, homosexuálové, narkotičtí experimentátoři, teatrální sadistické „snuff“ představení. Z tohoto prostředí vyčnívá Lorna, možná ani ne vyloženě krásná, jako spíše zajímavá (v určitých okamžicích vypadá jako shemale-transsexuál/ka) rusovláska, posedlá muži i ženami, kterou ovládl mefistofelský démon, jež ji přeměnil v „esenci zla... ďábla na zemi“. Lornu sužují barvité noční můry v nichž kromě sexuálního jiskření tu a tam někoho zabije. Jenže Lorna postupně zjišťuje, že její sny nejsou jen sny a že hranice mezi sny a skutečností se pomalu smazává. Je snad trošku paradoxní, že filmu jako takovému spíše odpovídá jeho anglický/mezinárodní název (Succubus) než ten původní, obsahující slovo Necronomicon (a já vlastně na ten film narazil, když jsem hledal filmy inspirované Lovecraftem). S Necronomiconem jako takovým a HPL celkově to nemá společného takřka vůbec nic. Nijak to však filmu neubírá na kvalitách. Ta barevnost, lehká teatrálnost v herectví, výborná kamera, nádherné lokace, interiéry a exteriéry a velmi podmanivá hudba s lehkou příměsí industrialu, dělají z filmu velmi pěknou podívanou. A samozřejmě nahota, která, i když je jí tu hodně (hlavní hrdinka je skoro pořád polo/nahá), není dvakrát prvoplánovitá, prostě se k atmosféře a zápletce hodí a doplňuje je. Nemám moc rád filmy stavěné na vizuální stránce, ale tady to sedí jak prdel na hrnec. Případný remake by měl do rukou vzít David Lynch. A já se budu muset na dílo Jesuse Franca kouknout trochu zevrubněji. (27.06.2012)

Snová, vpravdě surrealistická záležitost staví na obrazu a volném sledu událostí. Umírněná nahota a nepatrné gore. Našinec by bral poněkud větší odvaz, nebo alespoň experimentování bez hranic. Některé scény lahodí oku - procházka zahradou či laškování mezi figurínami, jiné jsou jak při focení do žurnálu (a teď přijde striptýz). Večírek spíše než dekadentní zábavu připomíná sešlost hippies, ostatně 60. léta z celého filmu doslova sálají. Spíše náladová a pocitová záležitost, kdy se nikam moc nespěchá. Janine Reynaudová je žena mnoha tváří. V některých záběrech je půvabná, tajemná s erotickou jiskrou, v jiných naopak ošklivá jak noc. Je v podstatě takovou succubou z astrálu, která každého vysaje (= zničí). Necronomicon ale zde nehledejte, s Lovecraftem a Cthulhu to nemá nic společného. (24.04.2019)