Fotograf

Sračka! Co to do prdele ti Češi zase předvádějí? Nejdřív Troska, teď tohle. Jako jasně, u Kundopysk bylo pravděpodobné, že se u nich budete cítit podobně, jako kdyby vám nevidomý důchodce s Parkinsonovou chorobou prováděl neurochirurgický zákrok na mozku ostnatým drátem, ale u něčeho, kde hraje Roden, bych nečekal takovou míru sračkovitosti. Vydržel jsem to zhruba do poloviny a pak mě museli akutně převést na veterinu, protože jsem z toho dostal rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty. Jak praví homotáta POMO; "laciný brak s teroristickou stopážou", jen já bych to pro lepší představivost upravil na "laciný brak s teroristickou stopáží srovnatelný s genitálním herpesem na varlatech vysloužilého gigola". Zbytek oné stopáže jsem raději strávil odoperováním vlastního žlučníku, abych si aspoň nějak zpříjemnil zbytek života. Prostě hovno na druhou krát průjem. Fuj. (23.01.2015)

Trochu moc dlouhá anální sonda do života jednoho afektovaného samečka rodu Homo erectus. Okouzluje oslavou žen rozličných váhových kategorií, k nejtěžší tíhne asi nejvíce a muší a bantamovou snad i trochu dehonestuje. Nasírá hrdinskou ódou na těžký život Johnnyho pod bičem rudého otrokáře. Saudek se dá charakterizovat vcelku stručně - tupý a pozérský, leč zcela svobodný, a to ve všech nuancích významu, spratek s talentem. Na víc než dvě hodiny vyprávění je to pak trochu málo a neustálé opakování oné myšlenky, tedy: "Já jsem citlivé hovado, kdo je víc?", to taky nezachrání. Avšak vzhledem k tomu, že miluju ženy asi stejně jako on, musím si přiznat, že jsem se u Fotografa opravdu bavil. Zážitek zvýrazněn i faktem, že vedle mne seděla v letním kině i jedna z mých femme fatale. ( soukromá poznámka, kterou jsem ale rád jako snový alfasamec sdělil světu, snad tu vydrží) (13.07.2015)

Ta jedna hvězda je za Karla Rodena. Perfektní herec je obsazen do povrchní role egoistického umělce. Dejme úplně stranou fakt, že dílo Jana Saudka nemám ráda - jeho akty mi nepřijdou ničím zvláštní, výjimečné - spíše naopak kýčovité, že nemám vůbec ráda ani osobu Jana Saudka, že nemám ráda ani osobu Sáry Saudkové a její dílo, protože je to (ať si říká, kdo chce, co chce) kopie díla Jana Saudka, a i tak je film nehorázná nuda, hrozná sračka a velmi jednopohledově zaměřený. Už jen "rádoby hraný" úvod aka počátek rozhovoru Saudka s Rodenem je trapný... Nijak neobhajuji reálnou Sáru Saudkovou, ale ve filmu byl vyobrazen prostě jen jeden pohled - "pana mistra" a nikoho jiného. Ok, není to dokument, namítnou někteří, ale to neznamená, že když pojednává ještě o žijícím autorovi, tak musí být pojat jen z jeho pohledu. Ženy jsou sice krásné téma - to je asi jediné, na čem se s umělcem shodnu, ale jeho pohledem bych je nikdy vidět nechtěla. (04.05.2020)

Jsou umělci, jejichž dílo nelze extrahovat od jejich osobnosti.. Saudek jako nezodpovědné dospělé dítě s pozérskými sklony z toho vychází trošku samolibě, obzvláště když si prostřednictvím filmu vyřizuje účty s osobou, která mu do ateliéru přinesla špatné světlo. Dramaturgie je bohužel pevná jak sádelnaté hýždě některých Janových modelek, takže to na tři hvězdy musí vytáhnout Roden, který pro postavu, kterou ztvárňuje, získal do jisté míry něco, v co jsem vůbec nedoufal. Mé sympatie.. (03.02.2020)

Jakoby se Irena Pavlásková paradoxně dostala do role Sáry Saudkové. Jelikož genialita tady kritiky vytáčí, ale proti průměrnosti nic nenamítají. Podobně jako před lety dokument o Janu Saudkovi stál jen na něm, tady to celé stojí na Karlu Rodenovi a Máše Málkové, kromě herců tu nic není. A písnička, co zněla k závěrečným titulkům, byla vyloženě příšerná. (viděna kinoverze i dvoudílný televizní sestřih, dojmy stejné – 50%) (14.05.2015)