Maso pro zámeckou paní

Trashový horor s nadhľadom a prvkami rovnako streštenej komédie. Uvedená citátom španielského básnika a historika Bartoloméa Leonarda de Argensolu (1562-1631): "Modrá obloha, ktorú všetci vidíme, nie je ani oblohou a nie je ani modrá.". Prepája stredovekú kliatbu a metalovú muziku. Zmiešaná mužsko-ženská rocková kapela Killer Barbies má rada tvrdú hudbu, ľahké drogy a sex. Medzi jednotlivými koncertami sa presúvajú minivanom, v ktorom si užívajú, tak ako sa len popri jazde dá. Majú však smolu, jedného večera si ich na koncerte vyhliadne grófkin pomocník, ktorý ich nevyhnutne potrebuje, aby lektvarom z ich krvi a semena napojil umierajúcu pani, pre ktorú je mladícka krv vzpruhou, vďaka ktorej sa z plesnivejúcej kostry môže stať sexuchtivou večne mladou speváčkou. Jednoduchý dej, kopec režisérových trademarkov (rozpadávajúce sa kostry, sochy anjelov a svätých s páskou prekrytými, či vylúpnutými očami, vypchané hlavy líšok a vlkov, oltárna socha svätca v podobe vycerenej krysy, krvavé telá, mozgy, krutí trpaslíci, dementný pomocník, snové výjavy šachovej partie v zámku, nahota, sex, stredoveká kliatba, nástroje a hudobné motívy) sa kombinujú so svetom mladých, berúcich všetko na ľahkú váhu, až kým im nedôjde, že tu ide o život. V deji nie je potrebné hľadať logiku, pre Jessa Franca bola vždy dôležitejšia logika sna, absurdity a nerozlučného prepájania sexu a smrti. Bonusom je scéna, o ktorej sa veľa hovorieva vo vtipoch a žartovných príbehoch, no málokedy sa vidí vo filme - prejdenie človeka parným valcom na placku. Vôbec nie tak hrozné, ako sa tu v komentároch popisuje. Typický a tentoraz aj celkom podarený kúsok z bohatej a kvalitatívne veľmi nevyrovnanej tvorby tohto zvláštneho režiséra, ktorý však na rozdiel od iných hororových spolusúdruhov mal vždy (aj pri najhorších flákoch) zmysel pre zakomponovanie najrôznejších odkazov na umelecké diela, ikonické postavy kultúry či histórie, rôzne okultné rituály a ich ikonické predmety (niekedy veľmi raritné, no vyberané vždy so znalosťou veci). To, že režisérska úroveň je často kostrbatá a vždy zoomovatá, je druhá vec. Osobne mi však tento štýl nakrúcania celkom sedí. 70% (27.06.2021)

Když jsem si to ve videopůjčovně stejně jako POMO půjčoval za 30,- a na zadním obalu jsem nadšeně četl hlášku: "legendární horror". Natěšením, že jsem objevil nějakou skrytou perlu se mi prsty u nohou zkroutili do tvaru půlměsíce. Po zhlídnutí do poloviny jsem nevydržel a musel jsem TO vypnout neboť hrozilo akutní selhání srdce (postelovo-mikrobusové scény) a z neustále nevěřícně otevřených úst začali vycházet sliny. No bída, co si budeme povídat. Pravda ale je, že na tenhle film jsem nikdy nezapoměl. (21.05.2006)

Tohle je klasické hraniční dílo. Může to být stejně odpad jako kult. Já ten film mám hrozně moc rád a jsem rád, že jsem svým hodnocením zvedl jeho procenta z opravdu bídných 19 na lépe vypadajících 20. Tohle je prostě malý, úzce profilovaný klenot. Film tak špatný, až je vlastně dobrý. Film obsahujících hned několik výborných scén. Film, s neustálou chmurnou atmosférou. Film, který vám musí sednout. 3,5* (18.05.2021)

[FOD 2014 naslepo] To si takhle punková kapela Killer Barbies řekla, že by se jim líbilo zahrát si ve filmu jejich oblíbenýho brakovýho režiséra a vzniklo Killer Barbys (protože Mattel ®), z českých videopůjčoven neslavně známý pod názvem Maso pro zámeckou paní. Právě z VHS s geniálním českým dabingem byl na Otrlci film promítán. Tohle je přesně ten film, kterej je tak špatnej až je dobrej. Hlavně v něm dobře funguje béčkovej humor a dabing je pověstnou třešničkou na dortu. Bez ní bych filmu 5. * nedal. Jak bylo tehdy běžný, tak namluvenej byl film dobře, ale ten překlad! Špatnej je na víc úrovních, ale nezapomenutelný je to, jak banda punkáčů mluví škrobenou spisovnou češtinou. Famózní! To prostě musíte slyšet. Lahodný masíčko dost stojí i na správně našlápnutý hudbě Killer Barbies (loopněte si ji od 0:26 do 2:56). Takhle si představuju správný promo kapely. Koukám, že se objevili ještě v Killer Barbys vs. Dracula. (16.03.2014)

Přemýšlím, zda tento film patří do kategorie odpad, nebo si zaslouží plnou hvězdnou palbu. Taková přehlídka edwoodovského diletantismu se jen tak nevidí. V optimálním rozpoložení (intoxikace, lobotomie) - a nezáleží, zda jste kovaný v Troškových spektáklech, či preferujete třeba Bertolucciho epopeje - dokáže vytvořit vskutku záživný společenský večer. Jako třeba když hrajete aktivity, dračí doupě, jste moc nahulení, abyste dál zkoušeli s kapelou, nebo nevíte jak rozjet bukkake večírek. To poslední jmenované je hypotetická situace ale věřím, že by to mohlo fungovat. (03.09.2018)