Villmark 2

"Azbest, plísně, rtuti sud... neznals bolest doposud. Tuberácká demolice? Sova houká: Nikdy více!" Náhodou, tenhle norský eintopf z rezavé vojenské konzervy, nalezené v nemocniční kantýně tuberáckého sanatoria, byl kupodivu poživatelný, sice mírně klišoidně zatuchlý, ale zasytil, aniž otrávil. A kdyby mezi čerstvým demoličním masem, z nuceného výseku na lékařských jatkách, byl alespoň jeden sympatický kousek, kterému/které bych mohl držet palce při boji o přežití, zaklapal bych spokojeně zobákem (právě vytaženým z díry v hlavě plesnivé norské sykepleier) a střílečkou hřebíků bych tomu přímo do čela nastřelil i čtvrtou hvězdu. Závěr na pohodu, mnou očekávaný, něžně melancholický. Aneb čiň slepé čertici dobře, injekční pidlou do zad se ti odmění. (17.09.2021)

S Villmarkem má Villmark 2 společnýho asi jen režiséra a trochu lesa, ale dle hodnocení jedničky to asi nejednoho hororáře spiše potěší. Co se zápletky týče, tak se jede v šabloně Grave Encounters, přičemž se naštěstí nejedná o FF. Takže škrtáme hatery jedničky, škrtámě hatery FF a můžeme taky škrtnout hatery duchařin, protože ona je to taková duchařina bez duchů. Pål Øie nemá problém s budováním atmosféry, takže neurčitostní hodinka je v závěru naklopena do creepy naháněčky, jež pokukuje například po této severské slasherové pecce. Je trochu škoda, že tvůrci nevyšperkovali tento povedený horor trochou poctivýho gore, protože prostoru tam bylo spousta, bohužel zůstalo jen u vybízení. Nebudu rozporovat, že se nejedná o nic originálního, ale já si pravděpodobně Villmark 2 do letošní TOPky dám. Dá se doporučit! (04.12.2015)

O triedu slabšie ako prvá časť, na ktorú Dark Woods 2 nadväzuje asi len spomienkou na rybník a nacistu, ktorý do neho vletel. Inak nám tvorcovia predhodili nové postavy a úplne odlišné prostredie. Celkovo dianie v sanatóriu nie je nejak bližšie vysvetlené, takže vôbec nerozumieme prečo všetkým deratizérom robia tí nemenovaní týpci zo sanatória zle. Atmosféra by miestami aj bola, ale všetko padá na slabej logike a nulovej vysvetlenosti deja. (14.05.2017)

Se omlouvám, ale tohle fakt nešlo. První Villmark se mi líbil velmi, Skjult byl občas strašidelný, ale váznul mu scénář ... no a u druhého Villmarku Pål Øie doručil opravdu už jen solidní vizuál a atraktivní prostředí opuštěné psychiarické léčebny. S plnou vážností říkám, že tenhle film mohl vzniknout tak, že tvůrci našli strašidelnou budovu, vyrazili tam s několika herci (půlka jim bude hrát oběti, půlka strašidla) na týdenní dovolenou a bez rozmyslu, důvtipu, účelu a scénáře tam NĚCO na první dobrou natočili. Druhý Villmark je zkrátka ubíjejícím způsobem bezcílné bloudění opuštěným barákem, které sice bylo natočeno na profesionální filmařskou výbavu, tzn. na první pohled vypadá lákavě, ale na druhý pohled je očividné, že s důležitějšími věcmi si tu nikdo moc starosti nedělal. Panebože, vždyť to nebylo ani atmosférické, a to je v takovém prostředí fakt výkon. Chtělo se mi křičet hilfe (další věc - ta přeházená písmenka, mně by vážně zajímalo, v jakém momentě si je podle představy tvůrců průměrný divák složí). (10.12.2015)

Ohh tak tenhle Norský bubák, na mně ke konci roku vyskočil a příjemně mně překvapil. Jasně pro mnohé to neni, taková pecka jako jednička, nicméně já si to užil. V první polovině, hezky pracuje bubácká atmosféra a v v té druhé, se zase rozjedou vraždy. Ale ta atmosféra, ta byla perfektní, na les ani tak nedojde, ale to sanatorium, to bylo odporný. Plíseň, všude voda, pískání a cupitání, tedy krásně vyvolávalo děs. A byť sem se s postavami nijak nesžil, tak sem si přál aby to někdo přežil. Gore nečekejte a násilí je zde umírněné, ale ten výplach, ten byl výborný. No za mně super a ještě výborná písnička tam hraje. (31.12.2016)