Deti raja

Málo platné - takové bývají ... osudové ženy. Projdou kolem vás jakoby nic, jediným pohledem vám vyrvou srdce z těla - a vůbec nic vám za to nenabídnou. A když se vrátí ... POKUD se vůbec někdy vrátí, seberou vaší duši i těžce vybojovaný klid. Jsou sošně krásné, přiměřeně rozmarné, zcela nezodpovědné, nekonečně sobecké ... a vůbec si to neuvědomují. To ONY jsou přece oběťmi, trpí stejně ... ba co dím - trpí neporovnatelně VÍC než vy ... a dělají co mohou, takže nemáte právo jim cokoli vyčítat. Zdánlivě banální, leč převelice přitažlivá zápletka je skvěle rozehraná, vybroušené, lehce plynoucí dialogy jen podtrhují její půvab ... a najednou je konec a utrum a šmitec - a vy si připadáte dílem zaskočení a dílem podvedení. Chtěli jste přece zjistit, co bude dál - co bude s NIMI ... s těmi, kdo zůstali bezradně stát na scéně velkého divadla, které píše sám život. Ten život, který je někdy podařenou komedií, jindy pokleslou fraškou ... a častokrát tím největším dramatem - a tragédií hodnou nesmrtelného Shakespeara. Ano, co s nimi bude - teď, když musí jít a posbírat všechny ostré střepy svých rozbitých životů. Co se dá dělat - zdá se, že už se to nedozvíte - navzdory tomu, že každý správný divadelní kus by měl rámovat jak prolog, tak i epilog. (12.06.2015)

Ten kto má rád dlhé zamilované prepletené príbehy, divadlo, balet, páčivé výjavy pripomínajúce rôzne obrazy z dejín umenia, kto sa opája dekoratívnou hrou, ten nedá na tento trojhodinový filmový bachant dopustiť. Veď áno, skvelé to bolo, fajn a milé. Také úprimne urobené, so skvelou výpravou, umelými koníkmi, cválajúcimi po javisku, kopou pantomímy, divadla, množstvom štatistov, kostýmami a tak. A láska ako trám, veľká a nešťastná. Ale mohutná ani storočný dub. Vyrastajúca z divadelného podhubia. Niečo ako čítanie povinnej literatúry na školách. Vo fiktívnom súboji (spomína sa v komentári užívateľky Morien) dávam jednoznačne prednosť Casablanke. Pretože, ako uviedol Cimr toto pripomína dielo Aloisa Jiráska. (07.09.2015)

Prokletá láska čtyř rozdílných mužů k jedné ženě v okázalém a hříšném světě, kde poezie, maškaráda i zločin hnízdí v těsném sousedství. Ve všech směrech brilantní a dechberoucí film. Jeho délka je neoprávněným strašákem, protože každý záběr má své nezaměnitelné kouzlo a postará se o exkluzivní zážitek všech zažraných cinefilů. Ti se totiž přistihnou, že Les enfants du paradis sledují hlavně srdcem a ty tři hodiny jim uběhly neuvěřitelně rychle. (18.10.2011)

nerad sklznem na uroven ludi ako Je LiVentura, ktory film odjebe jednoduchym "moc prizemne, jednoduche" alebo "jednim slovem skvele" - no na druhej strane nerad pisem litanie ako Bludman alebo ekspert typu Eodeon. Taxa v nich zamotam, ze mi unikol zmysel komentara. No tu sa neubranim, jednak do dlheho komentu sa mi nechce a jednak uz mam rozpozerany dalsi film - Michael Powell konkrene. Takze strucne : o5 nieco pre artove hnedopichy, hlavni hrdinovia maju aj tu realnu story ale aj fantazijnu. Ktora je ktora - to uz musite zistit sami. 82 % (27.10.2018)

Nádherná prezentácia romantiky skrz podmanivý, dlhočízny a úprimný príbeh, ktorý ma prekvapivo pohltil až na kosť. Spôsob Carného reči je melancholický, čistý, až rozprávkový, čo nemusí každému, kto skúma vyjadrovanie cez číry realizmus plne vyhovovať. Dalo by sa dokonca povedať, že v každom emocionálnom pohľade, citovom dialógu či reakcií neovládateľného naturalizmu sa prostredníctvom rozprávania dostávame k jednej veľkej metafore. Takisto zasadenie do 19.teho storočia je vizuálne vierohodné, kamerové šero a tajomno lásky v ňom vynikne takým spôsobom, ako by ste boli tou atmosférou nasiaknutý až po uši. Krásne opisy, krásna hĺbka obrazu, krásna tragika. Uhladená a dlhá stopáž vôbec nevadí, priam naopak. (11.11.2015)