Vrahovia poriadku

Až zavřu ústa, která se mi otevřela v němém úžasu nad tím, co Francouzi dokázali natočit, možná budu schopna více slov. Tahle jen zkonstatuji, že šlo o fenomenální souboj dvou pánů herců, kterým nikdo nezavazel. Carné se svou slabostí pro šanzoniéry měl opět velmi šťastnou ruku při výběru představitele hlavní role. Zahrát ji by zřejmě zvládlo více lidí, ale ty náramně naivní oči by nikdo jiný než Brel neudělal. (23.07.2014)

Rozhlédneme-li se byť jen zběžně po starší francouzské produkci filmů, zjistíme, že zde uváděli za totality plno zajímavých a krásných filmových děl. Tuším, že Vrahové pořádku k nim patří. Jde zcela o nestandardní film z policejního prostředí, který se vymyká obvyklému kriminálnímu žánru. Režisér Marcel Carné se nechal volně inspirovat skutečným případem, který se stal v Bordeaux roku 1954 a přenesl ho interesantně do novější doby. Sluší se dodat, že ani u nás by filmový tvůrce možná nemusel pro podobný námět chodit daleko. Přestože se dnešní svět hodně změnil, tak jsem uvažoval nad hypotetickou otázkou: Jak by asi dnes odsoudila justice bohyně spravedlnosti své policejní bratrstvo v podobném případě? No nic, necháme to koňovi... Všimněme si raději herce par excellence v hlavní roli, jehož umění je třeba vyzdvihnout, neboť v užším slova smyslu jde o bravurní herecký výkon bývalého fenomenálního šansoniéra a také sympatického herce Jacquese Brela. Jen ještě dodám, že jde o skutečně mimořádný film, který na první pohled není patrný, ale je vzácně věrohodně pojatý. Nemluvě o tom, že tu najdete mnohé k zamyšlení, což není na starší film málo. (13.02.2011)

Přesvědčivý snímek upozorňující na protiprávní jednání policie během vyšetřování a krytí případných přečinů. Zároveň varuje, že policie nemá žádné právo násilnými metodami vynucovat z obviněných přiznání, určovat vinu či nevinu obviněných nebo dokonce nad nimi vynášet jakékoliv rozsudky. Jacques Brel podal slušný výkon, byť na roli vyšetřujícího soudce bych si představoval většího „ranaře“. Velmi dobrý výkon podal Charles Denner v roli obratného advokáta obviněných. (25.11.2009)

Také souhlasím s panem soudcem v tom, že „nejhorší odpovědí na násilí je další násilí...“ Brilantně napsaný scénář rozevřel otevřenou kritiku policie, justice a systému společnosti, s jasným zaujetím tvůrčího stanoviska v něm reflektoval poměrně čerstvou záležitost studentských bouří v květnu 1968 a na pozadí toho dal vzniknout údernému souboji dvou stran v napínavém soudním procesu. Začátek s brutálním incidentem mě spolehlivě polhtil do dění, stejně jako rozjezd neobvyklého vyšetřování ze strany soudce Levela. Závěrečným procesem to všechno vyvrcholilo a dokonale mě uzemnilo v tom, že vždycky mohou existovat nejen oficiální, ale i jiní – morální vítězové. Byť filmové plátno zde patřilo v první řadě Jacquesu Brelovi, musím říct, že tentokrát mě o něco víc odzbrojil ve své negativní roli Charles Denner. Škoda, že uprostřed filmu párkrát došel dech i atmosféra, jinak by Vrahové pořádku mohli klidně naplno konkurovat mnohem známějším francouzským a italským thrillerům s kritikou systému (např. Poslední adresa). S mírným zklamáním musím říct, že jak jsem zvyklý téměř pokaždé u podobných filmů na mimořádný hudební doprovod, Colombierův soundtrack byl za mě v tomto případě otřesný. I přes drobné slabiny jsem ale za tento snímek velmi vděčný, za jeho zmíněné kvality a nadčasové poselství. 75% (06.01.2021)

Príbeh inšpirujúci sa skutočným prípadom sa točí okolo praktík, ktoré používajú policajti pri vyšetrovaní. Zmlátili podozrivého a ten následne podľahol... Prípad dostane sudca Level ( Jacques Brel ) a začína mravčia práca. Nemohol som sa zbaviť dojmu, že ak by režíroval film niekto skúsenejší v podobnom žánri, mohlo to dopadnúť lepšie. V každom prípade doporučujem. (12.09.2014)