Obsahy(1)
Zpočátku romantický příběh o lásce Roba a Betty se postupně stává začátkem konce mužského protagonisty, když ze zaměstnání přinese celou mrtvolu (zatím nosil jen části lidského těla) a společně ji pomilují. Nicméně ani pak není Betty spokojená a svého snoubence opustí…
Tento poloamatérský snímek německého režiséra Jörga Buttgereita si získal svou proslulost během let, kdy se obaloval do hávu nepodložených legend. Je skvělým důkazem, jak se může film proslavit jen na základě „orální“ reklamy. Bez jakékoliv kampaně se stal Nekromantik vyhledávaným kouskem pro všechny zvrhlíky i obdivovatele neoficiální kinematografie (to už dnes o Buttgereitovi neplatí, o čemž svědčí i podpora Goethe Institutu).
Režisér vsadil na atraktivní téma erotické náklonnosti k nebožtíkům, protože obecenstvo dychtí po nechutnostech. Nekromantik 1 i 2 měl neuvěřitelný úspěch. První díl byl do konce 90. let zakázán v polovině evropských zemí. U druhého dílu chtěla německá cenzura zničit i negativ filmu. Nakonec se z něho stal předmět seriózního zájmu, a tak se dnes setkáváme s výklady, že jde o metaforu neschopnosti komunikace nebo že jsme svědky podobenství o nebezpečí AIDS a důležitosti bezpečného sexu, anebo také že Nekromantik je podobenstvím o rozděleném Německu. Bohužel jako minulý rok v případě filmu Kanibal holocaust (1979) i letos musíme upozornit na reálné scény zabíjení zvířat, které režisér očividně používá jen pro navození realistické atmosféry (např. Robova koupel s vyhřezlými kočičími vnitřnostmi). Naopak zábavně působí neumětelské triky jako rozpůlení lidské hlavy. Ale Buttgereit má již své slavnější předchůdce: Buio Omega (1979) (známější pod názvem Demencia) od Joa D´Amata nebo Macabro Lamberta Bavy.
Schraňování lidských ostatků a erotická vzrušivost smrti je, ať chceme nebo ne, součástí naší společnosti.
(Festival otrlého diváka)
Recenzie (136)
Nečekal jsem to, ale Nekromantik je v jádru naprosto fascinující film, který si ovšem žádá otrlejšího a volnomyšlenkářského diváka, jakého automaticky nezarazí bariéra nechutnosti a šokantnosti. Je úžasné s jakým minimem technických i výrazových prostředků se podařilo natočit na něco tak působivého, svérázného a nezapomenutelného. Vlastně i ten nepříliš kvalitní obraz (točilo se na formát Super 8), "grindhousové" barevné ladění a primitivní střih (vše připomínající brakové turecké či pákistánské filmy té doby) do celku perfektně zapadají a nejsem si jistý, jestli by běz těchto propriet ten film mohl být takhle atmosferický. Zážitek z něj se vlastně podobá tomu ze čtení Baudelaireovy Zdechliny, jen je ještě obohacený o pořádnou dávku grotesknosti. A co je nejdůležitější - po zhlédnutí má člověk daleko větší chuť Nekromantika porůznu interpretovat a přemýšlet, v čem vlastně spočívá jeho kouzlo, než že by chtěl svým kamarádům v hospodě popisovat jednotlivé výjevy a následně se bavit jejich znechucenými ksichty. A díky znatelné umělosti zobrazovaných mrtvol a vnitřností vlastně Nekromantik není až tak nechutný, jak se v kuloárech povídá, spíše je sexy - a to přeneseně i doslova. Myslete si o mně co chcete, ale v průběhu scény, kdy Betty souloží s napůl shnilou mrtvolou, v tom kině bylo nějak horko :) ___ LFŠ 2010 ()
Hnus, hnus a ještě jednou hnus! Nejodpornější film, jestli se tomu dá tak říct, co jsem kdy viděla. Závěr je stejně neuvěřitelný (možná o trošku víc), jako celý děj. Jestli nejste nekrofil s podobnými zálibami, ani se na to nedívejte - je to opravdu zvrhlé a nechutné. Celou dobu jsem si kladla otázku – kdo něco takového vůbec dokáže vyplodit a PROČ?? Experiment, který musím hodnotit jako odpad. ()
Bez mučení se přiznávám, že jsem film nedokoukal. Protože samotný film je mučením! Sled více či méně nechutných scén, násilně naroubovaných na jakousi parodii na příběh. Smysl mi uniká. Jako studie lidských úchylek to selhává na plné čáře, jako horor to selhává též, postrádá totiž jakoukoli strašidelnost, jako umění... Umění mě nemusí šokovat, aby mě zaujalo. Spíše naopak. ()
Céčková amatérská německá nekrofilní komedie aneb Nekrofilové to chtěj taky... a pořád. Tedy, aspoň si myslím, že je to komedie, smál jsem se totiž docela často. Ale tvůrci si mohli odpustit snuff spáchaný na nebohém králíkovi, ten za nic nemůže. Snuff na Jorgovi Buttgereitovi by mě bavil víc. Ta hvězdička je za docela dobrou hudbu. ()
Jednoduše prvoplánovitý exploitation snažící se šokovat za každou cenu. Což mu moc nejde, na to jsou masky až příliš viditelně umělé, snaha o maximální perversi příliš zjevná a veškeré dění na plátně až příliš humorné. Takže horor se nekoná a zvracet taky nikdo nebude, protože Nekromantik pravidelně střídá jen dvě fáze - velmi zábavné nekrofilní sexuální scény (závěr mě smíchy složil ze židle)... a převelice nudný zbytek. Kde není příběh, nemá co zaujmout. 7/10 ()
Galéria (36)
Fotka © Film Threat Video
Súvisiace novinky
ČSFD skvadra zpět na Sitges Film Festivalu
Po úspěchu loňské filmové výpravy se čtyřčlenný ČSFD tým opět vydal na nejvýznamější festival pokleslých žánrů na světě. Hororoví fandové Filmmaniak, RUSSELL, Goldbeater a POMO (na spodní fotce zleva… (viac)
Jste Otrlý divák?
Když nepočítáme sledování odpoledních telenovel, je jediný způsob, jako to zjistit: sebrat se a jít do pražského kina Aero na některé - a nebo rovnou na všechny - snímky uváděné v rámci přehlídky… (viac)
Reklama