Jako by nebylo na Zemi dost zbraní, dalším místem pro vyzbrojování by se v blízké budoucnosti mohl stát vesmír. Nikdo neví, co všechno vojenský program zemí, jako jsou Čína, Japonsko, Rusko, Spojené státy, ale i třeba Severní Korea, zahrnuje. Nikdo tak neví, jak daleko může vývoj a výroba „vesmírných“ zbraní být. Satelity na oběžné dráze regulují většinu informačních systémů (vše od GPS přes bankovnictví až po média), bez kterých už si neumíme život ani představit. Jaký pak může být problém pro vyspělé vojenské velmoci ovládat zbraně přes satelity přímo ve vesmíru, když reálná hrozba pro Zemi existuje již dnes?
(Kino Svět)
Jako by nebylo na Zemi dost zbraní, dalším místem pro vyzbrojování by se v blízké budoucnosti mohl stát vesmír. Nikdo neví, co všechno vojenský program zemí, jako jsou Čína, Japonsko, Rusko, Spojené státy, ale i třeba Severní Korea, zahrnuje. Nikdo tak neví, jak daleko může vývoj a výroba „vesmírných“ zbraní být. Satelity na oběžné dráze regulují většinu informačních systémů (vše od GPS přes bankovnictví až po média), bez kterých už si neumíme život ani představit. Jaký pak může být problém pro vyspělé vojenské velmoci ovládat zbraně přes satelity přímo ve vesmíru, když reálná hrozba pro Zemi existuje již dnes?
(Kino Svět)
(viac)
Dokumentární film Pax Americana s podtitulem "militarizace kosmu" není zdaleka jednostrannou kritikou. Je spíše konstatováním a zamyšlením nad doslova raketovým vývojem kosmických technologií v rukou dominantní mocnosti.
"Pax Romana, Pax Mongolica, Pax Britannica" a jiná historická označení byla obdobími, která se vyznačovala relativní mírovou stabilizací říše. Tento stav předpokládá převahu mocnosti v určitých oblastech ekonomiky, síly nebo technologie na úkor potenciálních rivalů.
V historii mocnosti dobývaly pevninu, oceány, vzdušný prostor a zabíraly nově otevírající se teritoria. Podobně se již několik desetiletí otevírá nedozírný prostor orbity naší planety Země a přilehlého kosmu.
Chronologickým vyprávěním jsme uvedeni do počátků raketového inženýrství druhé světové války přes tzv. „válku studenou" až do dnešních dnů. Již několik desetiletí jsou suverénně dominující mocností v oblasti síly a kosmických technologií Spojené státy americké. Od dob programu tzv. „star wars" (hvězdné války) establishmentu kolem prezidenta Ronalda Reagana se USA řítí setrvačností dále. Účel zůstává stejný a to globální rozšiřování a udržování obřího průmyslu. „Nová myšlenka" protiraketové obrany je pak jen jejím pokračováním.
Slovy armádních odborníků, vědců, aktivistů a myslitelů jsme vystaveni otázce, zda se nejedná o slepou cestu vývoje lidského druhu? Objevuje se zde pomyslný rozcestník, kdy je na jedné straně možnost se vydat k dalšímu velmi riskantnímu celosvětovému závodu ve zbrojení. V druhém pohledu tu pak svítí červené „stop" s upozorněním na technologickou závislost vyspělé společnosti spjatou s křehkou infrastrukturou satelitů a družic. Přejde lidstvo pomyslný horizont „planetární společnosti" a nebo se samo uvrhne efektem dominových kostek do doby dávno minulé?
(JohnBruk)