Trabantem Jižní Amerikou

brrmm brrrrmmm brrr kchtrrcht kašli kašli škyt aneb malá trabantová odysea, která se trhla od filmových bratříčků (z kterých jsem po hříchu viděl jen střípky) a zatím to vypadá, že tenhle tah vychází, protože jednak se více seznámíme se samotnými aktéry (stejně tak jako se záběry na výstřih jediné sličné dámy z expedice) a jednak to vypadá, že materiál je prostě natolik zajímavý, že by toho utáhl i víc. (03.04.2014)

Jestli jsem někdy řekl, že cesta na mašině s Ewanem je skvělá, tak tohle je ještě o třídu lepší a navíc české. Má to srdce, má to energii a hlavně cestující parta lidí je neskutečně zábavná. Navíc je to až neuvěřitelně skvěle natočené a pravdou je, že po shlédnutí seriálu nebudete o moc víc vědět o jižní americe, ale budete vědět, kde se trabanty nejvíc serou a jak je rychle opravit. (01.02.2015)

Dálky voní a touha po dobrodružství je velká. Trabanti to ve mě znovu vyvolali. Stačí odvaha, pár švestek v báglu, mapa a můžete odjet, kam jen chcete. Existuje tolik možností, až si kolikrát nedokážeme zvolit ani jednu jedinou. Proto jsou potřeba seriály jako je tenhle, které pozvednou lidského ducha a i to kinematografické srdíčko během sledování nad tou jednoduchostí a krásou zaplesá. Není to žádná náročná podívaná, ani hraní si na cokoli, je to ukázka toho, že "když se chce, tak to jde". Kdyby se dávaly peníze raději na takovéto projekty ... smekám před účastníky jihoamerické anabáze (včetně těch na kolech) a přeji mnoho zdaru a tvůrčích sil do dalších dobrodružství! 100% = 5/5 (25.06.2014)

Kdybych někdy měl absolvovat cestu Jižní Amerikou, pak s touhle sympatickou visegradskou partou. Podobně jako Amazing Race, oproti kterému se zde necestuje kvůli slávě a penězům, ale pro zábavu a adrenalin, také Trabantem Jižní Amerikou nabízí zážitek srovnatelný svou návykovostí a emocionální účinností s dobrodružně-komediálními hranými seriály. Není to jenom zásluha pohodových cestovatelů, kteří se po vzoru Pata a Mata dokáží poprat s jakoukoli výzvou, ale také jednoduché a účelné formy. Krátké záběry, pár vhodně uplatňovaných hudebních motivů (groteskní, ležérní, napínavý), zakončování epizod vzorovými cliffhangery, upřednostňování dramatických okamžiků před těmi, u nichž převažuje informační hodnota. Pár zastavení á la Cestománie, kdy je poněkud kolonialisticky komentováno pobavení domorodců nad evropskými auty, sice hladký průběh cesty brzdí, ale nikdy netrvají zbytečně dlouho. Nevýhodou dokumentární road-movie je logicky nemožnost předem vymyslet a dodržet dramaturgický plán. Přestože však dramatický vrchol série přichází s jízdou po ďábelské BR319, o chvíle, kdy vše vypadá beznadějně, není – částečně díky dobrodružné povaze zúčastněných – nouze až do posledních kilometrů. Nehledě k tomu, zda dokumentární nebo fikční, více vtahující seriál jsem letos zatím neviděl. 90% (03.08.2014)

Dalo by s e o tom psát nebo mluvit hodiny a hodiny a stejně by člověk nepopsal potěšení a radost, kterou přinesl každý díl. Miluji cestopisné filmy, když jsem to ale začal sledovat, napadlo mě srovnat to tak trochu s Top Gearem nebo cestami Hanzelky a Zikmunda. A Dan Přibáň a spol. z toho vycházejí jednoznačně nejlépe. To není ani státní mašinerií a výrobcem podporovaná cesta, kterou režim dokázal ve své době patřičně propagandisticky využít a když užiteční idioti (omlouvám se, ale jiný výraz mně nenapadá....) splnili svoji úlohu a domnívali se, že do "toho" můžou taky mluvit, byli rázně a jednoznačně vykázáni do patřičných zemí, jako v případě Hanzelky a Zikmunda ani to není Top Gear, kde za zdánlivým dobrodružstvím notoricky známého tria stojí obrovský štáb lidí a takřka neomezený rozpočet jedné z nejbohatších televizí světa....Přitom za použitím trabantů i malucha není žádné pozérství, těžko se dají najít trvanlivější a jednodušší auta, která lze opravit na koleně a celkem kdekoliv. To nejsou auta za dvě stě nebo pět set liber....a na konci mně až dojalo, když cestovatelé konstatují, že by pro ně bylo asi levnější auta nechat tam "na konci světa" a vrátit se do Buenos Aires "hromadnou", ale bylo by to stejné, jako dát věrného koně po dlouhé cestě do salámu. A nejvíc mně dostal ten apel, aby si každý zkusil nějaké to dobrodružství, nějakou tu cestu. Vždyť to nemusí být nakonec takhle úžasné a dlouhé dobrodružství, stačí třeba jenom mnohem méně....cestování a poznávání cizích zemí a lidí v nich je totiž jedním z nejvíce obohacujících věcí v životě. A pod pojmem cestovat ale nesmíme chápat let s cestovkou někam, přesun do hotelu a dva organizované fakultativní zájezdy k neprofláklejším pamětihodnostem, ani pobyt v hotelu kdesi na kongresu či obchodním jednání, kde je vrcholnou atrakcí společenská večeře a jedna návštěva na pracovišti partnera.....Takže Danu Přibáňovi a spol. díky a ještě mnoho dalších dobrodružství, o která se s námi jistě rádi podělí. (22.06.2014)