Iron Fist

1. série - 90% - Kritiky odmítaný, diváky až překvapivě vysmívaný, pro mě ale téměř spásný. Zatímco takový Daredevil drží rovnováhu mezi akcí a dramatem a sahá tak na hranici, kam až seriózní komiks může dosáhnout, jeho následovníci Jessica a Luke byli mnohem více těžkým osobním (respektive ve druhém případě sociálním) dramatem a byť se u obou jednalo o skvělé počiny, začínal jsem pomalu cítit, že potřebuji oddych a změnu nálady, abych potřetí za sebou nemusel zase sahat až na dno sil. Možná právě proto teď za Dannyho oroduji všude, kam se jen vrtnu. Svoje vnitřní démony totiž chlapík s železnou pěstí má, ale nezapomíná u toho klukovsky blbnout, překvapovat a bavit přesně tak, jak si jen můžu od podobného konceptu přát. V kombinaci s fyzickým Tomem Pelphreym jako nevyzpytatelným Wardem, s životní kreací Davida Wenhama v kůži vševědoucího Harolda a hlavně s půvabnou Jessicou Henwick jako neodolatelnou Colleen jsem nevěřil, proč se právě na tuhle po všech stránkách vydařenou jízdu sneslo tolik špíny. Po pár negativních ohlasech se najednou hromada diváků pasovala na hodnotitele toho, zda je akce dostatečně špičková či uvěřitelná, což v případě těch komentujících, kteří o akční film nezakopnou, jak je rok dlouhý, působí více než směšně. Pro mě je ale akční stránka věci onou třešničkou na dortu, protože přináší víc rvaček, než předvedli předchozí dva Defenders dohromady a třeba zúčtování v dešti v předposlední epizodě je tak napínavou a osudově podanou etudou, že ve mně ono ticho rezonuje doteď. Iron Fist se stává nedílnou součástí budovaného příběhu a právě on může být tím vítaným kořením, které z budoucí týmovky udělá vrchol celého univerza. 2. série - 75% - Trochu dýchavičná snaha navázat na úplně všechny motivy z první série je sympatická, ale smutně nevychází v důležité oblasti hlavního záporáka. Davos, jeho zatvrzelý výraz a de facto jediný záměr a cíl toho budiž důkazem. Oproti tomu jsem až nadšený z toho, že zdánlivě nevděčný úkol pokračovat v životních strastech Warda a Joy zůstává snad i nejzajímavější linkou. Colleen totiž většinu času slouží jako morální kompas pro titulního hrdinu či pro celou čtvrť a na to navazující trable s gangy nemají šťávu a značí tak nepochopitelný příklon k nátuře typu Luke Cage. A to nechápu, protože mysteriózní fantastično bylo právě tím, co oddělovalo Dannyho od zbytku vesmíru a jeho minimalizace (či racionalizace, viz rituály) tak degraduje původní tvář seriálu. Přes to všechno je mi ale věčný blonďatý otloukánek pořád sympatický a držel jsem mu palce až do samého parádního konce. Ten sice s přimhouřením všeho, co mám, dokážu brát jako povšechný happyend, ale pomyšlení, že by další sezóna vypadala tak, jak naznačuje posledních pět minut, je při nepřekvapivém zrušení hodně hořkou pilulkou. (01.05.2017)

Poslední představený Defender se nejvíce přiblížil tomu prvnímu, ale kdyby se na něho a představenou mytologii nemohl spolehnout, tak by to tak slavné nebylo. Akce občas nešikovně ustřelí, znělka mi přišla natahovaná a nejméně mi sedl i hlavní hrdina. Kdyby se na jeho nedokonalosti lépe zapracovalo, tak by rázem sbíral plusové body. Kladem jsou naopak minimální výkyvy kvalit jednotlivých dílů, vedlejší postavy (staré i nové) a vzorně umetaná cestička k završení první netflixovské fáze. 3,5* (Netflix) (26.03.2017)

Je to pomalé? ANO. Nudí to občas? ANO. Těží to z námětu maximum? NE. Je tam hodně akce? NE. Přesto hodnotím Iron Fista vysoko, Čím to? I když tvůrci zdaleka nevytěžili zajímavou mytologii pořádně, to málo, které nám prezentují je dostatečně atraktivní, že dokáže zaujmout a nalákat na zářnější a výživnější budoucnost. Ačkoliv by tento příběh měl být vyplněn častými akčními scénami, bitek je minimum, což je sice veliká škoda, ale seriál dokáže zabavit i tak. Tvůrci se rozhodli příběh prezentovat z korporátního úhlu pohledu a mýtickou část upozaďují, ale i ve zvolené podobě je Iron Fist vtahujícím zážitkem, který se sice pomalu rozjíždí, ale pak velice dobře graduje a skončí na výši. Je mi jasné, že zvolený přístup spoustu diváků odradí, ale pokud vás chytne, budete dobře odměněni zážitkem, který jde oproti očekávání jiným, ale zajímavým směrem. (13.03.2018)

Můj druhý nejvíce vyhlížený člen Defenders, Danny Rand, je konečně tady a já jsem nadšen. Poslední týden facebook spamujou hateři s tím, že hlavní postava by měla být žluté pleti a že seriál je shit, jenže opak je pravdou. Navíc v kontrastu s trošku míň povedeným Lukem Cagem je kvalitativní posun hodně znát a já byl první čtyři díly naprosto vtažen do děje a naopak mě spíš otravovaly bitky (což se ke konci obrátilo). 28.4. : Protože Netflix nerozvážnost neodpouští a já jednoduše neměl čas, tak mi to trvalo již tradičně docela dlouho dokoukat, ale povedlo se a já jsem velice spokojen. Bylo to divoké, problémy s námětem se s Iron Fistem nesly dlouho, vážně jsem se jeden čas bál, že seriál vůbec nevznikne. Ovšem Marvel s Netflixem se s tím popasovali, obsadili dobrého Finna Jonese (jo herecky to neni elita, ale sedí tam) a hlavně silné dvě ženské hrdinky v podobě Coleen a Joy, které rozhodně chci vidět i nadále. Někde se to i nepovedlo (Davos, sensei), ale bavilo mě v příběhu pokračovat, jednotlivé zvraty taky semtam překvapily a velkých wtf tolik taky nebylo. Tak to i dál sypte do mě! A Big Stan samozřejmě dohlíží. Nejlepší momenty : 1) Danny Teaching Colleen, 2) : Prásk do země! 3) momentka s Gao...9/10 (18.03.2017)

Přemýšlím jestli je to horší než Luke Cage... A řekl bych že ano. Luke Cage je jen nuda, není ale debilní. To se v případě Iron Dicka říct nedá. Chová se neustále jako debil a epizody jsou nacpané vatou a zbytečnostmi až to není hezké. Kung-fu souboje jsou lepší když v nich ten mamlas není (jeho Japonská kamarádka je bez chyby) a celkové kouzlo kung-fu seriálu jde pod zem díky naprosto selhávajícímu scénáři, který nemá šanci zaujmout ani omylem. (08.05.2017)