Milenci z Montparnassu

Stará filmová škola, viditelně inspirovaná realistickým herectvím, se vzepjala v tomto pozoruhodném filmu k jednomu ze svých vrcholných výkonů. Umírající tu hraje umírajícího: Philippe jako Modigliani je osobitý a vynikající právě tím, jak jde mimo kořeny stále zřetelnější nové vlny šedesátých let. Komorní obraz posledních měsíců života vynikajícího italského malíře je dovozen skvělým hereckým obsazením (Palmerová, Aimée, v drobné roli naznačující skutečný rozsah jeho herectví se objeví i Lino Ventura). Je škoda, že k tomuto starému rodinnému stříbru světové kinematografie hraného filmu se člověk dostává jen zřídka, úkradkem, skoro na zapřenou. To, co bolí nejvíce, je fakt, že skvělý francouzský herec, jeden z nejvýraznějších, musel odejít ještě před svým vrcholem; měl toho tolik co dát! (27.07.2008)

Snímek je (přes všecknu syrovost a depresivnost) romantizovaný, tempo pomalejší, ale leccos nahradí herecké výkony a autenticky působící exteriéry. Ač hlavní party hrají herci na úrovni, našince více zaujmul Lino Ventura v menší roli lidské hyeny. Vskutku, když ke konci filmu kráčí za na smrt nemocným a vrávorajícím Modiglianim, vypadá jak vlk vybírající si slabý kus ve stádu. Jinak musím souhlasit s předhodnotitelkou Idou Hutt - Andy Garcia, hrající Modiglianiho v novějším hollywoodském šlaku, vypadá vedle G.Philipa jako blahobytný měšťák (25.12.2011)

Po několika viděných filmech s Gérardem Philipem jsem chtěl napsat, že i Francie měla svého Jamese Deana, ale vzhledem k dožitému věku a počtu filmů je to spíš francouzský Montgomery Clift. Každopádně strhující talent, hodně by mě zajímalo, jak by jeho kariéra pokračovala v "novovlnných" 60.letech. Beckerova jako vždy neokázalá a velmi realistická režie taky potěší, ostatně ten už toho před sebou bohužel taky moc neměl. (15.03.2014)

Psát o Milencích z Montparnassu jako o životopisním snímku o jakémsi (mne neznámém) Modiglianim by byl asi ten poslední úhel pohledu, kterým bych se chtěl na Beckerův film dívat. Pár scén inspirovaných (asi) skutečnými historkami, třeba ta s erotickým obrazem za výkladem pochází jistě z řady těch snadno zapamatovatelných, ale jinak nám Jacques Becker ve svém předposledním snímku nabídl toho víc, než klasický příběh o jedném z mnoha malířů, který se dočkal svého uznání až po smrti. Dokonce i tenhle občas poněkud obehraný paradox dokázal originálně využít k vytvoření postavy vypočítavého mužíka (Lino Ventura) těžícího z déle předpokládané pozdní slávy neúspěšného umělce. Od počátku mne zaujala zakouřená hospoda plná chlastu a těch upovídaných lidí, mezi nimiž svojí tužkou tvoří své kresby, zneuznán a sám mladý malíř. I navzdory vycházejícímu romantickému vztahu atmosféra poměrně rychle začala houstnout, vztahy se hlouběji rozehrály, problémů a tísně přibývalo. Mizina, touha zůstat originál, mizina, těžké zalíbení v chlastu, opět mizina a do toho mimo jiné jedna šílená komerční šance prodat svůj obraz jako reklamní logo pro bohatého majitele firmy. Kam se vydá mladý muž, jemuž k splnění svého velkého cíle může nejvíc pomoct smrt...? Velmi povedené psychologické drama, občas s mírně rozvleklým romantizováním. 80% (18.07.2020)

Příjemně laděný snímek, který velmi dobře vystihuje povahu a život malíře. Ukázka lásky, zrady, lidské zášti a snahy vydělat funguje stejně jako důkaz těžkého života mnoha umělců, kteří jsou docenění až po smrti, kdy to pro ně již není důležité. Gérarda Phillipe v jednom ze svých poslední filmů odvádí skvělý výkon, v kterém mu rychle uvěříte, že on je Modigliani. Bohužel na druhou stranu film také trpí mnoha neduhy doby, které využívají černobílého obrazu pro správnou atmosféru a některých dlouhých scén pro potřebný "umělecký vzhled". Ve výsledku je tak film někdy dost pomalý a uspává. (15.08.2008)