Otcovia a dcéry

Dosť nevyrovnaná vec. Dejová linka sa skladá z dvoch časových línií - prvá sa zaoberá prenádherným vzťahom otca Jacka a dcéry Katie, druhá rieši problémy už dospelej Katie. Tie sa týkajú predovšetkým jej neschopnosti nadviazať bližší partnerský vzťah, čo má možno súvis s jej obavami pred prípadnou stratou milovaného človeka. No neviem, táto druhá časová línia ma vôbec nenadchla, popravde, motívy, dôsledky a konanie dospelej Katie sa mi zdali postavené na vode a až príliš prvoplánovo vymyslené, len aby sa to čo najlepšie hodilo k prvej časti a aby bol emotívny účinok čo možno najväčší. Škoda, pretože prvá časť bola veľmi dobre napísaná a citlivo natočená, tá ma ako otca podobných dvoch malých dcér chytila za srdce - nádherná ukážka sebaobetovania a rodičovskej lásky. Navyše R. Crowe úlohu otca zvládol bravúrne, podobné postavy mu pasajú ako riť na šerbeľ. Takže za mňa lepší priemer. 65/100 (15.05.2016)

Co chcete slyšet? Předvídatelné je to jak prase. Nečekejte žádný návod, co dál se zpackaným životem. Skvělý spisovatel a ještě o krapet lepší táta nezvládne řízení a zabije svou manželku sedící na místě spolujezdce. Sviňárny vždycky přicházejí od těch nejbližších, takže malou blondýnku chce adoptovat teta se strýcem, kteří se o ni starali, když onen skvělý otec zrovna odpočíval s následky nárazu do hlavy v psychiatrické léčebně. A lepší to nebude. Kromě toho sledujeme tuhle blondýnku i v dospělosti, kterak se její obtížné dětství podepsalo hlavně v navazování nových vztahů. Obě roviny se prolínají, dělí je asi dvě dekády. A každá je svým způsobem zajímavá. Rodák z italského Říma Gabriele Muccino ví, jak scénu slušně nasvítit, jak vést herce, jak a kdy udeřit na ta správná místa. Jeho předešlé filmové výlety byly úspěšnými útoky na divákovy city, poctivé, ale pořád okatě kalkulující. A tak záleží, zda mu to baštíme. Spolehnout se znovu může na herce, zejména na nadanou Kylie Rogers, která hraje naprosto přirozeně, jakoby sama někoho ztratila. Russell Crowe je samozřejmě jistota, naštěstí při svých kolapsech nevypadá směšně. Některé situace jsou pojaté komplexně, jiné působí odfláknutě a vyřeší se tak nějak samy. Já si ale výsledek užil. A to je přeci rozhodující. (31.01.2016)

"Typicky americké" je typické české hodnocení. Pro mě je to typicky krásný film, který vznikne tak, že z herců je cítit upřímnost, a mně je pak srdečně fuk, o co v něm jde. Jestli se něco opakuje, další věci zas něco připomínají a některé se dokonce i dají předpovědět, no tak to mě u krásných filmů zajímá asi tolik, jako u krásných holek jméno jejich prvního kluka. Nebroušený balvan Crowe a kopretinka Amanda předvedli náramnou ukázku vztahu, který chci i nechci zažít zároveň. (23.11.2015)

Z chování té potřeštěné ženy musí být každému normálně smýšlejícímu jedinci poněkud nevolno. Taková by zasloužila přehnout přes koleno a dál už to znáte. P.S. Jak jsem očekával - "dospělá" verze bude buď lékařkou, nebo psycholožkou. Od Američanů se holt jeřábnice, prodavačky nebo soustružnice asi nikdy nedočkáme. (22.04.2016)

Emočně komplikovaný příběh, přesto ubíhá zcela přirozeně ... tak jako voda v řece ... tak jako vítr po planině. Odehrává se ve dvou časových rovinách, které se střídají stejně prostě jako noc a den - jako dva protipóly jednoho nebe a jednoho světa ... a všech jeho bolestí. Vypráví o tvrdých a nečekaných úderech pod pás s trvalými následky, s nimiž musíte žít, protože nemáte na výběr - protože osud na vás a na vaše traumata zvysoka kašle a žádnou alternativní realitu vám nenabídne. Berte - nebo nechte být. (05.07.2018)