V službách kráľa

Pro mě srdeční záležitost a můj nejoblíbenější film "pláště a dýky" s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Hlavní hrdina tu není až tak nezranitelný a tudíž působí uvěřitelněji, častý představitel záporáků Guy Delorme je tu démoničtější než kde jinde, atmosféra středověké Francie je navozena skvěle a nechybí ani některé historické postavy (Ludvík XI.). Pohádkově zabervený vlčí kruh a závěrečný souboj - to jsou moje nejoblíbenější scény z filmu. Podobných filmů bylo v 50. a 60. letech ve Francii natočeno hodně. "Ve službách krále" je jeden z nejlepších. 90%. (12.02.2005)

Stačilo mi vidět o rok staršího Hunebellova Kapitána a již bylo možno naprosto jasně od pár prvních okamžiků scénář k tomuto dílu tak, jako by ležel přede mnou nastole. Cože, statečný rytíř Neuville poražen v turnaji? V tom je nějaký podraz. A opravdu, za pár minut se ukáže, že jo. Pročpak se ten vévoda tak chtivě dívá na tu nevinnou zamilovanou dívku? To on ji asi unese. A taky že jo. A tak dále a tak dále. Po prvních pěti minutách máte naprosto jasno v tom, co je která postava zač, po 20 dospějete k přesvědčení, že už se to nezmění a po 100 si řeknete: "Zase jsem měl pravdu." Také odhadnete, že takový film se neobejde bez hostiny, soubojů, romantických vyznání a honičky s koňmi. Originalita téměř na bodu mrazu a ještě k tomu patetické, tupé dialogy. Hlavně aby to přejsně definované dobro zvítězilo. (23.07.2009)

Bývaly časy ve sladké Francii, kdy kromě podlých zlosynů bažících po neomezené moci a bohatství žili i ctnostné panny - a především chrabří rytíři, kteří se statečně a neúnavně bili za své dámy i za svého nedokonalého krále (pokud zrovna někde neleželi přizabití zákeřnými zlosynovými nohsledy). V těch dávno zapomenutých dobách pravda a láska dostaly šanci zvítězit nad lží a nenávistí ... alespoň ve filmu. Jak by ne, když měly v záloze takového neohroženého hrdinu, jakým byl Jean Marais ... a když se i vlci v úzké kooperaci se samotným Bohem a s Panenkou Marií postavili na stranu práva a spravedlnosti. Solidní 3* (30.11.2012)

Z tohoto filmového snímku nemám radost, a to i když je z roku 1961. Oplývá přílišnou nudou, nedokázal mě ani na určitý okamžik vytrhnout od namotávání klubíčka; vše jakoby se odehrávalo už s předem jesným vítězstvím (např. obsazování hradu). Číší z něj až přílišná sebejistota, která potírá jakékoliv sebemenší zpochybnění. Dále nemohu překousnout určitá hluchá místa v ději ( viz jak Marais zakotvil koně u křoviska ještě s jedním kumpánem a společně šli do hradu - určitý mezi děj - a hle najednou jsou v místnosti odkud vyslechnou závažný rozhovor: jak vědí kam maj jít a vůbec, jak mohli vědět, co se tam bude řešit?). Určité plus dle mého mínění mohou sklidit kulisy a rekvizity a potom též Jean - Louis Barrault, a to proto, že dle mého jako jediný nepůsobil uměle ve své roli. (09.03.2012)

Gotická Hunebelova adaptace sice šistí papírem o poznání víc než KAPITÁN; i tak si však uchovává svůj pel patinové dokonalosti žánru. Co však strhuje nejvíc, je pozoruhodná čistota výpravy, úcta až pietní, která charakterizuje důslednou snahu po postižení neopakovatelné krásy užských i ženských oděvů a interiérů skvělých francouzských gotických hradů a pozdějších zámků. Pieta, s jakou byly nastudovány a pro potřeby natáčení dotvořeny z dobových obrazových pramenů, je až dojemná. (26.12.2010)