Železná maska

Historický film s prvky jak romatickými, tak komediálními. Příběh, známý již ze zpracování s Richardem Chamberlainem, nebo Leonardo Di Capriem, je tady podáván v malinko pozměněné podobě, jeho konečné vyznění je ale stejné. Docela zábavné je nadbíhání D'Artagnana jedné dvorní dámě, které je neustále někým přerušováno, což kupodivu působí humorně i na několikátý pokus, čímž je úspěšně vyvráceno pořekadlo, že "opakovaný vtip není vtipem". (02.09.2002)

Ze začátku jsme si s filmem příliš netykali, ale ke konci už jsme byli kámošu největší. Příběh plný humoru, romantiky, intrik a šermířských soubojů, ty teda mohli být klidně i ve větší míře. Z herců bych vypíchnul Jean Rocheforta, bylo vidět jak si užívá svou roli a já si díky tomu mohl užívat jeho herecký výkon. Na závěr ještě musím zmínit ženskou stránku filmu, protože holky jsou tady fakt nádherný, nevím jestli to dělali ty kostýmy nebo jejich odvaha, ale fakt byly k sezřání, jóóó, hold bejt chlapem se při sledování filmů docela často těžce vyplácí. (10.01.2010)

Takto podobně vypadala většina románů Alexandra Dumase, Paula Févala či Eugena Sue. Logika utekla na konec světa a žezlo přejal barvitý děj s náhodou jako hlavním hybatelem děje. Marais prokazuje, že zahraje i fanfaronského gaskoňce v letech - chraplavě kleje a neustále kecá a kecá (je to přece šlechtic ze zapadákova). Škoda, že občas souboje připomínají Spencera s Hillem - hlavně ta ke konci na starém zámku. Ale Maraisovo závěrečné vyznání při souboji je neodolatelné. A pokud si mám vybrat mezi českou lidovostí reprezentovanou Troškovými filmy a francouzským šermířským dobrodružstvím pro lid, Francie vyhrává na plné čáře. (18.12.2009)

Lehce omšelá kostýmní podívaná, která si mě však získala tím, že se absolutně nebere vážně. D’Artagnan je v podání Jeana Maraise přesně tak lehkovážný a hravý, jak jsem si ho vždy představovala, a to přestože Marais už tady není žádný zajíček. Jeho snaha konečně se spojit (dejme tomu) s paní svého srdce, je pořád roztomile dychtivá a opravdu jsem mu přála úspěch. Leč, když Francie zavolá, přehluší i volání lásky…..   Svižně oddychová záležitost, u které mi ani nevadí nepříliš nosný či inteligentní děj. SHRNUTÍ: Když se ti dějiny motají do milostného života. (25.08.2021)

Sebeparodický dobrodružný historický film, který nevím jak tenkrát, ale dnes už potřebuje vstřícně naladěného diváka, protože těch scénářem připravených náhod, aby se mohlo nějak aspoň trochu smysluplně hrát dál, je tu přece jen příliš. Kdo má rád vážněji pojaté Maraisovy role v podobných filmech, bude poněkud vyveden z míry. Ale dá se to přijmout. (14.03.2012)