Před úsvitem

Jak si zavzpomínat na zlatá osmdesátá léta? Vyrazit si do hlubokého lesa na fajnový horor-čundr. S kamarádkami, co rády ukážou kozičky. A pak si užívat honění mládeže mezi duby a buky a nakonec její vyloženě radostné mordování, v téhle romanticky krvavé vykopávce. "Tichá a chladná noc je provoněná dýmem, po kmenech stromů tančí mihotající se stíny. Jiskřičky z ohně poletují jako světlušky nad křovinami vzhůru až do korun stromů. Do praskání hořícího dřeva se jen tu a tam zdálky ozve tklivé pískání, strašidelně zvláštní hvízdání. Snad jen nějaký neznámý noční pták... A ve stínech, těsně za hranicí světla vrhaného plameny, se zřejmě dusí nějaké zvíře. Je slyšet vzduch unikající se svistotem z jeho mordy, až se zdá, jako by se sípavě smálo... To zvíře musí být hodně velké, neboť pod jeho vahou praskají na zem spadlé větvě, když ve tmě obchází v kruhu kolem tábořiště." Prima čundr, jehož scénář napsal tramp nebo aspoň nějaký hajný. Příběh je 100% uvěřitelný a bez jakýchkoli nelogických vylomenin a atmosféra hutná, že bys ji mohl mačetou krájet. A to tklivé pískání? Brrr... husí kůže po celém těle, snad i uvnitř žaludku! To nemělo chybu! Já si můžu jen gratulovat, že jsem to neviděl v době natočení, kdy jsem měl za sebou teprve prvních pár spaní pod širákem. Bych s tím vandrováním hned seknul! Než by mě někdo seknul. Parádní přerostlej kňour s mačetou, to jsem byl celej já... Hned od zítřka začínám hubnout! ;-) (01.05.2013)

Velice příjemné dílko pro nadšence do starých horrorů 70. a počátku 80. let. Takový mix Deliverance (1972), Rituals (1977) a řady lesních slasherů, které vznikaly na počátku let 80. Film se může pochlubit výborným lesním prostředím, napětím, mrazením z všudypřítomného zla a nebezpečí, odhalenými kozičkami déle, než v těchto letech bývalo ve slasherech zvykem, explotation prvky a zejména do morku kostí bijícími neopakovatelnými scénami, které vás nakopou podobně, jako to dělá v podstatě celý, o něco starší, survival horror "Rituals (1977)". Nebudu popisovat víc, protože to se musí prostě vidět a prožít. Naprosto originální a neopakovatelné mrazivé záběry, které nestaví ani na gore, ani na lekačkách, ale prostém náhlém "objevení se něčeho nebo někoho" a to takovým stylem že klapačka padá na zem a člověk se chytá v křeči za zátylek ... Bohužel film se vyznačuje hodně béčkovými herci, hereckými výkony a chvílemi je jako by střižen bohapustým lesním slasherem typu Pátek 13ého (1980 -) ... Herecké výkony jsou také dost slabé, zejména strach a utrpení hercům moc neuvěříte. Proto nemohu dát plný počet jako ultimátnímu mrazivému kultu "Deliverance (1972)" a těžkotonážnímu survival horroru "Rituals (1977)". (04.11.2008)

Oproti obdobným filmům Deliverance nebo Rituals to působí jako normální více méně nereálná vyvražďovačka bez většího napětí, která má několik docela viditelných logických chyb a často používá zaběhnutej vývoj hororových scén, kvůli kterýmu někdo jako já, ví dopředu, co se přesně stane a ono to bohužel vždycky vyjde (28.11.2008)

Tak za sebe musím uznat,že Just Before Dawn pro mě bylo celkem milým překvapením. Ačkoliv se nejedná o slasher, kterej by dokázal překvapit originálním námětem, hereckejma výkonama či přemírou krve a gore efektů (ty tady nejsou prakticky vůbec). I přesto mi tenhle kousek kápl do noty. Myslím si, že Lieberman dokázal z toho mála co měl k dispozici vytěžit maximum. Prostředí lesa je k hororu jako stvořený, atmosféru to mělo taky celkem ucházející a hlavní " Killer " byl docela řízek. A ten jeho smích. No luxus. Určitě nic co by jste chtěli slyšet před smrtí. Jediný co bych filmu vytknul je ten konec. Zakončení filmu mohl Lieberman vyšperkovat víc. Ale i přesto je za mě Just Before Dawn lepší jak některý díly ze série Friday the 13th. (09.04.2017)

Pomerne vydarený slasher zo začiatku 80. rokov s neodmysliteľnou dávkou nahoty a prekvapivým rozuzlením. Režisér Jeff Lieberman umocnil atmosféru lokalizáciou príbehu. Just Before Dawn sa odohráva v malebnom horskom prostredí, pri jazere s vodopádom a v malej zabudnutej osade s dreveným kostolíkom. Ostatné prebieha podľa zaužívanej schémy slasheru. Skupinka prázdninujúcich vysokoškolákov je v cudzom prostredí čoraz viac bezmocná a postupne vyvražďovaná zaostalým psychopatom v košeli s kockovaným vzorom. Aj keď ide o vcelku konkrétne indivíduum, prvoplánový protagonista to určite nie je. Lieberman klasickému slasheru vnukol trochu zvláštny rozmer. Spočiatku sa totiž zdá, že vrah je všadeprítomný a diváci majú možnosť pociťovať skľučujúcu bezradnosť obetí. Záhadný opar, ktorý sa nad vrahom vznáša, neskôr rozoženie podozrenie, že „nepracuje“ osamote. A to, čo sa napokon vykľuje z tohto podozrenia, je vítaným osviežením filmu. (24.01.2010)