Beginnings
Obsahy(1)
Adéla, Denisa a Pavla odcházejí z výchovného ústavu zkusit žít v reálném světě. Jak chutná vysněná svoboda? Dokumentární film režisérky Lindy Kallistové Jablonské sleduje osudy tří dívek, které vyrostly ve výchovném ústavu pro děti a mládež v Počátkách. Odtud je nevyhnutelně čeká cesta do samostatného života, na niž se vydávají vybaveny výučním listem a směsí radostného očekávání a obav. Aby přechod nebyl tak tvrdý, začínají v domě na půli cesty. Jejich startovní pozice je řadí do role outsiderů, z níž není snadné se bez podpory rodiny vymanit. Přesto se o to pokusí, každá svým způsobem a každá také s jiným výsledkem. Režisérka Linda Kallistová Jablonská sledovala dívky téměř dva roky, aby zaznamenala jejich snažení, každodenní malá vítězství a prohry. „S dívkami z našeho dokumentu jsem se poprvé setkala před pěti lety, kdy jsem přijela do Počátků na obhlídky," vzpomíná režisérka a autorka námětu Linda Kallistová Jablonská a pokračuje: „Od začátku mě zajímal fenomén pasťáku jakožto státní instituce, která má svým způsobem nahrazovat rodinu. Protože jsem sama matkou a představa, že své děti odložím do ústavu, je pro mě naprosto nepochopitelná, zajímají mě především rodiče a sourozenci našich hrdinek. A především mě zajímá, zdali se někdy naše hrdinky stanou matkami a jak situaci ustojí. Jestli jejich vlastní děti nenastoupí podobnou cestu jako ony samy." Kreativní producentka Kamila Zlatušková, v jejíž tvůrčí producentské skupině dokument vzniká, režisérku doplňuje: „Všechny tři protagonistky se zúčastnily několika projekcí filmu, který pro ně nevyznívá vždy lichotivě. Ony se na sebe ale přes všechny nezdary umějí podívat s nadhledem. I proto dále pokračujeme v časosběrném natáčení, je to cenný materiál a leckdy drsná připomínka toho, v jaké bublině se ocitají mladí lidé, kteří podobná sociální zařízení opouštějí."
Dokumentární film režisérky Lindy Kallistové Jablonské sleduje osudy tří dívek, které letos v červnu opustily Výchovný ústav pro děti a mládež v Počátkách. Je jim 18 až 19 let a záleží jen na nich, jak se v následujícím roce dokážou poprat se svobodou a postarat se samy o sebe. Kamera jim bude v patách při každodenních starostech nebo nejrůznějších setkáních a zároveň si bude všímat, jak velká je síla předsudků a jaké šance dává společnost outsiderům. Dokument navazuje na snímek Ústav, který Linda Kallistová Jablonská natáčela v loňském roce. (Česká televize)
(viac)Recenzie (13)
Dívat se na ty dívky bylo těžké a depresivní, umím si uvědomit, že za své chování úplně nemůžou, že jsou více či méně traumatizovány, ale sledovat je, jak jedna říká: "Hej, co čumíte, ty vole, malý kundy..." nebo "V práci jsem nevydržela, me to nebaví". Jsem si takřka jist, že je povětšinou (zejména tedy lesbu Buffy) nečeká pěkný život a že to nelze změnit a to ani tehdy, když jsme na začátku a vidíme, jak moc se jim nedaří. Pocit předurčenosti k neúspěchu je prodchnut celým filmem a byť lidi, kteří pomáhají obdivuji, nevěřím, že to k něčemu bude. Jakoby někde už dávno bylo psáno, vy šanci prostě nemáte. Buffy, kterou sledujeme, jistě není zlá, byť mírná agresivita ke slabším občas probleskne ve slovech: "co čumíte, kundy malý..." , ale... ()
MajkHany v první řadě selhali rodiče těch dětí, na druhou stranu komu není rady tomu není pomoci viz slečna lesba, která kdekoliv byla - všude nuda, nic ji nebaví a všude je to trapné tak to je potom opravdu těžké. Zkuste si vzít jedno takové problémové "dítě" domů z ústavní péče a "převychovat" ho ;) ()
No co to je toto?Pohled do světa asociálních jednočipů??? Když to manželka zapla v telce tak jsem zprvu myslel, že se nám nějak sám, zřejmě z rasistických důvodů naladil program romalegadžo.tv. Nic jde se blejt i Policie pátrá je lepší program se stejnéma protagonistama...Mno ještě k komentářům uživatele MajkHany: Odsoudit lidi je lehké?To co jsem viděl v prvním díle, kdy je absolutní nezájem o práci a začlenění do společnosti... to už vypovídá o všem. Proč bych já měl tvrdě pracovat a bát se o to abych měl na nájem, inkaso a vůbec abych mohl normálně žít.....Z tohodle pohledu si dovolim mít na takovou pakáž svůj názor :-) ()
"My jsme v pasťáku sice neměli volnost, ale teď, když jsme z pasťáku pryč, tak zase musíme řešit takový věci, jako že nemáme co jíst, co pít, co kouřit. A hlavně se hrozně nudíme, to je asi nejhorší - tady v Počátkách totiž nic neni, takže jsem si zažádala o Prahu" Ale do práce? Tož to né, to se holkám nechce... Chvilkama jsem si připadal, že se dívám na Soudy paní Barbary nebo nebezpečné vztahy. ()
Dokument zajímavej, vlastně tragikomickej. Je mi jasný, že to nemají jednoduchý - na druhou stranu nemají ani moc ctižádosti se z toho vyhrabat. Ale od režisérky bych čekal snahu o hlubší výpověď. Přišlo mi, že se jim moc pod kůži nedostala... Další sběr může být dost zajímavý, asi jako většina ovšem nečekám nic moc pozitivního. ()
Galéria (4)
Fotka © MFF Jeden svět
Reklama