Beginnings
Obsahy(1)
Adéla, Denisa a Pavla odcházejí z výchovného ústavu zkusit žít v reálném světě. Jak chutná vysněná svoboda? Dokumentární film režisérky Lindy Kallistové Jablonské sleduje osudy tří dívek, které vyrostly ve výchovném ústavu pro děti a mládež v Počátkách. Odtud je nevyhnutelně čeká cesta do samostatného života, na niž se vydávají vybaveny výučním listem a směsí radostného očekávání a obav. Aby přechod nebyl tak tvrdý, začínají v domě na půli cesty. Jejich startovní pozice je řadí do role outsiderů, z níž není snadné se bez podpory rodiny vymanit. Přesto se o to pokusí, každá svým způsobem a každá také s jiným výsledkem. Režisérka Linda Kallistová Jablonská sledovala dívky téměř dva roky, aby zaznamenala jejich snažení, každodenní malá vítězství a prohry. „S dívkami z našeho dokumentu jsem se poprvé setkala před pěti lety, kdy jsem přijela do Počátků na obhlídky," vzpomíná režisérka a autorka námětu Linda Kallistová Jablonská a pokračuje: „Od začátku mě zajímal fenomén pasťáku jakožto státní instituce, která má svým způsobem nahrazovat rodinu. Protože jsem sama matkou a představa, že své děti odložím do ústavu, je pro mě naprosto nepochopitelná, zajímají mě především rodiče a sourozenci našich hrdinek. A především mě zajímá, zdali se někdy naše hrdinky stanou matkami a jak situaci ustojí. Jestli jejich vlastní děti nenastoupí podobnou cestu jako ony samy." Kreativní producentka Kamila Zlatušková, v jejíž tvůrčí producentské skupině dokument vzniká, režisérku doplňuje: „Všechny tři protagonistky se zúčastnily několika projekcí filmu, který pro ně nevyznívá vždy lichotivě. Ony se na sebe ale přes všechny nezdary umějí podívat s nadhledem. I proto dále pokračujeme v časosběrném natáčení, je to cenný materiál a leckdy drsná připomínka toho, v jaké bublině se ocitají mladí lidé, kteří podobná sociální zařízení opouštějí."
Dokumentární film režisérky Lindy Kallistové Jablonské sleduje osudy tří dívek, které letos v červnu opustily Výchovný ústav pro děti a mládež v Počátkách. Je jim 18 až 19 let a záleží jen na nich, jak se v následujícím roce dokážou poprat se svobodou a postarat se samy o sebe. Kamera jim bude v patách při každodenních starostech nebo nejrůznějších setkáních a zároveň si bude všímat, jak velká je síla předsudků a jaké šance dává společnost outsiderům. Dokument navazuje na snímek Ústav, který Linda Kallistová Jablonská natáčela v loňském roce. (Česká televize)
(viac)Recenzie (13)
No co to je toto?Pohled do světa asociálních jednočipů??? Když to manželka zapla v telce tak jsem zprvu myslel, že se nám nějak sám, zřejmě z rasistických důvodů naladil program romalegadžo.tv. Nic jde se blejt i Policie pátrá je lepší program se stejnéma protagonistama...Mno ještě k komentářům uživatele MajkHany: Odsoudit lidi je lehké?To co jsem viděl v prvním díle, kdy je absolutní nezájem o práci a začlenění do společnosti... to už vypovídá o všem. Proč bych já měl tvrdě pracovat a bát se o to abych měl na nájem, inkaso a vůbec abych mohl normálně žít.....Z tohodle pohledu si dovolim mít na takovou pakáž svůj názor :-) ()
Next generation romské populace, jejíž názor na docházku do práce stručně a jasně zformuloval starý cikán: "Proč by holka měla dřít na někoho? Ženský maj prát, vařit a večer dojit..." Co k tomu dodat? Pro mne pochmurné pokoukání, byť se hlavní představitelky sběrného dokumentu evidentně dobře bavily. ()
"My jsme v pasťáku sice neměli volnost, ale teď, když jsme z pasťáku pryč, tak zase musíme řešit takový věci, jako že nemáme co jíst, co pít, co kouřit. A hlavně se hrozně nudíme, to je asi nejhorší - tady v Počátkách totiž nic neni, takže jsem si zažádala o Prahu" Ale do práce? Tož to né, to se holkám nechce... Chvilkama jsem si připadal, že se dívám na Soudy paní Barbary nebo nebezpečné vztahy. ()
A takhle to nějak chodí - na plátně se objevily obrázky z mých pracovních dnů. Paní režisérka nejprve ukázala, že po dobu trvání nařízené ústavní výchovy jsou klienti poměrně motivováni a stabilizováni (když teda moc nezdrhaj), ale po dovršení docházky začíná nepěkný kolotoč, který holky prostě moc nedávaj. K dokreslení by bylo zajímavé vědět, jaké anamnézy děvčata mají, jak moc a k jak velkému emočnímu zatížení a narušení v minulosti došlo, aby pak někdo neměl tendenci udělat rychlý soud typu "holky jsou líný a nevděčný", jako to udělaly dvě pobouřené starší dámy v řadě za mnou :) Ono to ty děvčata totiž fakt nemaj jednoduchý. ()
Dívat se na ty dívky bylo těžké a depresivní, umím si uvědomit, že za své chování úplně nemůžou, že jsou více či méně traumatizovány, ale sledovat je, jak jedna říká: "Hej, co čumíte, ty vole, malý kundy..." nebo "V práci jsem nevydržela, me to nebaví". Jsem si takřka jist, že je povětšinou (zejména tedy lesbu Buffy) nečeká pěkný život a že to nelze změnit a to ani tehdy, když jsme na začátku a vidíme, jak moc se jim nedaří. Pocit předurčenosti k neúspěchu je prodchnut celým filmem a byť lidi, kteří pomáhají obdivuji, nevěřím, že to k něčemu bude. Jakoby někde už dávno bylo psáno, vy šanci prostě nemáte. Buffy, kterou sledujeme, jistě není zlá, byť mírná agresivita ke slabším občas probleskne ve slovech: "co čumíte, kundy malý..." , ale... ()
Galéria (4)
Fotka © MFF Jeden svět
Reklama