Gwaenchana, sarangiya

Už hodně hodně dlouho se mi nestalo (jestli vůbec někdy?), abych byla spokojená s úplně celým seriálem. Od začátku do konce mě nadšení nepustilo a já se poslušně každý týden těšila na další díly. Zamilovala jsem se do hudby, která úžasným způsobem doplňovala každou scénu, zamilovala jsem se do všech postav, cítila se s nimi jako s kamarády a hrozně to s nimi všechno prožívala – smála se i brečela. Není ani jeden debilní zvrat, u kterého byste protáčely oči v sloup a říkali si, že tady to zrovna scénáristé nevychytali. Všechny postavy se chovaly v rámci svých charakterů s ohledem na jejich minulost. Pochybuju, že v dlouhodobém horizontu znovu narazím na takový skvost. Tvůrci se zde nebáli mluvit a zobrazovat častokrát opomíjená, až taburizovaná témata, jako je sex, různé sexuální narážky tu z úst postav běžely jak na jezdícím pásu a psychické poruchy – jak se takovém psychicky narušenému žije, jak to přijímá jeho nejbližší okolí? Opravdu, tenhle seriál mě zasáhl a hodně dlouho bude jedničkou v mé síni seriálové slávy. Ale aby tohle všechno fungovalo, museli i herci hrát na výbornou a určitě je všem jasné, že jejich výkony takové byly. Všech. Bohužel (bohudík?) tentokrát nemám absolutně nic, co bych vytkla. Jo In Sung a Gong Hyo Jin měli mezi sebou skvělou chemii, že byste jim všechno sežrali i s navijákem. Nemá cenu tu vypisovat další herce, jen bych pěla chválu. Takovýto seriál je přesně podle mého gusta. Je to 100%. Přeloženo. (12.09.2014)

A odpad! jsem nedala jenom proto, že se cítím provinile, protože jsem skončila osmým dílem. Dál už to prostě nedám. Zatím nejhorší korejský počin, který jsem viděla a už nevím, co bych si musela pustit, aby to bylo ještě horší. Absolutně příšerná hlavní hrdinka, zlá, sobecká, protivná, trapná s tím nejblbějším problémem a nejidiotštějším zdůvodněním onoho problému, co kdy kdo vymyslel. Je psychiatr a je fakt paradox, že nejvíc by psychiatra potřebovala zrovna ona (takže o tohle šlo? Kdybych počkala ještě pár dílů, zjistila bych, že je to nějaká mytická korejská bytost, která svýma kecama ničí obyvatele Soulu po stovkách?). Nebo vymítače ďábla. Nebo jednu po čuni. Navíc Gong Hyo Jin vypadá mnohem mužněji než Jo In Sung (kvůli té masivní čelisti?). Tohle, že je ten racionální a vyzrálý příběh? To, že budu odkrývat tabuizovaná témata neznamená, že to bude stačit a že to bude dobrý. Při sledování jsem vyloženě úpěla, nadávala, byla zoufalá. Pořád jsem tam hledala tu skvělou chemii, ty úžasný myšlenkový pochody. Možná, že se to tam objevilo až po tom osmém díle, ale už nevidím důvod, proč bych to měla podstupovat. Vůbec nerozumím nadšeným komentářům a takhle šíleně vysokému hodnocení. Vedlejší postavy pro mě nebyly dostatečně zajímavé (čti: byly mi úplně ukradený), abych to sledovala dál aspoň kvůli nim a hudební doprovod sice byl slušný, ale pak tam stejně naklusala ta káča a všechno zkazila. Jestli byl záměr trpět spolu s postavami, tak to seriál splnil na výbornou, protože jsem skutečně trpěla. A dobře, možná jsem člověk, který ti na větu: mam depresi odpoví: fakt? Tak běž pryč a neotravuj mě, ale to taky neznamená, že jsem uvnitř mrtvá. Pro mě čistočistá srágora. (20.03.2021)

It's okay, that's love je kouzelný tím, že je normální a šílený zároveň. Aniž byste o tom věděli, zamilujete si většinu postav a jednoduše proniknete do jejich světa, jelikož vám budou připadat tak blízcí a známí. A jak se bude jejich příběh blížit ke konci, bude vám líto, že se s nimi musíte rozloučit. Jen málokdy jsou totiž herci v seriálech tak přirození a scénář je tak hezky vyzrálý. I Hyo Jin Kong s Jo In Sungem spolu byli moc fajn a vážně to mezi nimi jiskřilo. Navíc z nich šlo cítit, že si natáčení užili. A o tom to přeci je... 4,5* (10.11.2014)

"Jak můžu Jang Jae Yula vrátit do opravdového světa kde žiji, místo toho abych ho nechala žít v iluzi, že Kang Woo existuje?" Úžasné myšlenkové pochody. Konečně se ke Kong někdo hodil a NE jen tak někdo, ale In-seong Jo. Jinak dvě takové perličky: Když se Jang Jae Yulova matka kouká na televizi je tam scénka ze seriálu That Winter the Wind blows, kde In-seong Jo hraje. A když si Ji Hae So čte knihu je to kniha Dřív než půjdu spát, kterou jsem četla a doporučuji. Uvědomila jsem si, že je opravdu těžké žít v chudší korejské rodině, všichni jsou na sebe až moc závislí. Jeden z kvalitních seriálů. Pokud budete chtít doporučení tak It's Okay, protože všichni na tomto světě jednou určitě docílí vykoupení. (18.12.2014)

Co k tomu napsat, abych dokázala tím nejlepším způsobem vyjádřit své pocity? A kde jen začít? Jak to vychválit, abych něco důležitého neopomenula? Já byla snad spokojená na 100%. Já prostě nemám co vytknout. Člověk si při sledování uvědomuje, že každý člověk si prošel určitou bolestí, která na něm mohla zanechat nějaké stopy, jen na někom to zanechá následky větší a potřebuje to řešit s něčí pomocí. Člověk se zamyslí nad tím, jak pohlíží na lidi s nějakým psychickým problémem... Obdivuji psychiatry a psychology, protože to musí být opravdu silné osobnosti. Zde nám to je podáno vtipným, odlehčeným způsobem. Každý z našich milých doktorů je tak trochu blázen a proto si je každý tak zamiluje. :-) Ať už šlo o ústřední dvojici, která byla nabytá energií nebo o psychiatra Dong Mina, který byl prostě kádr nebo o Soo Kwanga, který byl tak roztomilým spolubydlícím. Mě sedli úplně všichni, takže je zbytečné je vyjmenovávat. Pro mě velkým plusem, že se zde trpí (a přijde mi, že ne až tak moc) asi jen dva díly a to nejdůležitější, že konec je pěkně dotažený do konce - já totiž zrovna neměla náladu chytat něco v éteru a přemýšlet, co ten konec vlastně znamenal. :-D Ach a ten dokonalý soundtrack. Byla jsem toho tak plná, musela jsem si ulevit. Dokoukla jsem to teprve včera... hmm vlastně dnes ráno :-D (25.07.2015)