Xi you ji di yi bai ling yi hui zhi yue guang bao he

Dvě překrásné démonky čekají v poušti u banditů vedené Stephenem Chowem na Dlouhověkého mnicha (Tripitaka) a na Opičího krále, aby je mohly zabít. To, že se všechno vyvine úplně jinam je zcela jasné, ale než se tak stane rozhodně se budete bavit u skvělých vtipů na jedné straně a na té druhé budete nadavát na laciné triky a na šílené anglické titulky, které mnohdy nedávají smysl. Přesto jsem ochoten filmu vše odpustit. Stephena mám prostě rád a ty démonky jsou čarukrásné, že nemohu jinak nežli ohodnotit 90 %. PS. Jak je to dlouho, co jsem tento film hodnotil, tak i po té době ve mně pořád rezonuje. 100 % (05.03.2006)

Neuvěřitelná prdel a to zejména v první polovině, která je naprosto uzemňující a na chodidlech chlupatej Stephen Chow tomu diktuje ďábelský tempo. V dalším průběhu to sice poleví, ale zase se na povrch dostane víc fantasy prvků a že bych se nějak míň bavil, o tom teda nic nevim. Prostě skvělá zábava, ve který jsem se v první polovině řezal smíchy a v tý druhý skvěle bavil a i docela nasmál. Už se těšim na part two (03.12.2008)

Komediální první polovina byla jasná výhra. Chow s chlupatými chodily, nebo s nasazovacími fousy, či mlátící hrozno prostě neměl chybu. Jeho humor mi hodně sedí. Druhá polovina už hrála na vážnější notu a dostala se ke slovu i zamotaná lovestory. Nicméně hezké fantasy prvky a dobře udělané zpracování udržely film stále na vysoké úrovni. Rozhodně stojí za vidění. (15.11.2010)

Jak píše Idaho, tak triky jsou opravdu laciné, ale nejen tím mi film připomněl Červeného trpaslíka. Film (resp. seriál) není o tom mít co nejlepší výpravu a triky, ale pokud jde o komedii (což si myslím, že o odysea je především), tak jestli je vtipná. A to odysea opravdu je, na některých zatraceně vtipná. Například při hašení požárů v rozkroku nebo v závěru při cestování časem jsem mohl smíchy puknout. (12.05.2007)

Akce je ve filmech odjakživa spojena s exhibicionismem, krátkodobým úžasem a přímým oslovováním diváka, zatímco vyprávění s pojmy docela opačnými, s voyeurismem, dlouhodobým sledováním a neviditelným oslovováním diváka. Zvláštnost a unikum Chinese Odyssey, reprezentanta hongkongského Mo lei tau' humoru, kde nine doesn't follow eight, je daná radikálním překroucením vžitých schémat, neboť akci vystavuje jako příběh a příběh jako akci. Akce se tu řídí narativními principy a logikou, jsou to takové malé příběhy s cílem, kterého se musí dosáhnout, a konfliktem, který tomuto brání. V západní kinematografii se při akci bombarduje divákova mysl, tady se při ni odpočívá, protože mysl je bombardována - a paralyzována - ztřeštěným příběhem. Ten připomíná systém ve stavu turbulence nebo, preferujete-li méně abstraktní metafory, koncert dirigovaný intoxikovaným šimpanzem - je zmatený, plný paradoxů, obtížně analyzovatelný a nikdo si není moc jistý, proč vlastně vznikl. (12.08.2009)