Smradi

Krásný film, který vystihuje českou morálku, občas skvělé hlášky, přesto jsem srašně zklamán. Mělo to nakročeno k něčemu mimořádnému, mohl to být první film, který krásně vystihuje český rasismus, ale ten potenciál úplně vyprchal. Takový film podle mě potřebuje nějaký závěr, ne jenom to, že adoptovat cikána je pěkná fuška. Např. adoptované děti mohli vrátit do dětského domova nebo aspoň rodiče mohli na konci pronést nějakou chytrou větu ve smyslu: "přeci každé dítě má právo na rodiče" nebo "nevzdáme to". Kniha podle které film vznikal (Rok kohouta) taky nějak skončila. Mrzí mi to, ze začátku to vypadalo na nový český kultovní film, pak ale začala místy pokulhávat režie a na konci i scénář a film se vrátil k šedému průměru (možná lehký nadprůměr abych byl přesný). (17.07.2011)

Tak tohle opravdu ne. 93 minut pekelný nudy s filmem s prominutím o hovně. Manželé si vezmou na krk bílý, černý a bíločerný děcko. Pan Barták je přesvědčen že ten jejich ''černej hajzl'' mu rozbil přední sklo u auta (mám podobné zkušenosti, ale nejsem černej a ta škodovka byla bílá). Herci byli ostřesný a situace kdy matka dostává záchvat vzteku a rupnou jí nervy kdy div neubije ''své'' dítě, které už tak dost má problémy se zdravím (silné astma - nic příjemného vám povím). Nuda,nuda,shit,shit. (22.02.2011)

Co lze této neobyčejně křečovité multikulturní agitce přičíst k dobru, je to, že ti dva smradi nebyli vykresleni jako neviňátka a jejich chování minimálně naznačovalo, že genům poručit nelze a veškerá snaha hlasatelů multikulturalismu a popíračů rozdílností tak dostává facku na svém vlastním hřišti. Do jaké míry to byl úmysl (o kterém pochybuji) a do jaké míry přirozenost dětských herců, to není důležité. Film si ale v sobě určité kvality nese, zejména vykreslení napětí při v podstatě komorních a banálních scénách funguje na jedničku. Na škodu je naopak přílišná šablonovitost, která je důsledkem záměru diváka vychovávat. (01.12.2017)

Zatímco okolo přelomu tisíciletí se většina filmů pro kina točila ještě na klasickou filmovou surovinu, z tohohle televizní technologie vyloženě čouhá. Je to v podstatě taková typická televizní inscenace s odpovídajícím pojetím režijní estetiky: sice bez využití tříkamerového řetězce (o to delší jsou pak statické interiérové záběry) a s větším počtem exteriérových obrazů, ale kdyby ji natočil v osmdesátých letech např. takový Jiří Adamec, asi by se výsledek moc nelišil, snad jen v tom, že by podstatně víc používal ruční kameru. A ještě ke způsobu distribuce: když v roce 1993 natočil Karel Kachyňa film Kráva, odpovědní lidé v České televizi nezodpovědně usoudili, že pro tento umělecký skvost je postačující odvysílání v televizi. K tomu už není - zvlášť při porovnání kvalit Krávy a Smradů - co dodat... (04.10.2014)

Jeden z mých oblíbených českých filmů (moc jich není) s vynikajícím Trojanem a řadou dětských herců, Smrady beru spíš za komedii než jako drama, je tu spousta skvělých hlášek které jsem si oblíbil (3x dobrý den, drž hubu, na vem si koblihu, já jsem se polil, já mám horečku) mimo to je zde věrohodná vesnická atmosféra a zajímavý pohled na problematiku rasové nesnášenlivosti. Vřele doporučuji. (27.04.2023)