Pořád jsem to já

Vybrala jsem si film kvůli mnou čím dál oblíbenější JM, abych nešlápla vedle v hledání kvalitního emocionálního prožitku. Ona ani jinak než s notnou dávkou emocí hrát neumí, je jimi doslova prošpikovaná, v dobrém slova smyslu pochopitelně. Hloubka závažnosti dané choroby, i když k ní mám obecně dost blízko, mi v podstatě došla (v rámci možností to nějak pochopit) až s Aliciným projevem na semináři a pak s postupným úbytkem kognitivních funkcí až k těm nejobyčejnějším činnostem jako je mytí zubů, či zavázání si tkaničky. Jedním slovem jde o nedobrovolnou DEGRADACI osobnosti, čemuž se obvykle dobrovolně podřizují osoby jinak zdravé, ale ovládané různými druhy závislosti. A o tom život je, o nespravedlnosti a věčném, často nenaplněném snění. Snad není konec světskému marnému snažení... (22.03.2015)

Naprosto dechberoucí drama vyprávějící příběh ženy, která kvůli zákeřné nemoci začala postupně přicházet o všechno, co kdy měla, stojí především na velmi dobře napsaném scénáři a vskutku úžasném hereckém výkonu Julianne Moore, která si dokázala přivlastnit celý film jen pro sebe a zlatá soška ji náleží zcela po právu. Během filmu máme možnost sledovat, jak se vysoce erudovaná žena a její rodina musí vypořádávat s Alzheimerovou chorobou, která si nevybírá, nýbrž pouze bere, dokud z člověka nezbyde jen bezduchá schránka nemající ponětí o okolním světě. Still Alice je hereckým koncertem jedné úžasné herečky a zároveň velice přesvědčivým pohledem na nemoc, která je v dnešní době velice aktuální. Jde o film, který je natočen s nebývalým citem, ve kterém jsou vážné scény míněny opravdu vážně a nikoli sentimentálně. Zkrátka po delší době opravdu kvalitně natočený a skromně pojatý dramatický film, který si rozhodně zaslouží diváckou pozornost a uznání. (14.05.2015)

Dávam tomuto filmu 5 hviezd. Najmä pre tému, ktorú si rozhodol spracovať, pre skvelý výkon v podaní Julianne Moore a pre jej manžela v podaní Aleca Baldwina. Treba si priznať, že keď sa film sústredí na Alice (Julianne Moore), tak film nám dáva veľa srdca, veľa energie a veľa silných momentov. Reč, ktorú si pripraví a už si ju musí podčiarkovať, aby vedela, kde má pokračovať je jeden z najlepších momentov filmu. Rovnako ako aj záver, keď objaví správu od seba samej, keď bola ešte pri zmysloch. Dialógy s jej manželom sú uveriteľné, majú chuť a energiu a dodávajú filmu príjemný pocit. Ale film nie je celkovo o tom, že? V prvom rade si povedzme o Kirsten Stewart v roli jej najmladšej dcéry. A priznajme si, vždy v nej vidíme Kristen Stewart, ktorá kdesi hľadá svojho Roberta Patissona. Jej výrazy, pootvorené pery... to sú jej typické gestá. A hoci sa snaží postave niečo dať, nie je v tom úplne najlepšia. Keď si vezmeme jej ostatné deti, tiež sa do filmu zapájajú málo a nedávajú mu nič moc. Ale podľa mňa je to skôr hľadanie chybičiek krásy. Mňa osobne to výrazne nerušilo od toho, aby som film sledoval. Možno by som Kirsten jednu hviezdičku stiahol, ale Julianne Moore si tých 5 zasluhuje. A preto jej ich venujem. Myslím si, že film môžem spokojne doporučiť každému, kto má rád filmy zo života, kde sa treba vyrovnávať s niečím tragickým. (03.03.2015)

Silné. Civilné. Nevydierajúce. Zamerané na detaily, na drobnosti, na malé životné etudy nielen hlavnej postavy, ale (paradoxne), veľmi zaujímavo, jej najbližšieho okolia (v čom je neuveriteľná/tichá sila). Navyše výborne nasnímané, s minimalistickým hudobným podkresom. Smutné, uf. "I wish I had cancer. I mean it. I wouldn´t feel so ashamed..." (napísané 14.12.2014)...29.12.2014 prehodnotené, zo 4* na 5*, prečítaná predloha, nešlo ju zadaptovať lepšie! Kongeniálne spojenie autorského rozumu a citu. (29.12.2014)

Oscarová sezona je tady, myslím, že letos to bude nadmíru zajímavé. Možná někomu bude chybět větší dramatizace, jiní ovšem ocení, že notebookem (a pečlivým návodem z minulosti) to neskončilo. A drama zůstalo v tom, že sice Still Alice, ale už sakra jiná Alice. Rozklad lidské osobnosti po americku, který jsem však z hlavy dostal až překvapivě brzy. Julianne Moore („Kéž bych měla rakovinu.“) je samozřejmě výborná (ač bych to viděl maximálně na oscarovou nominaci), rozpuštěné rusé vlasy, zelené oči, bledá pleť (přesně jak jí známe a máme jí rádi) a znovu důkaz, že Moore je herečkou bez limitů, která dokáže překvapovat. Hereckou jistotou je i Kristen Stewart. Nejprve pokles myšlení, paměti, úsudku. Nakonec demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci druhých. Pryč jsou vzpomínky, pryč jsou znalosti, pryč je osobnost jako taková. Civilní, melancholické, reálné, s identifikací postav už to však bylo horší. Nicméně klobouk dolů před režisérem a scénáristou Richardem Glatzerem, který trpí neléčitelnou Amyotrofickou laterální sklerózou (ano, fenomén 2014, obtížná neurologická kapitola a polévání se ledovou vodou) a který věděl, kdy přispěchat se závěrečnými titulky a nedělat z téhle látky srdceryvnou show. 75% (03.01.2015)