Réžia:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHrajú:
Klaus Maria Brandauer, Krystyna Janda, Ildikó Bánsági, Rolf Hoppe, György Cserhalmi, Péter Andorai, Karin Boyd, Christine Harbort, Tamás Major (viac)Obsahy(1)
Filmová dráma, nakrútená podľa rovnomenného románu Klausa Manna. Protagonistom príbehu je talentovaný a ambiciózny herec a režisér Henrik Höfgen, ktorý svojej bezmedznej ctižiadostivosti a túžbe po sláve podriadi svoj súkromný život, umelecké ambície, politické presvedčenie i všetky morálne zásady. (RTVS)
Videá (2)
Recenzie (142)
Mefisto představuje velice výraznou tématickou variantu Schindlerova seznamu, zatímco tragikou hlavního hrdiny a zapojováním jeviště do příběhu tíhne k filmu All That Jazz. Jeviště tematizuje ve druhém plánu herectví, převlékání kabátů a upřímnost. Nakonec Hendrik Hoefgen coby stoupenec stanislavského metody, který se v reálu musí přetvařovat a směřuje až k jím neviděné iluzi, odpovídá obrazu zpitomělé a sobecké německé buržoazie meziválečné éry, která nespatřila a nechtěla spatřovat nebezpečí nacismu. V první půli připomíná Hendrik impulsivními výroky Hitlera u proslulého řečnického pultíku, zatímco ve druhé půli od podobných výstupů upouští. Přesto a proto si myslím, že hlavní představitel vyloženě kariéristickým umělcem není. Hendrik nikdy nepřivírá oči, nikdy se nepřikloní na stranu nacistických pohlavárů, naopak pomáhá přátelům (tak jako Oskar Schindler) a na rozdíl od ostatních neustále pochybuje. Podlehne nakonec? Zdá se, že pouze změní pozici z herce do diváka; do diváka bez možnosti ovlivňovat nastalou mašinérii. To symbolizuje film v závěru světlem namířeným na Hendrika, neboli světlem namířeným na diváka, jak o tom zhruba v půlce filmu sám hlavní představitel mluví. V duchu předešlého dodatek: Klaus Maria Brandauer je herec-nadčlověk. ()
Možná bych se na film díval jinak, kdybych neznal předlohu, takhle jsem se ale jejího stínu nedokázal po celou stopáž zbavit. Na Mefistovi je bohužel vidět, že nejde o dílo původní; když se Szabó výrazně od knihy odchyluje, je to v pořádku (např. výtečný závěr), ale nejednou se z ničeho zjeví postava či situace důležitá pro děj, pro kterou však chybí souvislosti, a výsledek působí značně nekompaktním dojmem. Mannův román nepovažuji za kdovíjak skvělý počin, v psychologické kresbě však vítězí; např. Hendrikův vztah s černoškou zde pozbyl své dominantně-submisivní roviny, stal se pro film v zásadě zbytečným a Hendrikovu osobnost znatelně zplošťuje. Příliš mi nesedl ani samotný K.M. Brandauer, obzvláště jeho afektované a povrchní ztvárnění Mefistofela. Silné ***. ()
Jediný problém ktorý mám z touto snímkou je dĺžka. Hlavne prvá polovica sa ťahá a ťahá a unavila ma (a to som fanúšikom filmov Bélu Tarra). Druhá polovica už nabrala spád a krásne ukázala tvár totalitnej spoločnosti. Úplne som sa vžil do hlavnej postavy ktorá síce odmietala prichádzajúci režim ale čoskoro zistila, že ak nebude spolupracovať, dopadne ako jej kolegovia ktorí sa proti nemu postavili a úplne náhodou zomreli na "následky autonehody, či spáchali samovraždu". 3.5*. Myslím si, že by som, bohužiaľ, za rovnakých okolností riešil prežitie rovnako. Chápem nadšenia ale aj kritiku... Zvolil som si strednú cestu. ()
Dlouho jsem váhal mezi 4 nebo 5 hvězdičkami, ale nakonec jsem se rozhodl pro maximální počet. Důvodem je fantastický Brandauer, jehož živelný výkon mě doslova ohromil. Obsah filmu je velice dobře popsán v ČSFD obsahu, takže nemá cenu ho sem psát. Já se spíš zmíním o scéně, které na mne nejvíc zapůsobila - odehrává se po představení hry Mefisto a hlavní herec jde do lóže za generálem. Pohledy všech lidí upřeně hledí na Mefista a generála jak si třesou pravicemi a se strachem sledují začátek nového spojenectví. Úžasná scéna, kterou činí výjimečnou především to, že se odehrává úplně bez zvuku. ()
Velmi vděčný námět kariéristy uprostřed nacismu na vzestupu bylo téma dobře pokryté už v roce 1981, i kdyby jen Bertolucciovým o něco lepším Konformistou. Szabó přesto umí zaujmout a ačkoliv jsem čekal maličko výraznější uhrančivost a nějaký zajímavý úhel pohledu (film je vlastně přesně takový, jako bych po přečtení synopse čekal, což jsem až v takové míře nečekal), zklamaný nejsem. ()
Galéria (24)
Fotka © Mafilm
Zaujímavosti (3)
- Postava Hendrika Höfgena (Klaus Maria Brandauer) byla inspirována skutečnou osobností, hercem Gustafem Gründgensem, tak silně, že jeho syn vymohl v roce 1966 zákaz publikování. (sg.sysel)
- Režisér István Szabó se objeví na konci filmu jako host na narozeninové oslavě v divadle, hovořící o přílišných nákladech na ni. (Kulmon)
Reklama