Taekoesu Yonggary

Jihokorejská kinematografie sice v 60. letech prožívala svá (druhá) "zlatá léta", ale i tak se musela obejít se skromným technickým vybavením a nízkými rozpočty. Yonggarymu bych tedy úplně nevytýkal, že má horší efekty než asi jakýkoli dobový kaiju film z Japonska, jehož kinematografie byla co do produkčního zázemí o míle dál. Technickou úrovní ostatně film očividně nijak nezaostává třeba za produkcí Hongkongu a v žádné jiné asijské zemi by asi destrukci miniaturního města v roce 1967 nedokázali vyřešit technicky lépe. Pro co však již mnoho pochopení mít nelze, je naprosto zmatečné a kusé vyprávění, které je na facepalm zejména v těch momentech, kdy zrovna nekopíruje původní Godzillu. Tvůrci si asi řekli, že na filmy o obřích příšerách se přeci nechodí kvůli takovým podružnostem jako je alespoň elementární příčinnost a motivovanost, takže postavy vyskakují odnikud, scény na sebe příliš nenavazují, s vedením divákovi pozornosti se nikdo neobtěžuje pracovat a všechno se děje prostě jen "protože proto". Perličkou je, že hlavní postavou (kterou identifikuji čistě na základě četnosti výskytu, jiné kritérium je v případě tohoto filmu neuplatnitelné) je zde malé dítě, které má nejspíše velmi nekonfuciánské a liberální vychování, neboť je přítomno vědeckým experimentům v laboratořích i vojenským manévrům a nikomu to nepřijde divné... Můžeme se samozřejmě uklidňovat sněním, že původní, výrazně delší, korejská verze, která se nedochovala, mohla být oproti americké zkrácenině lepší. Ale spíš se bojím, že v ní bylo prostě jen více minut bizáru a neumětelskosti. (04.12.2017)

Průměrný kaiju eiga. Oproti japonským filmům od Toha z 60. let tady postrádám kvalitní prvek humoru (když pominu toho otravnýho kluka s baterkou). Taky je škoda, že se tento film dá vidět mimo Jižní Koreu snad jen v americké verzi. Každopádně furt to je lepší než Pulgasari. Ale snad všechno je lepší než Pulgasari. (29.05.2021)

Chýbala buď kreativita, alebo rozpočet. Aj na dobu svojho vzniku ( všeobecne považovanú za najúspešnejšie obdobie Kaiju žánru ), ide o slabý prírastok, ktorý svojimi trikovými scénami robí iba hanbu. Kúzlo makiet a herca v kostýme príšery, tu nadobudlo iný, lacnejší rozmer. Akcia nechýba a primeraná minutáž robí filmu dobrý spád, ale vyrovnať sa Japoncom nedostalo očakávaniam. (26.02.2017)

Jihokorejci se tak prstě jen rozhodli, že si trochu přidají své vlastní krve k celému tou kaiju šílenství. A to je opravdu všechno. Jejich první kaiju pokus, který dostal jméno „Taekoesu Yonggary“, je opravdu jen pokusem následovat japonské kolegy, ale pokusem, který se nezdařil a divácky neměl na to, aby uspěl. Tohle monstrum prostě snadno zapadlo do propadliště dějin. (30.08.2015)

I Jižní Korea si ve zlatém věku kaiju eiga natočila svůj film s obří příšerou, a žánru to nepřineslo zhola nic převratného. Yonggary má stavbu těla Godzilly, svítí mu roh a pohybuje se pod zemí jako Baragon, živí se ropou a plive oheň jako Gamera, má sonický paprsek jako Gyaos...a kolem něj se odehrává rutinní story o bezvýslednosti snažení armády a triumfu vědy a důvtipu, okořeněná tehdy již docela běžným elementem pochopení a soucitu s monstry. Film se pouze svezl na úspěšně vlně, sám o sobě ale zaujmout nedokázal (a taky ani neměl čím), proto je z něj dnes jen kuriozita pro sběratele a žánrové fanatiky. Žádná velká tragédie, jen mnohokrát viděná neinvenční nuda, ve které i ty destrukční scény s použitím klasických miniatur vypadají tak nějak unaveně. (27.02.2019)