Homár

Nejdřív se Humr tváří strašně inteligentně, složitě a umělecky, ve finále to je jen trapný pokus režiséra přesvědčit diváky, jaký on je sofistikovaný a yntelygentný umělec.Že to nedává sebemenší smysl je jedna věc, že se lidi nebrání a přitom by k nějakému povstání mohlo dojít hned prakticky bez následků, ale dejme tomu, že to je tak nastavený zastrašující fašistický systém, to už nemění nic na tom, jak špatně funguje motivace postav a jejich nelogické chování vás bude iritovat několik týdnů po skončení projekce.Farrell mohl s Weiszovou utéct asi milionkrát a chování hlavní postavy ke konci je naprosto proti jeho dosavadnímu jednání.Začátek mě docela bavil, ale pokud se režisér snaží točit takzvaný ''umělecký'' film, neměl by scénář bej úplně debilní a Humr nám nabídne na můj vkus až moc debilit.Rádoby složitý umělecký film, který ve finále působí jakoby scénář psala 15. letá puberťačka.50%. (25.07.2016)

"Nebuď už single, brejlatý ksindle!" Parádní pětihvězdičková myšlenka, opravdu příjemně art, fajn čtyřhvězdičkový wellness i všechno to mus párování s Mengeleho skalpelem pod krkem... až na to, že mě to vůbec nedostalo, ani do hotelu, ani do lesa. Když je mi totál buřt, co bude s hlavním hrdinou (a klidně bych si ho uvařil v hrnci k obědu, humra jednoho vypaseného), to je pak film pro kočku, resp. pro ukopaného psa. Škoda. Jen tři singláky jsem v lese skolil. Tak se s panem Humrem aspoň rozloučím optimistickými verši: "Ty moje kočičko, hříbátko, mazlíku... Dloubu si očičko, nožem na hajzlíku." (23.04.2020)

Naprosto dokonalá šílenost, která často vyznívá spíše komicky, ale vlastně bych ji ani nebyl schopen zařadit do žánru, protože tohle je prostě jako něco, co jsem nikdy nikdy neviděl. Vše funguje naprosto na výbornou, ale musím přiznat, že více než druhá polovina filmu mě bavil Farrellův pobyt v hotelu, spíše než jeho putování s osamocenými a Rachel. Každopádně jsem nadmíru spokojený a nemůžu zapomenout vyzdvihnout ty dva úžasné plakáty, kde Rachel s Colinem objímají neviditelně toho druhého. To je prostě bomba! (31.12.2015)

Tomuto „skvostu“ bych rozhodně trochu upravil distribuční název, a to vyškrtnutím počátečního „H“, protáhnutím „u“ a osazením „d“ na konec. Takový titul by daleko lépe charakterizoval ubíjející hemoroidiádu, která dokazuje, že hranice mezi snesitelným bizárem a úmornou artovou pičovinou pro ufony je opravdu tenká. Úmrd slouží výhradně k ukájení uměleckých ambicí nějakého patrně patologicky osamělého řeckého narkáče, jemuž piko vnuklo „fuckt hustou“ existenciální sci-fi vizi dekadentně upadajícího lidstva. Ta spočívá v represivně vynucené ultimativní seznamce „Najdi si partnera, nebo tě proměníme v tapíra!“. Aby ten absurdní kýbl sraček alespoň nějak udržel pohromadě, musel jej náš milý Jorgos Šňupakis dovybavit vskutku neprůstřelnou premisou, že se v blízké budoucnosti začneme všichni chovat jako totální kokoti. Výsledkem je ukrutný pomatený blivajz, táhnoucí se jako tchýnin chrchel, s asi třemi explicitně šokujícími momenty, které však zdaleka nevyváží ty dvě hodiny, během nichž se člověk modlí, aby měl oplechovanou prdel. A nevytrhl to ani jako o život hrající fešácký Kolín, ani rozkokošná Ráchel, od které bych si i v jejích devětačtyřiceti klidně nechal zahřát pneumatiky před velkou cenou, a vůbec by nemusela škemrat. S kapesníkem napuštěným nějakým výživným syntetickým rozpouštědlem bych to možná viděl optimističtěji a zajisté si vychutnal ty přehršle skrytých metafor, artových jinotajů a hlubokých filosofických mouder, ale nedávno jsem odmašťoval plot, takže došlo. (13.01.2020)

Mám jeden zásadní problém. Humr žádnou předlohu nemá, ale přesto bych jej raději četl. Pokud vypreparuji a odizoluji příběh, nastavená pravidla, jejich dodržování a porušování a dějové zvraty pak jsem zakousnutej, jak jen to šlo. Jenom bych si ten děj raději promítal ve vlastní hlavě. Ale Farrella bych do té hlavy pustil. Lobster je z té letošní nabídky rozhodně z nejnápaditějších, ale i pro mě bylo nakonec snazší a silnější o Humrovi vyprávět, než na něj koukat. 7/10 (20.12.2015)