Muži, ženy a deti

Perfektná sociálna štúdia dnešnej spoločnosti a medziľudských vzťahov. Neskĺzlo to do nejakého moralizovania a patetizmu, len nám dáva možnosť nazrieť do životov niekoľkých obyčajných ľudí a ich obyčajných životov. Často to nie je nič príjemné, no taký život býva a v americkom filme to až tak často nevidíme. Jasona Reitmana mám rád čoraz viac, na rozdiel od otca, to je talent. Konečne nejaký film, kde mi Sandler nešiel na nervy a jednoznačne je to to najlepšie v jeho filmografii. (23.06.2015)

Reitman s největší pravděpodobností pomalu přechází k serióznějším vztahovým dramatům a rezignuje na ironickou a satirickou linku, což se potvrzuje i u Men, Women & Children. Jde o svým způsobem dost smutný film ze současnosti, který velmi trefně a nenuceně zobrazuje prázdnotu života dnešní (nejen) mládeže. Tvůrce skvěle pracuje s různými statusy na FB, SMS zprávami, které jednak zobrazuje přímo na obrazovce a jednak je využívá i dramaturgicky jakožto doplnění a rozšíření dialogů, čímž celý film dost oživí a zároveň posune do trošku jiné roviny. Poradit si umí i s velmi zvláštní posmutnělou atmosférou, která prostupuje celý snímek a ke konci se mění v melancholii a lehkou depresi. Body sbírá i obsazením, které je fantastické a všichni v něm odvádějí takřka dokonalé výkony (nejvíce zaujmou určitě civilní Sandler a Garner, Elgort tu upozorňuje na to, že patří k největším talentům své generace) a z některých postav (především autoritářská matka) běhá až mráz po zádech. Jediné, co bych filmu vytkl, je to, že onen ironický voiceover se do jeho pojetí příliš nehodil (ačkoli je většinou ukrutně vtipný) a pak i velké množství postav a jejich příběhů, z nichž některé bohužel nemají tu správnou gradaci a rezonanci a vyšumí do ztracena. Rozhodně je ale škoda, že o existenci Men, Women & Children moc lidí neví a v našich končinách jsme se ho zatím nedočkali žádným způsobem. Jeho poselství je totiž dost aktuální a důležité, neboť naše problémy, které pro nás mnohdy znamenají otázku existence, jsou v rámci celého vesmíru dost malicherné. 80% (22.03.2015)

Anorexie, rodičovský teror, manželská nevěra, mladá láska, honba za slávou nebo objevování vlastní sexuality. Všechny tyto příběhy spojuje "nebezpečný" prostředník - internet a virtuální světy. Jen je strašlivá škoda, že při závěrečných titulcích příběh působí neúplně. Jako kdyby někdo nakousl důležité téma, ale nebyl schopný jej dokončit. Jako nádech před vyřčením oné myšlenky. Možná, že kdyby se děj méně soustředil na čarovné záběry z vesmíru a vyprávění Emmy Thompson, mohlo zbýt více místa pro nedotažené linky. Například holčina s anorexií dostala až hříšně málo prostoru - její motivace byla vskutku nedotažená, příběh nedokončený. Nepůsobilo to tak úderně, jak by mělo; což se vlastně dá říct o celém filmu - především v porovnání s Disconnect, což je tématicky téměř totožná mozaika příběhů. Přesto, pro podobné filmy, které nastavují zrcadlo společnosti, mám slabost, takže nemůžu jít s hodnocením níž.:) (21.06.2015)

Úsměvná deprese. Reitman nabízí pohled do dnešního reálného i virtuálního světa, ve kterém, ač si to sami vlastně ani neuvědomujeme, nefunguje prakticky nic tak, jak by mělo fungovat - ať už se jedná o rodinu, sex, nebo samotnou, prostou mezilidskou komunikaci. A člověk se nemusí ani moc zamýšlet, aby mu dal za pravdu. Reitman opět zabodoval. 85% (22.04.2015)

Tak tohle mě dostalo. Opravdu výborně zobrazuje dnešní svět, ve kterém žijeme s různými typy lidí, které můžeme znát ze svého okolí. Ukazuje, jak nás ovlivňuje technika a sociální sítě, touhu po tom, být dokonalí, touhu vrátit se do mladistvých let, či až zbytečnou starost o své dítě. Ale to všechno krásně cílí na pointu. Snažíme se zviditelnit, chceme něčeho v životě dosáhnout... ale nesmíme svůj život a všechno ostatní brát moc vážně. Přeci jen, kdybychom najednou z téhle planety zmizeli, tak si toho pomalu nikdo nevšimne a třeba za sto let už po vás nikdo neštěkne, tak nač se honit za něčím, co ve své podstatě nemá smysl? Tohle musíte vidět, abyste pochopili. :-) (29.08.2016)