Muži, ženy a deti

Jeden z těch filmů, co vám fakt něco dají, donutí vás přemýšlet a často se k nim v myšlenkách vracíte. Nemyslím si, že by byl každý z nás totálně polapen virtuálním světem, ale rozhodně nejde o příběhy unikátních jedinců. Možná že i já bych měla radši mazat ven a podělit se o své pocity z filmu se svými přáteli, místo abych seděla s notebookem v klíně a ťukala tu tenhle komentář. :-) Na druhou stranu, v tom nevidím zas takový problém, pokud tomu člověk naprosto nepropadne. Internet, chytré telefony a všechny ty aplikace v nich nám jsou užitečné, často nám usnadní život. A je na nás, jestli si z nich budeme brát jen to dobré, nebo jim úplně podlehneme a přestaneme vnímat realitu. Neříkám, že Muži, ženy a děti otevřou oči všem závislákům, a ti už nikdy nezasednou k počítači, ale možná aspoň ještě jednou zváží, jestli tohle je ta správná cesta. Moc se mi líbilo, že se scénář vyhýbal snad všem klišé. Mockrát došlo na situace, které známe z jiných filmů, ale myslím, že ani jednou se nestalo to, co bych čekala. Žádná nemožná náhodná setkání, zaslechnuté rozhovory a další berličky, po kterých scénáristé často sáhnou, když dojdou nápady. Tady je to všechno pěkně tak, jak to známe z normálního života. Herecké výkony byly taky slušné. Klidně bych poplácala po zádech i Adama Sandlera, ke kterému jsem si v poslední době vypěstovala skoro až averzi. Pěkný, 4* (19.08.2015)

Spletenec několika rodin, osudů, které se navzájem prolínají a jsou jakýsi pod obraz dnešní společnost. Zajímavě, poutavě odvyprávěno a Reitman umí tyto příběhy ze života skvěle zachycovat. Muži, ženy a děti nutí člověka k zamyšlení a vzbuzuje velké emoce po celý film. Dlouho jsem neviděl film, který by vypovídal tak pravdivý odkaz na dnešní dobu.......9/10 (13.10.2018)

V dnešním světě kompjůtrů… Více než internetu se po zhlédnutí Mužů, žen a dětí bojím lidí, které film nadchl, jsou přesvědčeni, že pravdivě zrcadlí realitu a hned po doběhnutí titulků se pro jistotu odpojili od internetu. Reitmanův obludný režijní a scenáristický přehmat je vzorovou ukázkou tezovitého snímku (základní teze: všichni žijeme v bublinách), který by strašně moc chtěl být aktuální a vyjadřovat se ke žhavému problému současnosti. (Pokud by vám to nebylo jasné, tak problémy bílých středostavovských Američanů jsou problémy celého světa.) Jeho hlavním problémem ale je, že problémy nehledá, ale uměle vytváří a zveličuje. Nejde přitom o komediální nadsázku, ale vážně míněné varování před škodlivostí moderních technologií, které - psychicky zjevně ne zcela vyrovnaným lidem, což ovšem vyprávění opomíjí - způsobují závislost na pornu a hrách, rozpad partnerství, posedlost vlastním vzhledem, poruchu příjmu potravy, paranoidní chování, ztrátu kontaktu s reálným světem... ___ Film při své exploatační plytkosti a hysterii vrší jeden negativní efekt pobytu ve virtuálním prostoru za druhým a nepřipouští, že by internet, tablety a chytré mobily mohly mít i nějaký pozitivní přínos. Trefné pointy a výstižné paralely (úvahy nad vlastní nicotnosti vs. přeceňování vlastní důležitosti) zanikají v přívalu nápadů nedovařených, nepřesvědčivých nebo naprosto pitomých. ___ Nad užitím síťového vyprávění Reitman zřejmě nepřemýšlel nad rámec přesvědčení, že by se hodilo k filmu o sítích a propojeném světě. Postav je zbytečně mnoho a tak se musíme spokojit s karikaturami, přičemž oslí můstky mezi nimi jsou nepřesvědčivě vykonstruované. Většina epizod slouží jenom k demonstraci určité teze, takže ani k ničemu nesměřují, stejně jako celý film váznou na mrtvém bodě, a vyznívají do prázdna. ___ Snaha dodat rozdrobenému vyprávění vyšší smysl, vážnost a důležitost „vesmírným“ rámováním a hlasem vypravěčky (sofistikovaně znějící Emma Thompson) hraničí s parodií a představuje vzorovou ukázku toho, co nedělat, nechcete-li, aby byl váš film označen za midcult. ___ Některé z předchozích Reitmanových filmů považuji za dobře zacílené satiry, které si dokázaly udržet lehkost a nadhled. Muži, ženy a děti jsou jen strašlivě těžkopádným, zaujatým a vypravěčsky bezradným pokusem sdělit něco zásadního o moderní společnosti. Kvůli karatelskému tónu a chybějícímu nadhledu ze všeho nejvíce připomínají Patricii, nejděsivější postavu filmu. 35% Zajímavé komentáře: pepo, BoredSeal, Abes (23.07.2018)

Modrý hodnocení? Nebejt tý zpropadený evil mum Jennifer Garner, tak snad osobně uvažuju o plnym počtu. Jinak to totiž bylo znepokojivě detailní, místy i znepokojivě povědomý (první sex, ugh) a tak nějak znepokojivě... znepokojivý. Přitom s nadhledem, o jakym se Disconnect ani nezdálo. A s jednim bezkonkurenčnim "dickem" Emmy Thompson. :) (20.12.2014)

Jason Reitman se naposledy pustil do dramatu o vztahu mezi osamělou ženou a uprchlým vězněm. Až to zavánělo prvoplánovou červenou limonádou. Špatné to nakonec nebylo, ale o výrazně obroušených hranách mluvit můžeme. Žádný cynismus, žádný černý humor, žádné životem otrávené postavy á la Charlize Theron (Znovu a jinak). I tady je poctivý, ale jednoduše opět jiný. Vyměklý. Až někdo může namítnout, že předkládá osvětové video, kterak je výchova dospívajících těžká věc. Zvlášť když do ní zasahují internet a sociální sítě. Reitman, který má čuch na témata a talent na dialogy, skvěle zvládá načasování, stejně dobře pak dokáže vést také herce. Formálně je umírněný – i když třeba grafické prvky v okolí postav ilustrující prostředí chatu jsou svěžím přídavkem. Škoda vláčnějšího tempa. 70% (27.03.2015)